Antibiotika u koní

V loňském roce jsme během podzimu zažili snahu zakázat používání antibiotik s indikačním omezením ve veterinární medicíně. V nejbližších letech se chystá evidence antibiotik použitých u zvířat. Vše se děje s cílem minimalizovat nadužívání a nesprávné indikace antibiotik. Zákaz podávat antibiotika této skupiny by nám značně zkomplikoval, až znemožnil naši práci. Naštěstí se jej nepodařilo prosadit. A to i díky rychlé a rozsáhlé reakci veterinárních lékařů a jejich profesních uskupení. Nemůžeme ale ignorovat potřebu zlepšení naší práce s antibiotiky. Jen tak můžeme udržet antibiotika účinná a pro veterinární terapii dostupná.

Používání antibiotik praktickými lékaři není nic, nač bychom mohli být pyšní. Veterinární i humánní praktici umožňují jejich zneužívání. Nesprávnými indikacemi a nevhodným dávkováním se podílejí na rozvoji rezistencí a kontaminaci prostředí. Podle informací, které jsou k dispozici, vedou v této „soutěži“ humánní lékaři. Ale to neznamená, že by ve veterinární sféře nebylo co zlepšovat.

Stejně jako humánní lékaři, i my, veterináři ošetřující koně, máme tendenci nasazovat antibiotika při horečkách jakéhokoli původu, aniž bychom prověřili nutnost jejich nasazení, při zraněních, kde by antibiotika postačila pouze topicky, pokud by vůbec byla potřeba. Dalším problémem je dávkování antibiotik. V terénní praxi může být problém jezdit dvakrát či třikrát denně injekčně aplikovat antibiotika zvířeti do stáje 40–50 km daleko, problém časový pro veterináře a ekonomický pro majitele. Vede to ke snaze používat u koní tzv. „long term“ antibiotika, která jsou pro ně ve většině případů nevhodná, protože nezajistí dostatečnou účinnou hladinu nebo ponechání injekčních antibiotik v rukou majitele. Nebo aplikace antibiotik v delších časových intervalech, než je pro ně předepsáno.

Když si zadáte do vyhledávače spojení „antibiotika + koně“, vyskočí na vás jako první reklamy výrobců a distributorů léčiv. I tímto dáváme laické veřejnosti signál, že antibiotika jsou naprosto bezproblémové a kdykoli použitelné „bonbóny“. Dalším znepokojivým faktem jsou zavádějící informace v příbalových letácích u antibiotik určených pro koně: „Obecná dávka je 8 mg prokain penicilinu a 10 mg dihydrostreptomycin sulfátu na 1 kg živé hmotnosti při hlubokém intramuskulárním podání denně po dobu tří po sobě jdoucích dní...“ Porovnejte tuto informaci s informací z farmakologie koní: „dávka penicilinu při intramuskulárním podání je 25 mg/kg/2x denně“.

Jak je vidět, problémy nejsou jen ve špatných indikacích a špatném dávkování antibiotik ze strany veterinárních lékařů, problémem je obecný přístup k nim. Bez antibiotik s indikačním omezením, a obecně bez účinných antibiotik, se v léčbě koní neobejdeme, musíme tudíž začít sami u sebe. Kdykoli budeme chtít u koně použít antibiotika, zodpovězme si nejdříve tyto otázky:

Jedná se skutečně o bakteriální infekci?

(první den horečky u koně, která dobře reaguje na NSAID může být viróza, stejně tak nehojící se rána nemusí potřebovat nasazení antibiotik, ale například vynětí cizího tělesa).

Je zde možnost odebrání vzorku pro bakteriologické vyšetření a stanovení citlivosti?

Pokud ano, odeberme jej ještě před nasazením terapie.

Jaká antibiotika jsou pro tento případ nejvhodnější?

Pokud jsme přesvědčení o potřebě antibiotik a musíme je nasadit dříve, než budeme mít výsledek mikrobiologického vyšetření, sahejme po antibioticích první volby – u koní jsou jimi potencované sulfonamidy, ev. doxycyklin, obojí v perorální formě a penicilin s/nebo gentamicinem ve formě injekční. Vybírejme antibiotika i podle tkáně či orgánu, které jsou infekcí postižené, a schopnosti léčiva do nich prostoupit.

Nejčastější chyby při podáváni antibiotik jsou:

• nízká dávka

• příliš dlouhé intervaly mezi aplikacemi

• nevhodný typ antibiotika na daný problém

• příliš krátká doba podávání

• používání antibiotik s indikačním omezením jako antibiotik první volby nebo bez stanovené citlivosti

Mysleme na to, až budeme příště stát ve stáji a rozhodovat se, zda nasadit nebo nenasadit antibiotickou léčbu. Je jen na nás, zda si udržíme možnost i nadále používat široké spektrum antibiotik.

Příklady použití antibiotik s indikačním omezením u koní:

• polymyxin B – antiendotoxemické využití (kolitida, zadržená placenta, překrmení vysokoenergetickými krmivy, intoxikace apod.)

• fluorochinolony – často jediné antibiotikum s citlivostí při kultivaci stěru z dermatitid

• makrolidy – využití při rodokokové pneumonii hříbat

• cefalosporiny – běžně používaná antibiotika u neonatálních hříbat. Cefalosporiny nejčastěji používanými u hříbat jsou cefquinom a ceftiofur. Cefquinom patří do 4. generace, je určený pro léčbu E. coli septikemických hříbat v Evropě.

Odlišnosti použití ATB u hříbat a dospělých koní: Existují tři důvody, proč se liší výběr antibiotika pro neonatální hříbě a dospělého koně. Prvním důvodem je skutečnost, že u hříbat není ještě vyvinuta fermentace v kolonu, proto nehrozí riziko kolitid vyvolaných některými antibiotiky jako u dospělých koní. Druhý důvod je ekonomický, jelikož hmotnost hříběte je zhruba desetinou hmotnosti dospělého koně, lze zvolit antibiotika, jejichž použití u dospělých koní brání neúměrné náklady. Třetím důvodem je odlišná toxicita léčiv pro neonáty a dospělce. Nejdůležitější je zapamatovat si, že u mnohých léčiv je dávkování pro hříbata podstatně vyšší než pro dospělé koně. Hříbata mají vyšší procentuální obsah vody v těle, proto obecně dávky hydrofilních látek by měly být vyšší (např. aminoglykosidy) než u dospělých, zatímco u lipofilních látek je dávkování stejné.