| Časopis Zvěrokruh 10/2021 | EDITORIAL |
| 
| Vážené kolegyně, vážení kolegové,
v tomto časopise, stejně jako snad ve všech dostupných médiích, byl „covid“ zmiňován už tolikrát, až to není hezké a já jsem doufala, že se tomuto tématu dokážu vyhnout. Bohužel se však i já musím tohoto tématu, byť okrajově, dotknout a to v souvislosti se značným omezením možností našeho odborného vzdělávání, zejména jeho prezenční formy. Alespoň nyní, na konci léta, se podařilo několik prezenčních akcí uspořádat a já jsem za to opravdu vděčná. Jsem ráda, že jsem mohla opět vidět spokojené tváře kolegů hltajících přednášky, spokojeně konverzujících na chodbách, nebo popíjejících kávu na coffee breaku. | Nechci zde vyjmenovávat jednotlivé akce nebo vyzdvihovat jejich klady a zápory, tomu se budeme věnovat na dalších stránkách tohoto časopisu, ale všechny tyto akce, stejně jako činnost vzdělávací a zahraniční komise, mě přivedly k úvaze o přístupu veterinárních lékařů k postgraduálnímu vzdělávání. Jak vlastně vnímáme vzdělávání? Jako super možnost rozšířit si obzory, zvýšit kvalifikaci, možnost poskytnout lepší péči pacientům a kvalitnější služby klientům? Nebo jen jako nutné zlo ve stylu „Někdo to po mě chce, tak to zaplatím a odsedím si to“, nebo na to prostě kašleme, protože to po nás aktuálně nikdo nevymáhá? Jistě, vždy zde budou jedinci reprezentující každou z výše uvedených skupin, ale po čem vlastně touží členská základna? Co veterinářům ve vzdělávání chybí?
Zde si dovolím odpíchnout se od Středoevropského veterinárního kongresu, který se konal před několika dny, a kterého jsem měla možnost se zúčastnit. Byl by například zájem o větší množství akcí pro „velkozvířetníky“? Jaká témata je vlastně trápí a chtěli by je prodiskutovat, nebo o nich zjistit více? A podaří se nám alespoň minimálně naplnit kapacitu přednášky, když se ji podaří zorganizovat, nebo tam bude, obrazně řečeno, sedět pět lidí prostě proto, že zbytek je nezastupitelný a musí do práce, nebo si ten čas prostě udělat nechce? A co společenská zvířata, koně, exoti...? Zde sice můžeme pominout otázku množství akcí, protože těch je docela dost, ale jaká témata chybí v programech vzdělávání tam?
To vše nejsou otázky jen pro tu hrstku lidí, co sedí v představenstvu, potažmo vzdělávací komisi. To jsou otázky především na Vás, na členskou základnu. Za všechny podněty, které nám, nebo klidně přímo mně, pošlete, předem děkuji a pevně věřím, že najdeme společnou a pro všechny užitečnou cestu. Eva Šuláková |
