Letem veterinárním světem

Veterináři byli upozorněni na kritickou situaci welfare psů

Pandemie koronaviru dala vzniknout dramatickému nárůstu poptávky po štěňatech. Nyní se však ukazuje, že tato „pandemická“ štěňata trpí špatnou socializací a objevují se u nich poruchy chování.

Veterinární lékaři ze Spojeného království se stále častěji setkávají s agresí mladých psů, kteří poranili své majitele anebo cizí lidi. Tento problém se výrazně projevuje hlavně tam, kde si štěně pořídili lidé bez předešlé zkušenosti s chovem psů a koupí pouze reagovali na osamělost v důsledku restriktivních opatření v době pandemie covid-19.

Podle průzkumu společnosti CM Research se ukazuje, že měli pravdu ti veterinární lékaři, kteří upozorňovali na to, že jakmile dojde k rozvolnění protiepidemických opatření, vyplují na povrch poruchy chování psů, které si nezkušení lidé pořizovali během pandemie, a kteří nebyli vzhledem k zákazu pohybu dostatečně socializováni. Stejně tak se celosvětově výrazně navýšil počet chovatelů, kteří požadují eutanázii svého psa.

Anna Ewers, která je zodpovědná za komunikaci v britské charitativní organizaci pro zvířata PDSA, k tomu říká: „Psy, které si lidé koupili jako štěňata v době pandemie a znemožnili jim kvůli různým omezením socializaci a výcvik, bude potřeba vrátit do normálních kolejí, protože tito psi jsou lekaví, bázliví, trpí separační úzkostí a mohou být agresivní a nevypočitatelní. Jako profesionálové ve svém oboru, musíme my, veterinární lékaři, chovatelům pomoci a poskytnout jim potřebné rady. Měli bychom také těsně spolupracovat s etology a cvičiteli, kteří mohou v nápravě poruchách chování pomoci. Začali jsme se v poslední době setkávat s tím, že chovatelé nezvladatelných a agresivních psů začali požadovat eutanázii.“

Expertka na welfare psů Samantha Gaines z organizace RSPCA k tomu dodává: „Tento rok očekáváme velkou krizi, protože spousta psů skončí v záchranných centrech, chovatelé se je budou snažit prodat na internetu nebo je někde vypustí. Mnoho lidí také zjistí, že až se budou muset ze svých domácích kanceláří vrátit zpátky do práce, nebudou už mít na svá zvířata tolik času, jako když byli celý den doma a mohli si svůj denní program sami organizovat. Z průzkumů víme, že nejčastějším důvodem k opuštění psa jsou poruchy jeho chování. Separační úzkost představuje 85 % z nich.“

Specialistka na klinickou etologii zvířat Kendal Shepherdová do problematiky vnáší svůj pohled: „Z poruch chování pandemických štěňat by neměly být viněny pouze nepříznivé epidemiologické okolnosti a sami chovatelé. Také mnozí veterináři rezignovali na edukaci svých zákazníků a nesnaží se je vést a vysvětlovat jim, jak se má zvíře správně cvičit. Místo toho jim nadávají a viní je z toho, že se jejich pes nedá vyšetřit, že je divoký a nezvladatelný. I veterinární lékař musí vědět, jaká opatření udělat, aby jej pes nepokousal. Veterináři navíc poradenství neradi dělají, protože se obávají, že chovatele jejich servis nebudou ochotní zaplatit. Bojím se tudíž, že se většímu množství psů nedostane potřebné péče a výcviku. Chovatelům se pak nedostane potřebných rad, jak se vyvarovat problémům v chování jejich psů.“

(Zdroj: James Westgate. Vets warned of major canine welfare crisis. Vettimes. Publikováno 9. dubna 2021)

Hormony v praxi – prolomení hormonálního tabu

Věděli jste, že více než polovina žen si myslí, že jim jejich hormony ovlivňují jejich pracovní výkon? S postupným nárůstem žen ve veterinárních praxí se začíná „hormonální“ téma drát do popředí.

Nejde ale o to s tím bojovat, jde o to se s tím naučit žít. Nechci vyvolávat nějaké kontroverze ohledně tohoto citlivého tématu. Nelze se ale neustále tvářit, že žena musí být každodenně v bezvadné náladě, aby byla dobrou veterinární lékařkou, recepční či sestrou. Je neúnosné dále setrvávat na postoji, že se o hormonálních změnách u žen ve slušné společnosti nemluví a že se s ním každá žena musí vyrovnávat sama, pokud možno bez zatěžování okolí.

Zakrýváním potíží souvisejících s hormonálními změnami se u žen ve veterinárních praxích jen prohlubuje pocit vyhoření, vyčerpání a ztráty sebevědomí (jsem neschopná, jsem špatná veterinářka, jsem neúspěšná).

Naštěstí se v posledních letech o těchto dosud tabuizovaných tématech mluví více a otevřeněji. Organizace i různé osobnosti připomínají, že otázky duševního zdraví, životního stylu, problematika genderu, inkluze a diverzity jsou důležité a mělo by se o nich mluvit.

Je dobře, že měsíc březen je Měsícem endometriózy. Toto onemocnění postihuje 10 % žen a naši společnost stojí 8,2 bilionů liber, protože ženy nemohou chodit do práce a drahá je i zdravotní péče. Od tohoto tématu jsem se pak dostala až k hormonální problematice. V Dánské studii sdělilo 80 % z celkem 32 748 žen ve věku 15 až 45 let, že jim hormonální procesy (nejčastěji menstruace) sníží pracovní produktivitu průměrně na 23 dní ročně, 13,8 % si pak raději bere volno.

Dělala jsem podobnou studii mezi 200 ženami z organizace Veterinární mamky (The Vet Mums), ze které vyplynulo, že u 50 % z nich má období menstruace vliv na jejich pracovní výkon.

(Zdroj: Liz Barton. Hormones in practice, part 1: breaking the hormonal taboo. Vettimes. Publikováno 31. března 2021)