Komplex Mycobacterium avium u malých kníračů

Mykobakterie jsou aerobní, nesporulující a nepohyblivé bakterie patřící do rodiny Mycobacteriaceae. Onemocnění, které způsobují, se dělí na dvě skupiny: tuberkulózu a mykobakteriózu. Tuberkulóza je způsobena komplexem Mycobacterium tuberculosis, což jsou obligátní patogeny s výraznou hostitelskou predilekcí. Mykobakteriózy jsou způsobeny oportunně patogenními netuberkulózními mykobakteriemi (NMT). NMT se vyskytují ubikvitárně, tj. v půdě nebo ve vodě, a zdravá zvířata (i lidi) se považují za značně rezistentní k rozvoji onemocnění. Virulence těchto druhů mykobakterií pro jednotlivé hostitele nebo informace o možném přenosu mezi zvířaty, nebo mezi zvířaty a člověkem jsou nyní předmětem výzkumu. U psů jsou infekce NMT hlášeny sporadicky a ve většině případů je zdroj infekce neznámý. Některá plemena, zejména malí knírači, mají pro infekci NMT genetickou predispozici.

Komplex Mycobacterium avium (MAC) je heterogenní skupina pomalu rostoucích oportunně patogenních NMT. Historicky do této skupiny patřilo pouze M. avium a M. intracellulare, nyní zahrnuje skupina i další mykobakterie, např. M. arosiense, M. bouchedurhonense, M. chimaera, M. colombiense, M. ituriense, M. lepraemurium, M. marseillense, M. paraintracellulare, M. scrofulaceum, M. timonense, M. vulneris a M. yongonense. Mycobacterium avium je dále děleno na poddruhy avium (MAA), silvaticum (MAS), hominissuis (MAH) a paratuberculosis (MAP).

MAP je obligátní patogen přežvýkavců, MAS a MAA ptáků a MAH je považován za jediný skutečně environmentální poddruh M. avium. Ve většině publikovaných kazuistik infekcí M. avium u psů nebyl poddruh identifikován, zdá se však, že i když existují sporadické kazuistiky infekcí MAP a MAA, je u psů převládajícím patogenním poddruhem MAH. MAH je ubikvitární a psi se setkávají s tímto oportunním patogenem takřka denně, tudíž lze říct, že riziko klinických příznaků je extrémně nízké. Z publikovaných 43 kazuistik se v 16 případech jednalo o zástupce plemene malého knírače a v deseti případech baseta. Většina postižených jedinců byla mladá, s nejvyšším rizikem rozvoje příznaků do tří let a pouze vzácně u psů starších pěti let. Převažující klinické příznaky byly ztráta váhy, apatie, inapetence, lymfadenopatie, splenomegalie a gastrointestinální příznaky. Méně často se vyskytovala bolest páteře, paréza, kulhání, subkutánní otoky nebo difuzní alopecie. Granulomatózní infiltrace postihovala střevo, slezinu, játra, plíce, kostní dřeň a různé mízní uzliny.

I když je popsána řada vrozených predispozic k infekcím, pouze málo z nich je omezeno specificky na organismy jako mykobakterie. U malých kníračů byla v této souvislosti zdokumentována mutace v genu CARD9. Molekula CARD9 je multifunkční signální protein, nezbytný v autonomní vrozené obraně proti řadě mykotických infekcí (např. Candida, Aspergillus) a intracelulárním bakteriím (např. Mycobacterium, Lawsonia). U myší s deficitem v CARD9 byla pozorována neschopnost produkce IL--10 a kontroly replikace těchto bakterií. Genotypizace u mamalých kníračů prokázala, že jedinci, u nichž došlo k rozvoji systémové mykobakteriózy, byli homozygotní v mutaci v genu CARD9. Dědičnost je tedy autozomálně recesivní a její vznik se datuje do osmdesátých let minulého století. Druhým predisponovaným plemenem je baset, u něhož se předpokládá, že je mechanismus podobný, ale kauzální mutace popsána nebyla.

Ante-mortem diagnostika je náročná, zejména pokud se léze nacházejí v těle. Z povrchových lézí je možná identifikace pomocí tenkojehelné biopsie s barvením Ziehl-Nielsen, případně histologicky. Definitivní potvrzení, že se jedná o mykobakterie, je možné pouze kultivací nebo molekulárními metodami, které nemusí být lehce dostupné. U malých kníračů je možné provést diagnosticky nebo preventivně genetický test pro detekci CARD9 mutace, pro basety nyní genetický test není. Zoonotický potenciál NMT není zcela objasněn a i když nebyla popsána kazuistika přenosu na člověka, mělo by dojít k zabránění kontaktu s imunosuprimovanými osobami. Terapie není doporučena u plemen či jedinců s imunosupresí. Lokalizovaná nebo diseminovaná kožní infekce s nebo bez systémových příznaků má (pokud se nejedná o malého knírače nebo baseta) při delší antibiotické terapii příznivou prognózu. Antibiotiky první volby (vzhledem k prodlevě k získání citlivosti) je kombinace rifampicinu nebo klaritromycinu s novou generací fluorochinolonů (např. pradofloxacin). Monoterapie doxycyklinem, makrolidy nebo fluorochinolony nebývá úspěšná. Zdá se, že pokud dojde u psa k diseminaci mykobakterií a rozvoji progresivního onemocnění, není terapie úspěšná.

Reference:

Ghielmetti G, Giger U. Mycobacterium avium: an Emerging Pathogen for Dog Breeds with Hereditary Immunodeficiencies. Curr Clin Microbiol Rep 2020, 7:67-80.

Eggers JS, Parker GA, Braaf HA, Mense MG. Disseminated Mycobacterium avium infection in three miniature schnauzer litter mates. J Vet Diagn Invest 1997, 9:494-427.