Americký bezsrstý teriér
Super společník, kterého si zamilujete
Text: Jana Fialová
Foto: Jana Fialová
Plemeno, které je tak jako ostatní teriéři velmi temperamentní. Je to pes malého vzrůstu, který nepatří mezi naháče. Je zcela odlišný nejen hebkou kůží, připomínající na dotek samet, absolutní absencí srsti, ale zejména svojí „teriéři“ povahou. Mohou se vyskytovat i v osrstěné variantě a pak velmi připomínají roztomilé, různobarevné „voříšky“ s plandavýma ušima a zakrouceným ocáskem.
Historie plemene není dlouhá. První zástupce se narodil v USA v roce 1972 ve vrhu ratt teriérů. Bezsrstá fenečka Josephine byla bílá s hnědými a černými flíčky. Za svůj život měla několik vrhů a teprve v 9. vrhu se jí narodili další dva bezsrstí jedinci.
Plemeno ratt teriér (krysí teriéři) se poprvé objevilo v 17.–18. století v USA. Tito menší pejsci byli používáni na lodích k chytání hlodavců a vznikli přikřížením různých plemen, např. italského chrtíka, vipeta, basenjiho, bígla atd. Ratt teriéra např. vlastnil i americký prezident Theodor Roosevelt.
Teprve v roce 2004, kdy se už rozšířila bezsrstá varianta ratt teriérů, byl „naháček“ oddělen jako samostatné plemeno organizací UKC a dostal svůj současný název americký bezsrstý teriér. Od roku 2016 je uznán AKC (American Kennel Club) a zařazen do 5. skupiny mezi teriéry. V FCI není zatím uznán a v ČR patří mezi plemena neuznaná. Do ČR se dostali první jedinci v roce 2004 a první vrh se narodil v České republice v létě 2005.
Bezsrstost ABT
Nahatost u čínského chocholatého psa, u peruánského naháče a mexického naháče je způsobena genetickou mutací v DNA. Tato mutace je přesně popsaná a známá. U ABT se bezsrstost projevila spontánní mutací a ta dosud nebyla přesně popsána. Alela způsobující bezsrstost se značí Ha, dědičnost je autozomálně recesivní.
Shrnuto: dva bezsrstí jedinci budou mít vždy jen bezsrstou variantu. Ve spojení bezsrstého a osrstěného jedince se ve vrhu objevují obě varianty (osrstění nesou gen pro bezsrstost).
Pokud jsou oba rodiče osrstění, mohou se ve vrhu objevit opět osrstění i bezsrstí jedinci.
Štěňata se vždy rodí osrstěná a bezsrstí jedinci ztrácí srst mezi 3.–8. týdnem věku. ABT netrpí chudozubostí.
Povahou jsou to teriéři, přátelští, veselí, temperamentní, společenští. Mají výbornou paměť a rádi se učí. Na druhé straně se projevují i jako dobří hlídači a u některých se projevují i lovecké vlohy. Jsou velmi senzitivní, vyžadují hodně nových podnětů a při špatném výchovném přístupu strádají.
Dnešní podoba ABT se liší od jedinců dovezených v roce 2004. Plemeno není příliš jednotné, v dnešní době se vyskytují psi od váhy 6 kg do 12–13 kg. Výška se mění nežádoucím směrem, vyskytují se psi zavalití postrádající ladnost ratt teriérů. Obecně se těší dobrému zdraví a velké vitalitě i v pozdním věku. V ČR nemáme ještě příliš mnoho starých jedinců, ale zprávy z USA toto dotvrzují. S přibývajícím věkem přibývá pigmentovaných skvrn, přibývají komedony, objevují se bradavice, kůže trošku povolí a tvoří se vrásky. Barevně se výrazně liší psi v zimním období a v letním období, kdy se kůže opálí.
Přibývá barevných variant, dříve jsme měli v ČR hlavně flekaté pejsky, dnes spíše modré, černé, rezavé a čokoládové barvy.
V chovu se dnes objevují psi s hypotyreózou nejčastěji mezi 5.–7. rokem stáří, onemocnění se u ABT diagnostikuje hůř než u jiných plemen, proto je doporučitelné v tomto věku preventivně a opakovaně funkci štítné žlázy sledovat. S hypotyreózou se pojí nejčastěji kožní problémy, které nereagují na léčbu. V současné době se v chovu objevuje stále více atopiků. Objevují se psi s luxací patel a frakturami condylů v době růstu kolem 4. měsíce. V poslední době se v chovu vyskytli i psi s jaterní mikrovaskulární dysplazií.
V ČR se povinně testuje pouze PLL (primární luxace čočky). V USA se testují chovní psi na Willebrandovu nemoc, progresivní retinální atrofii, degenerativní myelopatii. V ČR nejsou známé statistiky genetických onemocnění.
Ze zkušeností vyplývá, že psi se světlou kůží jsou náchylnější ke kožním problémům, jako je vznik komedonů, bradavic, reakce na UV záření, vznik pigmentovaných skvrn.
Závěrem lze říci, že vlastnit „amíčka“ je něco jiného jako vlastnit psa. Jsou dvě skupiny lidí, ti, kteří si zamiluji tyto inteligentní, heboučké pejsky, a ti, kteří se jich štítí a nebo si z nich dělají legraci. Kdysi, když jsem měla svoji první fenku a manžel s ní chodil na procházku a lidé se divili, co je to za psa, dělal si legraci a říkal, nešahejte na ni, je nemocná. Dnes už se s nimi přece jen občas setkáme nejen na ulici, ale také na závodech agility na dogdancingu. Jsou to super společníci, které si díky povaze zamilovává stále více lidí. Byla by proto škoda, kdyby se chov těchto zajímavých zvířat začal ubírat špatným směrem.