Jak zaujmout a udržet si veterináře v koňské praxi (I. část)

Zatímco všichni mluví o nutných změnách v koňské medicíně, někteří praktici nám dali možnost nahlédnout, proč a jaké věci je potřeba změnit

Celá tato debata vznikla v lednu 2021 na facebookové stránce „Equine Vet2vet“ a navazovala na článek „Odchod z koňské praxe“, publikovaný v EquiManagement Magazine v zimě 2019 (dostupný online). Prezentuje názory současných a bývalých koňských veterinářů na nutnost změn, které by mohly pomoci koňské praxi.

V této diskuzi bylo zveřejněno celkem 257 komentářů a velké množství soukromých zpráv. Obsáhlejší rozhovory vznikly se zhruba tuctem koňských veterinárních praktiků.

S malým počtem absolventů, kteří si zvolili kariéru v koňské medicíně (méně než 2 % v posledním desetiletí) a významným počtem koňských veterinářů, kteří každý rok odcházejí do jiného odvětví vetrinární praxe nebo do důchodu, je mnoho koňských praxí nuceno usilovat o spolupráci s jinými, aby zaplnily vzniklou díru na trhu.

Nezahlcujte majitele

Dr. Steve Naile, koňský praktik, odešel do důchodu z kliniky pro koně Oakencroft v Raveně, USA. Ještě před svým odchodem poskytl novým absolventům několik tipů a doufal, že jim pomůže, aby byli klienty lépe přijati. Řekl jim následující: „Nesnažte se vršit kupu znalostí a nezahlcujte majitele jakýmkoliv odborným článkem, který znáte. Majitelé zase tolik nezajímá, co je v učebnici nebo v odborné studii. Všichni máme přirozenou tendenci ukázat majiteli, kolik toho víme, ale pokud svůj postup nedokážeme vysvětlit ve třech jednoduchých bodech, měli bychom svůj způsob komunikace přehodnotit.“

Přítel, zkušený obchodník, mi dal následující rady: Vždy mluv srozumitelným jazykem. Buď připraven vysvětlit problém/ /podstatu věci 7 různými způsoby. Nad klienta se nepovyšuj, ale zároveň se mu nesnaž podlézat. Nebuď zbytečně upovídaný – nech klientovi prostor pro otázky. Zákazníkovo „ne“ může jednoduše znamenat „řekněte mi víc“.

Na závěr Naile říká: „Jestliže navrhnete nějaké možnosti léčby, musíte zdůraznit, co si upřímně myslíte, že je nejlepší volbou v dané situaci. Příliš často mateme majitele tím, že jim dáváme na výběr z mnoha způsobů léčby, a potom selháváme, když jim neřekneme, co si myslíme, že je nejlepší.“

Lépe si nastavte hranice

Erin Denney Jones, DVM, boardovaná členka AAEP a soukromá veterinářka na Floridě, poznamenává: „Je potřeba si stanovit hranice, abychom předešli syndromu vyhoření. Když klienti pobízejí veterináře v tom, aby se stali součástí jejich rodiny, stanovení pracovních hranic je potom mnohem obtížnější. „Rodina“ očekává slevy, což může vést ke zklamání a pocitu zrady, když tito klienti odejdou.“ Dále říká: „Pokud vás klienti přestanou oslovovat 'doktore', vede to k menšímu respektu. S tím souvisí i permanentní dostupnost a nonstop poskytování služeb, což znevažuje postavení veterináře.“

Dále dodává: „Dává vám váš obvodní lékař svoje soukromé telefonní číslo? Voláte mu kvůli banálním otázkám v neděli večer?“ Pro lepší vymezení hranic Jones doporučuje dvě telefonní čísla, jedno soukromé a jedno služební.

Efektivnější praxe

Jim Zeliff DVM, MBA, boardovaný člen AAEP a vedoucí pracovník Allegheny Equine, má za manželku veterinářku z praxe malých zvířat. Velkou výhodou v její praxi je zaměstnávání veterinárních techniků, což umožňuje, aby se lékaři věnovali diagnostice a chirurgickým zákrokům, zatímco pomocný personál řeší méně složité záležitosti. Zeliff si myslí, že zapojení většího množství techniků a asistentů v koňské praxi by mohlo zlepšit celkovou výkonnost.

Také poznamenává, že většina koní už nejsou stádová zvířata – jsou to domácí mazlíčci, takže by mělo být normou každého koně klinicky vyšetřit během vakcinace.

„Je potřeba zvýšit ceny,“ dodává. Koňští veterináři by měli být schopni vydělat 1 mil. USD hrubého za rok, při pracovním vytížení čtyři dny v týdnu. To ovšem bude vyžadovat edukaci klientů, inkasování plateb ihned po provedených úkonech a minimalizaci pohledávek.

Další změny, které podporuje, zahrnují spolupráci při zajištění pohotovosti a sdružování praxí. Navíc dodává, že je potřeba, aby se lékaři o práci podělili (už žádné „silové“ přemýšlení), aby si stanovili limity pracovního dne – neřešili pracovní telefonáty po čtvrté hodině odpoledne a aby nasadili katalogové ceny na vydávaná léčiva, a upevnili tak vztahy s klientem. Tato ztráta ve výdělku musí být nahrazena navýšením cen úkonů.

Syndrom vyhoření u mladých veterinářů

Jedna koňská veterinářka změnila svou specializaci po 11 letech praxe. S ohledem na potřebné změny říká, že je podstatné odhadnout, co jsme schopni zvládnout. Na mnoha stážích se očekává, že absolventi budou pracovat pořád, a to i místo pomocného personálu. Jestliže se stážista ohradí, je mu řečeno, že si nazasluhuje tam být.

Věří, že mladí veterináři mohou vyhořet, protože nikdy nedokážou říci „ne“. V některých praxích je zavedeno, že se neříká „ne“, aby se dosáhlo většího zisku. Má potřebu sdílet svou zkušenost, protože ona sama jednoho dne zjistila, že už nedokáže více zvládnout.

Odchod z koňské praxe je pro většinu zničující, protože být koňským veterinářem v komunitě koňáků je velká prestiž a je těžké se jí vzdát. Někdy se uvádí, že pro překonání syndromu vyhoření je dobré se zapojit i do jiných aktivit. Což jinými slovy znamená makat ještě víc. „Dělat víc“ nemusí být řešení. Někdy je důležité jednoduše zůstat ve hře. Což znamená především žít, ne pracovat, zdůrazňuje.

Sdílené služby

Michelle Egli, DVM, zaměstnaný v Delmarva Equine, Dover, Delaware. Michelle vede korporaci praxí čtyř veterinářů, kteří pracují střídavě čtyři dny v týdnu na třech obvodech. Střídavý pracovní harmonogram sdílí ještě další dva místní veterináři, takže „na zavolání“ se střídá celkem pět veterinářů. Každý veterinář má střídavě jeden den v týdnu a je k dispozici na telefonu každý pátý víkend.

„Když máte volno, tak máte volno,“ říká Egli. Služební telefon je ve dnech volna ponechán v ordinující praxi. Klienti jsou tak vázaní na praxi, a ne na určitého veterináře, ačkoliv každý veterinář vídá některé klienty pravidelně. V rámci praxí je hodně práce v oblasti reprodukce, ale i ta je sdílena mezi veterináři, kteří pracují v tom daném dni.

Dalším efektivním aspektem je využití „lokálních dnů“, kdy jednotlivé praxe pravidelně obstarávají různé okrsky ve všední dny. Tyto změny oproti běžné koňské praxi učinily členy Delmarva Equine Associates v práci mnohem spokojenější.

Všichni jsme na stejné lodi

Melinda Frye, DVM, PhD, DACVIM, koňská internistka a děkanka Doktorského programu na Colorado State University, konstatovala, že je důležité zvládnout naplnit očekávání všech zainteresovaných osob, zapojit pomocný personál, rozšířit podporu pro nové absolventy, vytvořit možnosti pro flexibilní a sdílené plánování a vytvořit silné poradenství před i po ukončení studia pro zakotvení mladých veterinářů v oboru.

Ryan Ferris, DVM, DACT a Dora Ferris, DVM, DACVSMR, specialisté na reprodukci a sportovní medicínu koní, jsou majiteli praxe Summit Equine v Gervais, v Oregonu. Nedávno si najali společníka, protože Ryan chtěl mít více volného času pro svou rodinu a také proto, aby se mohl intenzivněji a komplexně věnovat reprodukci. S veterinářem, který prováděl běžné úkony, si mohl Ryan dovolit věnovat více času speciálním úkonům, což může, díky zapojení společníka, přinést až čtyřikrát vyšší zisk.

Aby podpořil kariéru a získávání zkušeností a dovedností mladého, nově zaměstnaného lékaře, přidává mu k jeho základnímu platu peníze, které má jejich firma ze zisku z reprodukční medicíny.

Co je důležité, společník dostane seznam profesních dovedností, u kterých se předpokládá, že jich dosáhne, což zlepší efektivitu a služby klientům.

Jako majitel, Ryan Ferris nezastává myšlenku, že společníci se musí prostě jen snažit, s malým platem, dokud nevytvoří dostatečný zisk na to, aby si mohli navýšení platu obhájit. Je přesvědčený, že úspěchy praxe je potřeba sdílet se všemi členy týmu, protože pokud si najmete ty správné lidi, bude to znamenat vzestup pro všechny.

Praxe si nechává v rezervě část zisku na odměny pro zaměstnance, pevně danou část pro pomocný personál a větší část pro spolupracující veterináře. Tyto odměny jsou vázány na určité úkoly pro každého zaměstnance, které jsou měřitelné a dosažitelné.

Pokud je splněn jeden úkol, zaměstnanec dostane 30 % potencionálního bonusu. Pokud dokončí úkoly dva, bonus vzroste maximálně na 70 %, pokud splní všechny tři úkoly, dostane 100 % odměny, na kterou má nárok. Většina zisku stále proudí k majitelům praxe, ale zaměstnanci jsou motivováni, aby drželi ceny, neplýtvali, snížili pohledávky a navýšili tržby, tím by absolutní zisky měly narůstat. „Stále na tom pracujeme,“ říká Ryan, „ale jsme zavázáni vytvořit příjemné a vyhovující platové podmínky pro každého v našem týmu.“

Tyto inovativní a velkorysé plány, které předpokládají sdílení zisku a podporu profesního růstu všech členů týmu, jsou nástrojem k vytvoření silnějšího týmu.

pokračování příště