Nemocnice na kraji města

Lucie Nejedlíková

V časech korona nervozity z ubývající kapacity lůžkových oddělení nemocnic a hektického budování náhradních polních lůžkových stanic, nelze nevzpomenout na jednu záložní nemocnici na kraji města, kousek od Prahy, kde se už dávno po chodbách prohání místo zdravotníků vítr a pobyt v útrobách komplexu prospívá jen sytě zelené plísni na zdi.

Budování záložních nemocnic patřilo k přísně utajovaným, preventivně-obranným krokům připravenosti komunistického režimu pro případ (nejen studené) války, epidemie nebo jaderné katastrofy. Do roku 1989 bylo postupně vybudováno po republice 12 takových zařízení.

Zdejší nemocnice byla vybudována na konci 60. let. Několikapatrová budova, vybavena operačními sály, márnicí i pitevnou, za svou existenci nikdy nepoznala žádného pacienta. Vše bylo cíleně udržováno v materiální a personální pohotovosti a v případě potřeby mohl být komplex uveden plně do provozu v řádech dní.

Jak plynul čas, kdy nepřicházela válka, epidemie ani jaderná katastrofa, význam záložní nemocnice začal uvadat, svorně s režimem, který ji vytvořil. Po roce 1989 sloužila nemocnice nějaký čas jako sklad zdravotnického materiálu a vysloužilých sanitek. Stala se nemilým outěžkem pro jednu z pražských nemocnic, která si s velkým komplexem na venkově náročným na údržbu nevěděla rady. Strategie mrtvého brouka se stavbě stala osudným. Nedlouho po roce 2000 areál opustil správce a od té doby se o nemocnici stará již jen zub času. Některé z dalších záložních nemocnic potkal o něco šťastnější osud. Záložní nemocnice v Zábřehu na Moravě či Mlékovicích u Kolína slouží jako Alzheimer centra.

Zde za Prahou veškeré pokusy o prodej a záchranu komplexu byly doposud neúspěšné. Nemocnice na kraji města se tak i nadále tyčí na obzoru jako smutné torzo nekompromisní pandemické připravenosti naší země…tenkrát.. před šedesáti lety...

(s využitím internetu, foto Petr Paulů)