Letální akrodermatitida

Letální akrodermatitida (LAD) je genodermatóza s monogenní autosomálně recesivní dědičností u psích plemen anglický bulteriér a miniaturní bulteriér. V roce 1986 bylo toto onemocnění poprvé popsáno u anglického bulteriéra, avšak za příčinu onemocnění se považoval defekt v metabolismu zinku a mědi. Podobné onemocnění acrodermatitis enteropathica se totiž vyskytuje u lidí, a jeho příčinou je dědičný defekt metabolismu zinku.

Příčina

V roce 2018 byla publikována studie, kde došlo k detekci lokusu LAD na ~1.11 Mb segmentu na psím chromosomu 14. Mapování genomu psů s příznaky LAD a 191 kontrol odhalilo jako možnou příčinu deleci exonu 4 MKLN1 genu, který kóduje intracelulární protein muskelin 1. Muskelin 1 má mnoho funkcí, včetně intracelulárního transportu a adheze buněk. Studie z roku 2018 ovšem odhalila in vivo novou roli muskelinu 1, která se pojí s imunitním systémem a kůží, patogeneze je však stále neznámá. Psi s LAD mohou tak sloužit k lepšímu pochopení muskelinu 1 a neobjasněných akrodermatitid nebo imunodeficiencí u lidí.

Příznaky

Onemocnění se manifestuje již v prvních týdnech života, štěňata rostou pomaleji než zdraví sourozenci, pokud přežijí, jsou v roce zhruba poloviční oproti ostatním. Postižení psi se dožívají maximálně dvou let života, průměrně však umírají kolem sedmého měsíce z důvodu bronchopneumonie nebo závažných lézích na kůži.

Klinické příznaky zahrnují zejména charakteristické kožní léze na končetinách a obličeji, průjem, bronchopneumonii a celkové neprospívání. Kožní léze zahrnují erytém, eroze, pevně adherentní šupiny, ulcerace s krustami primárně na packách, loktech, hleznech a čenichu. Jsou ve většině případů viditelné do odstavu. Později se rozjíždí hyperkeratóza na polštářcích a deformace drápů.

S imunodeficiencí dochází pak k přemnožení kvasinek a bakterií s projevem na kůži a následným chronickým pyodermiím, nebo pneumoniím. U některých jedinců dochází také k rozředění barvy srsti v pigmentové části. U řady postižených jedinců byly pozorovány obtíže s příjmem potravy, a to i před odstavem. Majitelé popisovali psy jako „nepořádné“ při přijmu potravy a zejména u solidního krmiva docházelo k hromadění páchnoucí potravy v abnormálně vyklenutém patře. Ve spektru klinických příznaků jsou přítomny i oftalmologické abnormality – např. perzistentní pupilární membrána a pigmentace kolem pupilárního okraje. Laboratorní nálezy jsou nespecifické: mírná anémie, neutrofilie, elevace jaterních enzymů nebo mírnou azotemii, někteří jedinci mohou mít sníženou hodnotu zinku.

Diagnostika a terapie

Přenos mutace na potomky má charakter autosomálně recesivní, detekci mutace je možné provést genetickým vyšetření. V důsledku autosomálně recesivní dědičnosti se klinické příznaky rozvinou pouze u jedince majícího mutaci na obou alelách. Jak bylo zmíněno výše, podobné onemocnění u lidí acrodermatitis enteropathica je možné léčit přidáním zinku, u psů však toto nepomáhá. Terapie je pouze symptomatická.

Reference u autorky

Obrázek:

A – zánětlivé léze kůže na tváři postiženého bulteriéra

B – podobné léze v inguinální krajině

C – postižené štěně mezi dvěma sourozenci (patrný je opožděný růst a mírná diluce barvy)

D, E – přední tlapky postiženého jedince při nekropsii, symetrické krusty a praskliny v interdigitálním prostoru.

Zdroj: Bauer, A., Jagannathan, V., Högler, S., Richter, B., McEwan, N. A., Thomas, A., … Leeb, T. (2018). MKLN1 splicing defect in dogs with lethal acrodermatitis. PLOS Genetics, 14(3), e1007264. doi:10.1371/journal. pgen.1007264