Kam s ním?

Každý veterinární lékař prošel situací, kdy byl nucen se nějakým způsobem vypořádat s kadáverem zvířete. Všichni kolegové vědí, že legislativa považuje tělo mrtvého zvířete za zvláštní druh odpadu, s nímž je nutno zacházet specifickým způsobem. To zahrnuje jak uchování kadáveru do doby jeho neškodného odstranění, tak i jeho konečný osud. U domácích mazlíčků k tomu přistupují pochopitelné nároky chovatelů na pietu. Celý proces se však může nečekaně zkomplikovat, zvlášť pokud ke skonu zvířete dojde v době, kdy obvyklý provozní ruch utichá, a věci, které jinak běžně fungují, fungovat přestávají. V takovém případě může celá záležitost vyvrcholit nespokojeností klienta a podáním stížnosti k revizní komisi.

Takový byl i případ čtyřletého psa velkého plemene, který trpěl blíže nespecifikovanou srdeční vadou a jehož životní pouť se ukončila v ordinaci veterinárního lékaře na Štědrý den odpoledne. Chovatel uváděl, že poprvé navštívil ordinaci z toho důvodu, že pes zrychleně dýchal, byl unavitelný a kašlal. Veterinární lékař vyšetřil psa rentgenem a naordinoval léky. Zdravotní stav pacienta se poté zlepšil, ale po čase se obtíže vrátily. Pacient se začal zavodňovat a zvětšilo se mu břicho. Veterinární lékař poté navyšoval dávky léků bez nějakého vyšetření, a když chovatel požadoval odběr krve, bylo to odmítnuto. Tři dny před úhynem pacienta si chovatel vyžádal punkci dutiny břišní, kterou bylo získáno velké množství tekutiny. Veterinární lékař ale dle tvrzení stěžovatele neměl snahu pátrat po původu tekutiny, pouze aplikoval injekčně kortikoidy. Dne 24. 12. byl již pacient v kritickém stavu a během prezentace na klinice uhynul.

Chovatel se domluvil s veterinárním lékařem, že kadáver psa uchová až do 28. 12., kdy si jej chovatel vyzvedne a odveze ke zpopelnění do zvířecího krematoria. Tento postup měl chovatel s krematoriem domluven. Při vyzvednutí těla v určenou dobu byl ale chovatel nemile překvapen tím, že kadáver nebyl uložen v mrazicím boxu, jak bylo dohodnuto, ale ležel mimo něj, částečně zabalený v hadrech a částečně v igelitovém pytli, a tělo již nepříjemně zapáchalo.

Chovatel uvedl, že když se telefonicky ohlásil krematoriu a popsal mu stav těla, které nebylo uloženo v chladicím boxu, odmítli mu již tělo převzít. Obrátil se proto na krematorium v jiném městě, které si tělo okamžitě převzalo a v přednostním termínu zpopelnilo.

Vysvětlení veterinárního lékaře

Veterinární lékař ve svém vyjádření potvrdil, že nedopatřením bylo tělo skutečně uchováno mimo mrazicí box. Jeho pracoviště běžně neuchovává kadávery na delší dobu, ale v tomto případě chtělo chovateli vyjít vstříc vzhledem k vánočním svátkům. Vinou nedorozumění při komunikaci mezi pracovníky kliniky uložil lékař tělo do starého mrazicího boxu, který nemá dostatečnou kapacitu pro zmražení takto velkého zvířete, ačkoli měl k dispozici nové zařízení. Lékař si chybu svého pracoviště uvědomuje, vyjádřil lítost nad vzniklou situací, a za celý kolektiv kliniky se omluvil.

Klinika dodala i kompletní denní záznamy pacienta. Z nich vyplynulo, že lékař už při první návštěvě pacienta doporučil dodiagnostikování zjištěné srdeční vady u specialisty. Při další návštěvě se toto doporučení opakovalo, chovatel ale vyšetření specialistou odmítl. Na další kontroly v průběhu jednoho roku docházel chovatel buď bez psa, nebo se nedostavil vůbec. Lékař opět zdůraznil nutnost dodiagnostikování při příležitosti punkce dutiny břišní, ale chovatel to z finančních důvodů odmítl.

Závěr revizní komise

Revizní komise ve svém sdělení chovateli tlumočila lítost a omluvu veterinárního lékaře. Zdůraznila ale zároveň, že podle § 41 odst. 1 písm. a) zákona 166/99 Sb. je asanační služba, kterou je ze zákona i krematorium, povinna zajistit odvoz mrtvého zvířete do 24 hodin po nahlášení, a to bez ohledu na to, že odvoz spadá do období vánočních svátků. Nadto je asanační služba povinna zabezpečit likvidaci kadáveru bez ohledu na jeho stav.

Pokud je tedy pravdivé tvrzení stěžovatele, že krematorium bylo ochotno převzít tělo až 28. 12., pak veterinární lékaři tím, že mu při uchování těla psa na delší dobu vyšli vstříc, suplovali nad rámec svých povinností neschopnost či neochotu krematoria dodržet zákon a odvoz těla zajistit v zákonném termínu.

Tato skutečnost spolu s uznáním chyby a vyjádřením lítosti svědčí ve prospěch kliniky, což vedlo ke konečnému rozhodnutí revizní komise stížnost uzavřít bez návrhu na zahájení disciplinárního řízení s dotčenými veterinárními lékaři.

Revizní komise rovněž zdůraznila stěžovateli, že pokud odmítl doporučení lékaře převést pacienta na dispenzární péči u specializovaného kardiologa, a navíc nedodržoval doporučené kontroly na místní klinice, nelze veterinárnímu lékaři neuspokojivý vývoj zdravotního stavu pacienta přičítat k tíži.

Epilog

Veterinární lékaři se příležitostně svěřují členům revizní komise s tím, že mají problémy se zajištěním svozu kadáverů. Snaží se pak situaci řešit různými formami spolupráce s jinými kolegy, kteří disponují lepšími skladovacími kapacitami pro bezpečné uchování těla do doby svozu. Obecně lze ale veterinárním lékařům doporučit asertivní jednání se svozovou službou a důsledné trvání na dodržení zákonné povinnosti asanačních služeb zajistit svoz do 24 hodin od nahlášení. Služba rovněž není oprávněna odmítnout převzetí kadáveru s poukazem na to, že nebyl uchován v chladicím boxu.

Co se týče odborné stránky věci, díky pečlivě vedeným denním záznamům bylo možno prokázat nedodržení doporučeného režimu ze strany chovatele a tím postup veterinárního lékaře obhájit.