Na aktuální téma: pohotovostní služby

Lubomír Borkovec

Rub a líc jedné mince

Při jednáních představenstva KVL ČR jsme několikrát probírali problém pohotovostních služeb v některých okresech. Jádro diskuse spočívá v tom, že se klienti nemohou v době mimo běžnou pracovní dobu dovolat některým veterinárním lékařkám/lékařům, které běžně navštěvují se svými zvířaty. Svůj problém pak řeší tak, že postupně obvolávají jiné kolegyně/kolegy, kteří službu sice v danou chvíli drží, ale zastupování jiného veterinárního lékaře s nimi nebylo domluveno. Členové Komory i klienti se ptají, jestli je to tak správně a zdali by s tím Komora neměla něco dělat?

V představenstvu Komory jsme se rozhodli tímto problémem zabývat a zkusili jsme pro zajímavost nejprve srovnat naši situaci se situací kolegů z Rakouska. Rakouští kolegové sami hodnotí stav ohledně veterinárních pohotovostí téměř jako bezvýchodný. Příjem při pohotovostní službě jim totiž nepokrývá ani náklady a držení služeb podle nich není ani v souladu s vyvážeností mezi prací a volným časem.

Přesto několik pozitivních případů dává rakouským kolegům naději, že stav by se mohl zlepšit: Po jednání rakouské veterinární komory s představiteli některých spolkových zemí byly uzavřeny smlouvy o vzájemné kooperaci. Příslušná místní veterinární sdružení začala dostávat příspěvek od tamější zemské vlády například 600 eur na týden, který sdružení rozděluje sloužícím členům (Burgenland). Popřípadě je situace ošetřena tak, že veterinární lékař, který slouží o víkendu, dostane 100–110 eur, respektive 50 eur/ sváteční den (Salzburg, Linz). Jde tedy o dotační titul, kterým se pomáhá udržet pohotovostní služby při životě.

Abychom získali alespoň základní přehled o situaci v České republice, rozeslalo představenstvo Komory dotazník na okresní sdružení KVL s dotazy, jak se jim jeví poskytování pohotovostních služeb členy KVL a zda je současné znění stavovských předpisů v souladu či nesouladu se současnou potřebou praxe a jestli jsou tyto předpisy dodržovány.

Do 15. listopadu 2019 se nazpět vrátilo celkem z 76 oslovených okresů 24 vyplněných dotazníků, tj. na dotazník reagovalo 24 okresů (Frýdek-Místek, Ústí nad Orlicí, Ostrava, Karviná, Pardubice, Olomouc, Náchod, Písek, Kroměříž, Havlíčkův Brod, Brno, Znojmo, Břeclav, Třebíč, Kutná Hora, Pelhřimov, Hradec Králové, Trutnov, Louny, Lanškroun, Vyškov, Karlovy Vary, Česká Lípa, Prachatice).

Některé odpovědi se netýkaly přesně požadovaných bodů dotazníku a byly spíše buďto obecnou odpovědí na problematiku pohotovostí v daném okrese, nebo na otázky odpovídaly jen částečně.

Výsledky průzkumu

Níže jsou prezentovány otázky ze zaslaného dotazníku a pod každou z nich je provedena sumarizace odpovědí došlých z jednotlivých okresních sdružení. Odpovědi došly celkem z 24 okresních sdružení z celkového množství 76 oslovených (tj. reagovalo 32 % okresních sdružení).

1. Kolik pracovišť ve vašem okrese zajišťuje pohotovost? (Rozumí se zejména pohotovostní služby v nočních hodinách, o státních svátcích apod.). Pokud je to možné, prosím uveďte seznam těchto pracovišť.

Všech dvaadvacet okresů odpovědělo, že pohotovost u nich zajišťuje od jednoho do sedmnácti pracovišť (průměr 4,8 pracoviště na okresní sdružení). Dvě okresní sdružení odpověděla, že jim není tato informace známa.

2. Jaká je zeměpisná distribuce těchto pohotovostních pracovišť? (Rozumí se, zda je distribuce rovnoměrná po celém okrese, nebo zdali jsou některá místa nepokrytá). Pokud je to možné, prosím uveďte zeměpisné umístění pracovišť, která ve vašem okrese pohotovosti poskytují).

Čtyřicet šest procent respondentů označilo distribuci v jejich okrese za rovnoměrnou, dalších 46 % označilo distribuci za nerovnoměrnou a 8 % na tuto otázku nedokázalo odpovědět.

3. Je ve vašem okrese zajišťována pohotovost pro velká/hospodářská i malá zvířata? Liší se podle vašeho názoru nějak podmínky pro zajišťování pohotovostních služeb mezi těmito dvěma skupinami?

Na otázku týkající se zajištění pohotovostních služeb u velkých zvířat odpovědělo 83 % respondentů, že je u nich pohotovost nějakým způsobem zajišťována, u 4 % zajišťována není a 12 % nevědělo. Co se týče malých zvířat, pak u 96 % respondentů je tato pohotovost zajišťována a 4 % nebyla schopna tuto informaci poskytnout.

4. Je podle vašeho názoru kapacita poskytovaných pohotovostních služeb na vašem okrese dostačující?

Podle 58 % respondentů je kapacita pohotovostních služeb dostatečná, v 33 % nedostatečná a 8 % respondentů nevědělo.

5. Mají členky a členové vašeho okresního sdružení zájem o pomoc představenstva Komory při organizování pohotovostních služeb?

Pětadvacet procent respondentů projevilo zájem o pomoc od představenstva KVL, 17 % nikoli a 58 % nevědělo, v čem by jim mohla Komora pomoci.

6. Platné znění profesního řádu Komory v § 2, odst. 3, písmeno e) nařizuje každému veterinárnímu lékaři poskytnout první pomoc v kteroukoliv dobu a v době jeho nepřítomnosti na provozovně nebo záznamovém zařízení uvést zastupujícího kolegu nebo pracoviště, který se zastupováním souhlasí; platné znění § 62 veterinárního zákona v odst. 1 také stanoví, že soukromý veterinární lékař může odmítnout poskytnutí naléhavé odborné veterinární pomoci pouze z důvodu ohrožení svého zdraví, kterému nelze účinně předcházet nebo bránit.

Sedmatřicet procent respondentů považuje § 2 profesního řádu za funkční, 50 % za nefunkční a 12 % respondentů neumělo v této věci rozhodnout.

7. Domníváte se, že tato ustanovení jsou v rámci vašeho okresu funkční, respektive že jsou členy vašeho okresního sdružení dodržována?

Doporučili či navrhli byste jedno či obě tato ustanovení upravit, doplnit či změnit? Čtyřiapadesát procent respondentů je pro změnu § 2 profesního řádu, 25 % nechce toto ustanovení měnit a 21 % respondentů neví.

Zhodnocení průzkumu

Při společném jednání představenstva s předsedy OS KVL v Mikulově dne 15. listopadu 2019 tento dotazník někteří předsedové kritizovali a uvedli, že ho nevyplnili a neodpověděli na něj záměrně, protože se domnívají, že to nemá smysl a získané údaje nebudou přesné.

Přesto debata okolo prezentovaných výsledků i obecných návrhů na možnosti řešení problémů s pohotovostí v některých okresech nebyla marná a vzájemně se dospělo k několika závěrům:

1) Necelá polovina okresních sdružení, která se průzkumu zúčastnila, prezentovala názor, že distribuce pracovišť zajišťujících pohotovost je rovnoměrná, zatímco druhá necelá polovina je toho názoru, že zeměpisné rozložení uspokojující není. Všichni se ale shodli na tom, že bychom měli podniknout kroky, aby se situace v nespokojených regionech zlepšila.

2) Kolegyně a kolegové se většinově domnívají, že kapacita poskytovaných pohotovostních služeb je v současnosti celkově dostatečná jak u velkých - hospodářských zvířat, tak a ještě lépe – u malých zvířat.

3) Co se týče názoru na to, zda je dosavadní znění stavovských předpisů v problematice poskytování pohotovostí funkční (rozuměj, zda jsou tato ustanovení ctěna a dodržována), pak 47 % respondentů je považuje za nefunkční a přibližně 37 % respondentů se domnívá, že jsou tato ustanovení funkční. Tomu taky odpovídá názor 54 % kolegyň a kolegů, že je potřebné stavovské předpisy v tomto změnit. Jen 25 % kolegyň a kolegů si myslí, že je měnit není třeba. Zároveň je požadováno přesněji definovat a formulovat odpovědi na následující otázky:

• Co je to pohotovostní služba?

• Jaká má být náplň pohotovostních služeb?

• Co je to první pomoc?

• Co patří do první pomoci poskytované veterinárním lékařem?

Tyto a další návrhy budou předmětem další debaty nás všech, jak splnit úkol zadaný sněmem, který spočívá v návrhu vytvořit funkční strukturu veterinárních pohotovostí v ČR.

Všichni členové a členky Komory by se měli zamyslet, zdali náš obraz na veřejnosti neutrpí, pokud povinnost člena k pohotovosti úplně vypustíme a rezignujeme tím na závazek tuto službu veřejnosti poskytovat. Klienti se mohou pak ptát, zda mimo pracovní dobu nebere Komora ohled jen na veterinářky a veterináře, a na zvířata už ohled nebere.

Jestli však tuto povinnost vašich řádech zachováme, měli bychom ji upřesnit. Prvním návrhem představenstva je defi novat, co je to první pomoc. Pracovní verze zatím zní následovně:

První pomoc je soubor jednoduchých a účelných opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví či života zvířete cílevědomě a účinně omezují rozsah a důsledky ohrožení, postižení a utrpení.

První neodkladnou pomocí, kterou je veterinární lékař povinen poskytnout VŽDY (vyjma zákonem stanovených výjimek), se pro veterinární medicínu rozumí:

• zhodnocení aktuálního stavu zvířete,

• eutanazie v případě stavů neslučitelných se životem a v případech nadměrného utrpení,

• manuální zprůchodnění dýchacích cest,

• kardiopulmonální resuscitace (BSL, basic life support),

• zástava krvácení škrtidlem,

• překrytí otevřených ran,

• zmírnění bolesti – utrpení, (aplikace analgetik – narkotik, u traumat akutní provedení amputace – fixace, případně obdobných život zachraňujících úkonů).

Tento text je zatím pouze pracovní a bude se zcela jistě doplňovat a měnit.

Dalším návrhem některých členů představenstva je vytvořit systém spočívající v soustavnějším kontaktu představenstva Komory s jejími členy. Navrhovaný záměr počítá s tím, že představenstvo Komory bude vysílat své proškolené a instruované zástupce do terénu, aby vysvětlovali jednotlivým členům aktuální problémy veterinární praxe, jaké úkoly jsou aktuálně na Komoru i její členy kladeny, jak může být Komora svým členům užitečná a nápomocná, a zároveň získávali od členské základny zpětnou vazbu o požadavcích a potřebách veterinární praxe.

Lubomír Borkovec