Insignie a archiválie brněnských univerzit

Lucie Nejedlíková

Odpoledne na výstavě

Kdo odolal lákavé vůni svařáku předvánočního Zelného trhu a vystoupal až nahoru k bráně Dietrichsteinského paláce, ten neprohloupil. K vidění zde na prahu adventu byla ojedinělá výstava Insignie a archiválie brněnských univerzit. Po dvaceti letech se ve vitrínách bok po boku představily veřejnosti akademické klenoty všech pěti brněnských univerzit.

Neboť „to nejlepší na konec“, byla naší alma mater vyhrazena expozice v poslední ze tří místností výstavy. Ač insignie měl každý z nás možnost zhlédnout na vlastní oči při svém promočním ceremoniálu, pokochat se umnými řemeslnými detaily bez emoční roztěkanosti a s nostalgií danou léty, které od promoce odtekly jak voda ve Svratce, byl zážitek velmi působivý.

Na informačním panelu na zdi byla stručně představena historie i současnost Veterinární a farmaceutické univerzity. V nasvětlených vitrínách pak byly ke zhlédnutí univerzitní insignie – řetězy, žezla a taláry rektora a děkanů každé ze tří našich fakult. Nejstarší insignií VFU je rektorský řetěz, pocházející z 30. let 20. století. Naopak nejmladší insignie – fakulty FVHE – byly vyrobeny v roce 2010.

Všechny insignie Mendelovy univerzity na sobě nesou společný prvek – kuličky Mendelova hrášku. Rektorský řetěz Vysokého učení technického byl za první světové války uchováván v obavě před zničením v trezoru.

Insignie, to však nejsou jen tradice univerzit a oku lahodící pokoukání při vysokoškolských ceremoniích. Staly se hybatelem i událostí dramatických. Do historie se zapsala tzv. insigniáda – studentský boj o insignie Univerzity Karlovy v listopadu roku 1934. Vygradovala tím averze panující mezi českou a německou univerzitní obcí. Kořeny sváru započaly již v roce 1882, kdy byla Univerzita Karlova rozdělena na českou a německou ck. Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Rozdělení univerzity vedlo k řadě praktických problémů a také neklidu. Po vzniku Československa byl v roce 1920 vydán zákon o poměru českých univerzit (zvaný též lidově Lex Mareš – podle svého předkladatele, rektora univerzity prof. Mareše). Jeho cílem bylo upravit poměry na univerzitě a defi nitivně rozhodnout, která ze dvou částí bude považována za pokračovatelku původní Univerzity Karlovy. Následnictví bylo přiřknuto univerzitě české. Tím se česká univerzita nejenže stala právoplatnou majitelkou starobylého Karolina, ale i držitelkou univerzitních insignií, které doposud držela univerzita německá. Naplnění zákona nebylo reálně vyžadováno až do roku 1934, kdy nově zvolený rektor české univerzity Karel Domin zažádal o zapsání vlastnictví Karolina a předání univerzitních insignií do českých rukou. Vedení německé univerzity zákonem stanovené předání insignií z ješitnosti odmítlo a situace nabrala na obrátkách. Vyústila až v několikadenní studentské bouře. Studenti se shromáždili před Karolinem a následovaly pouliční bitky a útoky na německé a židovské obchody. Na straně rektora stáli studenti z řad českých nacionalistů (Svaz československého studentstva) a tvořili většinu. Na stranu opozice se postavili čeští levicoví studenti (Jednota nemajetných a pokrokových studentů) a Němci. Násilí proti Židům tehdy souviselo buď přímo s antisemitskými náladami, anebo prostě s tím, že mluvili německy. Čeští studenti si předání insignií nakonec vynutili. Celá událost však vedla k polarizaci politického smýšlení a ke zhoršení česko- -německých vztahů.

Jak vidno, příběhy se leckdy skrývají i v nenápadných vitrínách. Tak na ně nezapomínejme.

(zdroj: s využitím internetu)

Lucie Nejedlíková