Noční služba začínajícího zvěrolékaře
Když se někdy za starého režimu objevila kniha povídek anglického zvěrolékaře Heriota „To by se zvěrolékaři stát nemělo“ a já přečetl první povídku, řekl jsem si: „To samé se mi také stalo…,“ jenže o 20 let později a v jiné politicko-ekonomické formaci. Úroveň našich klientů a způsob jejich uvažování byl ovšem stejný. Jednou mne před půlnocí zavolali k porodu krávy do Chořelic, vesnice, která v současné době splynula s Litovlí a kde bylo tehdy veterinární středisko, z kterého jsme drželi služby pro území bývalého Litovelského okresu. Nebylo to daleko, byl jsem tam za 10 minut. Přijedu na malé náměstíčko, pomalu ho projíždím, když tu v koutě uvidím blikající světlo. Ještě jednou objedu náměstíčko a zastavím před blikajícím světlem. Přede mnou stojí kulaťoučký pantáta, (Koupil se jmenoval, později jsem se s ním spřátelil) a hlásí: „Živočich, (rozuměj zootechnik), to není, jel za babó do Uničova, já ho zastopoju“. A zavedl mne do chléva, kde v porodních bolestech tlačila a sténala velká červená kráva, (tehdy u nás nebyly nyní převládající černé krávy). Byla teplá letní noc, takže ani vysvléct se do poloviny těla, (na rozdíl od zimy s -10 a víc), nebylo nepříjemné.
Co já však tady s jedním člověkem. Zopakoval jsem požadavek ještě alespoň na tři pomocníky. „To debe tade bel dochtor Vavróch, nebo náš zvěrolékař Vojta Grézl (stávající starosta Litovle), ti be si poradile.“ A začal mi „radit“, jak Vojta tam jenom strčí ruku a už to má roztočeny, nebo jak jednó Vavróch roztočil dělohu pomocí fošny a dvou pracovníků, z nichž jeden ležel pod stojící krávou a zády dělohu nadzvedával. „Ale ta kráva leží,“ povídám, „tady nepomůže, než krávu podle mých pokynů válet a já ji pak otelím“. „Keho já teď v noce dostano,“ naříká pantáta Koupil. „Každé mě teď pošle do prdele a ževočech se teď užívá někde s babó,“ lituje sám sebe pantáta. Nicméně asi za hodinu se ve chlévě objevili tři rozespalí a nevrlí chlapi. Vysvětlil jsem jim, ať okolní krávy vyvedou ven, ať rodičku můžeme válet na pravou stranu, na kterou byla děloha stočena. Když jsme však rodičku chytli, vstala. Ale já ji potřeboval ležící. „Musíme ji položit,“ povídám, „a k tomu potřebujeme dlouhý provaz.“ Pantáta Koupil zavrátil oči a zeptal se: „A nemám radši zavolat dochtora Grézla?“ „Ne,“ odpověděl jsem kategoricky. Než pantáta donesl dlouhý provaz a my krávu pomocí tzv. balíkové metody povalili, dozvěděl jsem se celou technologii pěstování jiřin, kterou mi vysvětloval jeden starý mládenec, uznávaný svými výpěstky dokonce i v zahraničí. Když se nám povedlo krávou několikrát doprava otočit a já při vyšetření zjistil, že děloha je roztočená, radostí jsem zvolal: „A je to“. Pak jsem však zkoprněl. Při vyšetření jsem našel jen přední nožičky a hlavička telete byla hluboce spadená. Ještě další hodinu trvalo, než pomocí tzv. očních háčků jsem vyrovnal hlavičku a vytáhl zdravé tele. Jeho matka, když ho uviděla, vyskočila a začala ho olizovat. |
