Mukokéla žlučového měchýře

Mukokéla žlučového měchýře, t. j. zvětšení žlučového měchýře v důsledku kumulace hlenu a husté, viskózní žluče. Nejedná se primárně o genetické onemocnění – příčina vzniku není zcela objasněna a mezi rizikovými faktory najdeme hyperlipidemii, endokrinopatie nebo poruchy motility. Dalším rizikovým faktorem rozvoje se však zdá být mutace v genu ABCB4, kterou jsme schopni u některých plemen detekovat a které se primárně článek věnuje.

ABCB4 funguje výhradně jako translokátor fosfolipidů. Je umístěn na kanalikulární membráně hepatocytů, kde translokuje fosfatidylcholin z hepatocytu do lumen kanálu. Fosfatidylcholin, stejně jako jiné fosfolipidy, je důležitý pro ochranu epitelu žlučových cest proti toxickému působení žlučových solí. Porucha genu ABCB4 je u lidí spojena s řadou hepatobiliárních onemocnění, mukokéla žlučového měchýře však mezi ně nepatří. Ta je u lidí (na rozdíl od psů) nejčastěji v důsledku extrahepatální obstrukce žlučovodu. Jelikož je sekrece mucinu typickou fyziologickou odpovědí na poškození epitelií žlučových cest, předpokládá se, že mukokéla může vznikat právě v důsledku chronické iritace z absence protektivního vlivu fosfolipidů.

Doposud existují dvě studie věnující se genetickému pozadí mukokély. Za modelové plemeno byla vybrána šeltie, jelikož se jedná o plemeno s predispozicí k onemocnění. V první studii byla u postižených jedinců odhalena inzerční mutace v genu ABCB4 a autoři se domnívají, že se onemocnění dědí autozomálně dominantně s neúplnou penetrací. To znamená, že pro rozvoj onemocnění je postačující mutace na jedné alele a současně, že je míra rozvoje onemocnění individuální. Druhá studie tyto výsledky nepotvrdila, jelikož popsanou mutaci odhalila i u psů klinicky zdravých. Protože se mukokéla rozvíjí až v pozdním věku, nelze vyloučit, že u prozatím zdravých zvířat nedošlo k rozvoji onemocnění.

Věk rozvoje mukokély u psů s mutací ABCB4 byl průměrně 9 let (od 5 do 12 let). Klinické příznaky mukokély jsou nespecifické – anorexie, zvracení, průjem, apatie, méně často polyurie/ /polydipsie. Čtvrtina až třetina psů je asymptomních. Laboratorní vyšetření odhalí zánětlivý leukogram a elevaci cholestatických parametrů (zejména ALP, GGT a bilirubinu). Diagnózu je možné potvrdit USG vyšetřením.

Genetickým testem je možné odhalit mutaci v genu ABCB4. Přítomnost této mutace je potřeba brát pouze jako jeden z rizikových faktorů, a jedná-li se o preventivní vyšetření, zvíře následně pravidelně monitorovat. Absence mutace v genu ABCB4 vznik mukokély nevylučuje.

Obrázek: Dva USG nálezy (vzhled „kiwi”) mukokél žlučového měchýře psa.

Zdroj (upraveno): Jaffey JA, Matheson J, Shumway K, Pacholec C, Ullal T, Van den Bossche L, et al. (2020) Serum 25-hydroxyvitamin D concentrations in dogs with gallbladder mucocele. PLoS ONE 15(12): e0244102.

https://doi.org/10.1371/journal.pone.0244102.