Jedno epidemiologické memento

Lucie Nejedlíková

O minulosti stále přítomné

V malém háji uprostřed polí za Havlíčkovým Brodem se ukrývá téměř zapomenutý unikát – jediný židovský tyfový hřbitov v českých zemích. Nevede k němu žádná cesta - ta již dávno zmizela v oraništi. Poslední odpočinek tu našlo 400 židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny (dnešní Polsko, Ukrajina), kteří se za 1. světové války vydali na útěk před blížící se frontou. V místech dnešní havlíčkobrodské psychiatrické léčebny tehdy vznikl velký uprchlický židovský tábor s baráky pro 10 000 lidí. Velká koncentrace lidí a nedostačující hygienické podmínky vedly k propuknutí epidemie skvrnitého tyfu. V táboře při ní zemřelo přes 600 lidí. Nejprve byli pohřbívání na židovském hřbitově ve městě, s překročením kapacity byl v remízku za městem zbudován roku 1917 hřbitov nový. V současnosti je mezi klestím možno nalézt devadesát náhrobků či jejich částí. Většinou jde o jednoduché stély s hebrejskými nápisy, několik náhrobků má ale uvedené jméno a místo latinkou.

Původcem skvrnitého tyfu je rickettsie Rickettsia prowazekii. Pojmenována je na památku českého přírodovědce Stanislava Provázka, rodáka z Jindřichova Hradce, působícího za dob Rakouska-Uherska na vídeňské univerzitě. Správně ji určil jako přenašeče nákazy veš šatní. Výzkum skvrnitého tyfu se mu však stal osudným. Při zkoumání tyfu za 1. světové války v zajateckém táboře u Chotěbuze se sám tyfem nakazil a zemřel.

Onemocnění skvrnitým tyfem má podobu chřipky s následným výsevem červené vyrážky. Kožní změny vykazující nepříjemný zápach. Název „tyfus“ je odvozen z řečtiny, znamená „omámenost“. V další fázi infekce totiž dochází k poškození nervového systému, nemocní blouzní, mají halucinace. Mohou upadnout do bezvědomí. Bez léčby podlehne skvrnitému tyfu až 40% nemocných. Příčinou úmrtí bývá celková sepse a multiorgánové selhání.

Hlavním přenašečem skvrnitého tyfu je, jak již bylo zmíněno, veš šatní. Veš se infi kuje při sání krve nemocného a rickettsie vylučuje trusem. Další člověk se nakazí drobnými rankami vznikajícími při škrábání v důsledku poštípání, do kterých si vetře trus vší. Možnou cestou infekce je i vdechnutí trusu. Nakažená veš poté záhy sama uhyne. Přenašeči mohou být i blechy, případně africká klíšťata (Hyalomma). Francouzský lékař Charles Nicolle z Pasteurova institutu v Tunisu prováděl pokusy na šimpanzech, které infi koval krví nemocných pacientů z místní nemocnice. Prostřednictvím blech pak nákazu přenesl na dalšího šimpanze. Za výzkum skvrnitého tyfu získal v roce 1928 Nobelovu cenu za medicínu.

Další český rodák je spjat s objevem první účinné vakcíny proti skvrnitému tyfu. Rudolf Weigl, rodák z Přerova, působící v institutu ve Lvově, za druhé světové války ochránil před nacistickými represemi řadu zaměstnanců tím, že je zapojil do výzkumu vakcíny. Zájem o vývoj účinné vakcíny měly obě válčící strany, institut tedy fungoval jako nenápadný azyl. Výsledkem výzkumu byla živá, atenuovaná vakcína, které pomohla vypořádat se s epidemií na sklonku války. Dnes se vakcína již nepoužívá, k dispozici je efektivnější doxycyklin. Weigl byl za svůj objev navržen na Nobelovu cenu, nepřízní poválečného režimu se jí bohužel nikdy nedočkal.

První zmínka o epidemii skvrnitého tyfu pochází z 11. století, kdy propukla v jednom z ženských klášterů v Itálii. Od té doby se skvrnitý tyfus stal katem v řadě válečných konfl iktů. Velká koncentrace lidí a špatné hygienické podmínky vedly k vypuknutí tyfu v napoleonských válkách, obou světových válkách, v koncentračních táborech i věznicích. Známá je epidemie skvrnitého tyfu, která propukla na samém konci války v Terezíně.

Epidemie infekčních nemocí provázejí lidstvo celou jeho předlouhou historií a zatím vždy lidstvo díky obětavosti vědců vyhrálo. Jistě tomu ani v roce 2020 nebude jinak…

Lucie Nejedlíková

(zdroj - s využitím internetu)