Mezinárodní humanitární den se slaví 19. srpna

Mezinárodní humanitární den se slaví 19. srpna. Tento den byl vyhlášen Valným shromážděním OSN jako pocta všem lidem, kteří nasazují a někdy i ztrácejí své životy při pomoci druhým v nejkritičtějších situacích po celém světě.

Kdy a proč vznikl?

Datum nebylo zvoleno náhodně. Odkazuje na tragický útok z roku 2003 na centrálu OSN v Bagdádu, při kterém zahynulo 22 humanitárních pracovníků. Tento den slouží jako připomínka, že obětavá pomoc druhým s sebou často nese obrovské riziko, a vyjadřuje uznání těm, kteří působí v první linii.

Zatímco část humanitární práce směřuje do oblastí zasažených válečnými konflikty, neméně zásadní roli hraje při živelních pohromách. Příkladem jsou devastující zemětřesení, která během několika sekund dokážou zničit celá města, přerušit dodávky vody a elektřiny a připravit tisíce lidí o střechu nad hlavou.

Právě v prvních hodinách po zemětřesení závisí přežití zasažených lidí na okamžitém nasazení záchranářů, zdravotníků a dobrovolníků, kteří vyprošťují oběti ze závalů, zajišťují nouzová přístřeší, pitnou vodu i lékařskou péči. Při vyprošťování pomáhají také záchranářští psi, kteří pracují v extrémních podmínkách mnohdy s nasazením vlastního zdraví (zranění v sutinách, přehřátí).

Výcvik záchranářského psa je nepřetržitý proces a záchranařina je mnohdy pro psovoda a jeho rodinu životní styl. Psovod musí psa neustále vystavovat novým a neobvyklým situacím, aby ho nic nezaskočilo.

• Správný výběr štěněte: Základem úspěchu je vyrovnaná povaha. Štěně musí být nebojácné, psychicky odolné a silně motivované pracovat za odměnu, jako je pamlsek nebo oblíbená hračka.
• Láska k lidem: Pes musí mít přirozeně pozitivní vztah k lidem a nemůže vůči nim projevovat agresi.
• Správné chování při zásahu: Psovod musí psa přesně naučit, jak se má při nálezu zraněných či zachraňovaných osob chovat, aby jim nezpůsobil ještě větší stres nebo zranění.

V České republice je využití záchranářských psů převážně na plochách, kdy psi vyhledávají ztracené osoby například v lese.

Své uplatnění mají záchranářští psi i při vyhledávání mrtvých osob. I když je zřejmé, že záchranáři hledají osobu, které nemohou pomoci, nález těla je důležitý pro rodinu oběti a umožňuje jim rozloučení s milovanou osobou. Takovými případy je vyhledávání utonulé osoby. Psi jsou schopni čichem odhalit místo na dně vodní plochy, kde se tělo nachází.

Záchranářští psi dělají práci, kterou žádná technika plně nenahradí. Když se po zemětřesení nebo v závalu hraje o čas, jejich čich a rychlost jsou často to jediné, co dokáže zasypané lidi včas najít.

Za každým úspěšným nálezem v sutinách jsou stovky hodin nenápadného tréninku a parťáctví mezi psem a psovodem. I proto mají své nezastupitelné místo všude tam, kde jde o záchranu lidských životů.