Víte, že vzteklina může postihnout také koně?

Když se řekne vzteklina, mnoho lidí si představí agresivního psa s pěnou v tlamě, nebo málo plachou lišku na sídlišti u popelnic. Vzteklina však postihuje téměř všechny teplokrevné živočichy. U koní ale klinické příznaky vypadají úplně jinak a připomínají jiná onemocnění.

• První příznaky často vypadají jako obyčejné kulhání, kolika, potíže s polykáním nebo nejistá chůze / slabost zadních nohou.
• I koně jsou vlivem nákazy velmi agresivní a může dojít k pokousání člověka a ostatních zvířat.
• U koní nemusí být patrné viditelné rány po kousnutí infikovaným zvířetem.
• Od prvních příznaků po úhyn či eutanazii uplynou průměrně jen 4 dny.
• Vakcinace proti vzteklině chrání, ale je nutné dodržovat vakcinační schéma.

I když se u nás vzteklina nevyskytuje (ČR je prostá nákazy od roku 2004) a riziko nakažení je nízké, nezapomínejme, že v dnešní době není problém importovat koně, převážet je na závody a to i do zemí, ve kterých je vzteklina stále aktuální. Dalším potenciálním nebezpečím může být pastevní odchov koní v příhraničních oblastech se zeměmi, ve kterých se vzteklina v posledních letech vyskytla (Slovensko, Německo, Polsko). Doporučujeme se o možnosti vakcinace svých koní informovat u ošetřujícího veterinárního lékaře.

Důsledná prevence, zdravotní prohlídky a v případě cestování koní do zahraničí také vakcinace, nejsou zbytečně vynaložené prostředky.

Lepší je prevence, než následky.

V červnu roku 2003 byl ve Finsku (země prostá vztekliny od roku 1991) zaznamenán případ importované (zanesené) vztekliny u koně. Klisna byla přivezena z Estonska a projevy vztekliny byly úplně jiné, než bychom u jiných druhů zvířat nakažených vzteklinou, očekávali.

Na příjmu hlásili sedmiletou klisnu – majitelé ji přivezli s jasným podezřením na akutní koliku. Kůň byl neklidný, hrabal, neustále si prohlížel břicho a dával najevo silnou bolest.

Veterinární lékaři si všimli neobvyklého příznaku. Kdykoliv se klisně jemně dotkli slabin, reagovala nepřiměřeně ostře. Byla to extremní citlivost, hyperestézie, jako by jí i lehký dotek kůže způsoboval nesnesitelnou bolest. Protože se ale břišní symptomy zhoršovaly a stav vyžadoval rychlé jednání, padlo rozhodnutí provést diagnostickou laparotomii – chirurgické otevření břišní dutiny.

Když chirurgové prohlédli střeva a břišní orgány, nenašli vůbec nic. Žádné přetočené střevo, žádnou neprůchodnost, žádný zánět. Břišní dutina byla zcela bez patologického nálezu.

 Extrémní citlivost se z oblasti slabin rozšířila do obličeje a hlavy – kůň se bál jakéhokoliv doteku kolem očí a nosu. Během několika hodin nastoupila ztráta koordinace, klisna se potácela, srdce a oběhový systém začaly selhávat a končetiny postupně zachvátila paralýza. I přes veškerou intenzivní péči klisna uhynula.

Rozbor mozkové tkáně odhalil typická Negriho tělíska a potvrdil diagnózu – klisna uhynula v důsledku vztekliny.

Onemocnění nezačalo klasickou agresivitou nebo pěnou u huby, ale oklamalo všechny zúčastněné tím, že se maskovalo jako obyčejná kolika – s jediným nenápadným varovným signálem v podobě bolestivě citlivé kůže.

 Zdroj:

RHYAN, C. A. a K. L. O’TOOLE. Rabies in a mare presenting with signs of colic and flank hyperesthesia. Journal of Equine Veterinary Science. 2006, roč. 26, č. 1, s. 31–33. ISSN 0737-0806. DOI: 10.1016/j.jevs.2005.11.011.