Můžeme pracovat s cookies,
ať víme, jak to na našem webu žije?

Černá kočka

Zvěrokruh 7/2020 23.07.2020

Stanislav Král

 

17_kocka

 

Prostá úvaha nás vede k předpokladu, že po osmi semestrech marxistické teorie korunované na konci čtvrtého ročníku veterinárního lékařství obligátní zkouškou z vědeckého komunismu, budou naše duše, pokud připustíme jejich existenci, otesány a nánosy pověr, co by zpráchnivělá veteš, dokonale vysmýčeny. Dialektického materializmu jsme tehdy měli plné hlavy a někteří z nás efemérní vědě dokonce i sami uvěřili. Život není černý ani bílý, a tak dříve, či později se dobereme poznání a připustíme, že jevy mezi nebem a zemí nebudou pouhou báchorkou. Vzdáleně tušíme, odkud vítr vane, avšak dohromady nikdo neví, jak to všechno funguje.

 

Událost, která mi natrvalo uvízla v paměti, mě potkala v šerých začátcích obvodní praxe. A dosud mi vrtá hlavou kuriózní souhra případů v oné nevlídné listopadové noci.

Z detašovaného pracoviště v lůně pomezního hvozdu při kladské hranici jsem v pokročilém odpoledni vyrazil k nástupu noční pohotovostní služby na kilometry vzdáleném mateřském středisku. Mezi baráky první vesnice zkřížila cestu mé „stodvacítce“ černá kočka. Jako v pohádce; nevím, kde se vzala, ale měla náramné štěstí, že nadobro neskončila pod koly automobilu.

Ten den byl od samého rána podmračený, po poledni nabrala obloha studenou barvu olova a brzo se začalo šeřit. Od severozápadu se k nám nasouvala rozsáhlá tlaková níže, vítr sílil a v alejových úsecích silnice vzduchem poletovaly suché, zulámané větve. Dříve než jsem dorazil na středisko, spustil se drobný vytrvalý déšť.

Ve dveřích kanceláře mě vítá vždy usměvavá dispečerka: „Pane doktore, ani si neodkládejte, deset minut po třetí volali ze “Dvora“ v L. k paréze. Prý už leží našponovaná a obvodní je momentálně nedosažitelný.“

Vrátil jsem se za tmy. Na středisku mě očekával spolusloužící technik. Sedli jsme ke kávě a naše tiché úvahy směřovaly k nastávající noci. Strmě klesající barometrický tlak nevěstil nic dobrého. A také, ještě před zprávami v devatenáct hodin zvoní telefon: „Tady nový kravín v K. Jalovice právě vyhnala teletník. Všechno připravujeme, je to čerstvé, přijeďte, jak můžete!“

Vypínáme televizi, sedáme do auta a vyjíždíme do rozmáčené noci. Stěrače nestačí na nebeské přívaly a boční vítr cloumá s automobilem.

V téhle družstevní stáji funguje sehraná brigáda socialistické práce a tomu odpovídá vzorný pořádek na pracovišti. Přípravy k zákroku organizuje zkušený stájný a pomáhá i mladá, narychlo přivolaná zootechnička. Pro odborný zákrok je vše náležitě připraveno: kbelíky s teplou i studenou vodou, svlažená děloha na igelitu, kráva s vyvázaným ocasem a zafixovaná v nucené poloze. Taková souhra zpravidla bývá nesplnitelným snem obvodního veterináře. Jdu do půlky těla, navlékám gumovou zástěru a klekám na tvrdý kabřinec stání.

Před devátou jsme zpátky na středisku a od stolu dispečerky vytáčím desítku, číslo telefonní ústředny, která smluvně přijímá hlášení nutných případů v době výjezdu pohotovosti: „Ano, máme tady před půlhodinou hlášení: starý kravín v D., výhřez dělohy po porodu, a velice to spěchá.“ Uctivě poděkuji spojovatelce, kývnu na parťáka a beze slov sedáme zpátky do vozu.

Zde je situace o poznání složitější. Ve chlévě zůstal samotný stájný, zkušený a svědomitý, avšak v pokročilém věku. Spásou je hlavní zootechnik družstva, který se synem dorazí krátce po našem příjezdu. Pak už vše jde ráz na ráz. Utažené svorky zajišťuji gázou a ležící plemenici podáme kalciumglukonát.

„Tak vona to nemá poprvé, loni, a taky v listopadu,“ s komentářem mi podává zootechnik kartu plemenice. Na rubu, v kolonce zdravotní stav, čtu zápis kolegy: prolapsus uteri completus – doporučuji nezapouštět. „Za rok to můžeme čekat zas,“ pokračuje zootechnik.

„No, to záleží na mnoha faktorech, věřím, že kráva bude zase v pořádku… Podle záznamů už taky dostávala kapačky, ale u těhle mléčných údernic nic neobvyklého.“

Balíme vercajk a za vytrvalého větru a deště se vracíme na středisko. Je půlhodina před půlnocí a s přáním klidného zbytku noci zaléháme do služebních postelí.

Jako ve snu, z dáli se nese zvonění, nepřestává a sílí. Mrákotně tápám ve tmě po sluchátku na nočním stolku. Sednu na pelest a z přetržené REM fáze se automaticky ohlašuji volajícímu.

„Tady je kravín v X. Y. Právě sme přišli na směnu, tele je v pásu a z jalovice za ním eště něco velkýho vylezlo… Tak přijeďte, co nejdřív!“

Ani nestačím dát nejnutnější pokyny a volající práskne sluchátkem. Náhle mi je nevolno, a tak to samé učiním i já.

Je krátce po třetí ráno, parťáka nechávám na středisku a sám vyrážím do temné noci. Pokud bude zbytek služby klidný, zůstanu na horách. K naplnění “epiplánu“ mám na dnešek v několika roztroušených stájích k posouzení napíchaný tuberkulin.

Nad ránem vítr zeslábl a déšť ustal. Světlomety krájí tmu černější než uhel a v jejich kuželech se vyhýbám větvím spadaným na mokrou vozovku. Potkávám pekárenskou Avii s ranní nakládkou, jinak mám silnici jenom pro sebe. Vyčištěný vzduch voní syrovou ornicí a zemitou prstí lesů, kterými projíždím. Čerstvá směska esencí proudící nedovřeným okénkem zahání zbytky ospalosti, a když dorazím do cíle, jsem zotaven a svěží.

Zhasnu přehřátý motor a ze tmy se hrnu do ozářené prvotelkové stáje státního statku.

„Hlídač nasával do zavírací hodiny a teď chrápe na kavalci v kamrlíku. Do chlíva se za celou noc snad ani nepodíval; no von to nemá zapotřebí.“

Jak často slýchávám od personálu tyhle otřepané písničky? Znám je nazpaměť!

Otelená jalovice leží na boku a děloha omotaná placentou v podestýlce. Z uličky přehlížím situaci a v tu chvíli ztrnu. V nebezpečné vzdálenosti od obnažené dělohy nervózně přešlapuje sousední jalovice. Nutím se ke klidu a tu si uvědomím, že mi scházejí poševní svorky. V gynekologické brašně vždy vozím dvě sady a záložní jsem dosud v jednom dni nemusel použít.

„Doktore, počkejte, ňáký svorky tady máme, v šupleti vod minula. Hned pro ně doběhnu!“

Vděčně sevřu v dlani drátěný poklad se zašlými olivkami na na koncích. Do třetice v této noci klekám na tvrdý kabřinec. Děloha je cize studená, jakoby mrtvá. Karunkuly nebezpečně ztmavlé, avšak křehká stěna naštěstí celistvá. Odstraňuji zbytky placenty a intenzivně přemýšlím, jak zvládneme za daných okolností repozici. Nakonec stojí štěstí na naší straně. Studená voda staví unavené a zmatené zvíře na nohy a zákrok proběhne s ohledem na stav stěny děložní bez zásadních komplikací.

Začíná se rozednívat, krajina je po nočním přívalu umytá, vzduch je svěží a sytý. Po okolních stráních se převalují potrhané chuchvalce mlhy a obloha se od východu protrhává. Povětří je klidné a nad zubatými hřebeny na vysokém horizontu se vznáší malátná úleva sedající až kamsi ke krajině srdeční.

Než nastartuji, bezděčně se mi vybavuje zkouška u profesora Kudláče. Jednou z tažených otázek byl výhřez dělohy. V teoretické rovině jsem jej tehdy zvládl na velmi dobrou, avšak až na obvodě poznal, co tato poporodní komplikace skutečně obnáší.

Pohotovostní rajón našeho střediska v podhůří Orlických hor v těch letech pokrýval téměř polovinu okresu, a jenom stav krav čítal hrubým odhadem na třináct tisíc kusů. Případů bývalo více než dost. Během víkendové služby jsme leckdy pracovní plášť a montérky ani nestačili svléknout. Soudruh ředitel “Okresního veterinárního zařízení“ razil heslo, že pohotovostní služba je zaslouženou odměnou pro zaměstnance. Snad měl i pravdu, neboť výdělek za takovou službu byl neuvěřitelný. Za noční pohotovost pobral doktor celých devět korun na hodinu. Při patnáctihodinové noční službě to dělalo nějakých stopětatřicet korun hrubého. Navíc, v rámci úspor rozpočtové organizace, ředitelem stanovený strop kilometrů nočního paušálu pro soukromé vozidlo se zásahem vyšší moci nedal dodržet. Kdo měl „štěstí“, jezdil na „sekyru“.

A ještě k té černé kočce. Skalní zastánci okultních věd tvrdí, jak důležitá je i strana, z které vám černá kočka zkříží cestu. Na pověry dodnes nevěřím, jen častěji klepu na dřevo, a když mně zkříží cestu černá kočka, ať z prava, či z leva, třikrát si zdravě odplivnu. Pravda, není to košer, ale pomáhá to.

Zpět na výpis
Inzerce

Inzerce

Seznam veterinárních lékařů

Seznam veterinárních lékařů

Registr zvířat

Registr petpasů

Časté dotazy

Časté dotazy

Úřední deska

Falešné razítko – MVDr. Kristýna Koryntová

Zveřejněno: 18.04.2023
Datum stažení: 18.11.2023

Výsledky voleb do orgánů KVL ČR

Zveřejněno: 15.04.2023
Datum stažení: 31.05.2023

Falešné razítko – MVDr. Emma Levá

Zveřejněno: 13.04.2023
Datum stažení: 13.11.2023

Falešné razítko – MVDr. Pavel Galko

Zveřejněno: 11.04.2023
Datum stažení: 11.11.2023

Falešné razítko – MVDr. Jan Král

Zveřejněno: 20.02.2023
Datum stažení: 20.09.2023
Úřední deska

Kalendář akcí

Právě chroustám data, abych mohl zobrazit kalendář. Chvilku prosím počkejte...
Nejbližší akce
27.05. - 28.05.
Kurz Oftalmologie v praxi malých zvířat 27.05. 9:00 - 28.05.2023 17:00
Všechny akce