Kočka v ordinaci - Bengálská kočka (BEN)

KVĚTOSLAVA MAHELKOVÁ

Leopardí krasavec v rouše beránčím - chovatelský úspěch genetiků ze zámoří

Američtí genetikové zjistili v minulém století u divokých bengálských koček nepřítomnost genu kočičí leukémie, proti které byly tímto tyto kočky imunní. Divoké bengálské kočky byly kříženy s domácími kočkami, ale chov se nedařil pro neplodnost potomků a agresivitu.

V šedesátých letech 20. století se ve Spojených státech ujali tohoto úkolu chovatelé, ale s hlavním cílem vyšlechtění přátelské a plně domestikované domácí kočky se zachováním vzhledu kočky bengálské. Toto se podařilo přísným vylučováním z chovu zvířat, která sice byla výborná zjevem, ale projevovala sebemenší náznak agresivity. Plemeno se ustálilo a bylo ve FIFe uznáno v roce 1999 (BEN) s charakteristikou: má fyzické vlastnosti a vzhled v džungli žijících bengálských nebo leopardích koček, základní divoký vzhled s milým a spolehlivým temperamentem domácí kočky. Je pružná a svalnatá. U nás je toto plemeno značně oblíbené (na šestém místě za ruskými kočkami).

Nejtypičtější je srst – krátká až středně dlouhá, textura hustá, luxusní, měkká na dotyk, s jemným třpytem. Kresba je mramorování nebo tečkování – rosety, základní barva černá nebo sepiová, také s akromelanickým zbarvením. Velkou chybou je jakákoliv bílá skvrna (tři bílé chlupy se považují za skvrnu).

I když je to uměle, ale velmi zodpovědně vytvořené plemeno, považované za imunní proti FeLV, netrpí většími zdravotními problémy. Vhodné je před zařazením do chovu zjistit krevní skupinu a možnou dysplazii kyčelních kloubů a luxaci pately. Pro jedinečnost srsti a pomalé obrůstání není vhodné u výstavních koček stříhání – holení srsti při odběru krevních vzorků.