Novelizace zákona o veterinární péči

Radka Vaňousová

Co nám v dobré víře nadělili poslanci pod stromeček aneb buďme ve střehu až to s námi zase bude někdo myslet dobře

Od léta jsme měli možnost aktivně se účastnit a z těsné blízkosti pozorovat legislativní proces v Poslanecké sněmovně i v Senátu. Jak již jsme veterinární lékaře informovali, týkalo se to novely z. o veterinární péči, zejména pozměňovacího návrhu, který se týká vzdělávání veterinárních lékařů a to ve dvou stupních, kdy v prvním stupni obdrží veterinární lékař označení praktický veterinární lékař a ve druhém stupni se stane veterinárním specialistou. Podělím se s vámi o perličky.

Nejčastější označení pro tento pozměňovací návrh (PN) bylo paskvil. Sám předkladatel po našem jednání na půdě zemědělského výboru řekl, že kdyby tušil souvislosti, nikdy by nic podobného nenačetl. Ale když už jsme tak na půdě poslanecké sněmovny, nezáleží už na věcných argumentech, ale na politice - takže kdo s kým mluví a kdo koho podporuje a když už se někde něco načte, tak se to v žádném případě nestahuje zpět a je nutné to podpořit (za každou cenu).

Na dotaz k legistativcům na jednání zemědělského výboru, zda je možné vůbec něco takového schválit, zaznělo, že parlament je suverén, není to protiprávní a v zákonech už je tolik blbostí, že jedna navíc…

Nemá cenu zabíhat do detailů kolik času jsme trávili osobními schůzkami, psaním stanovisek, komunikace po emailu, telefonováním apod. Pokud někdo z našich zákonodárců dosud nevěděl, že existuje nějaká Komora veterinárních lékařů, teď už to zcela jistě ví.

Nejzásadnější nesmysly tohoto návrhu jsou:

• PN nesouvisí s předmětem úpravy Veterinárního zákona, který jinak stanovuje kvalifikační předpoklady pouze jako podmínku k výkonu některé z odborných činností

• PN je v rozporu s dalšími právními předpisy (Zák. 381/1991 Sb. o Komoře veterinárních lékařů).

• PN nereflektuje požadavky § 60 Zák. 111/1998 Sb. o vysokých školách, který umožňuje nabízet univerzitě celoživotní vzdělávání odborné veřejnosti vnitřním předpisem vysoké školy

• Vzhledem k tomu, že PN je v z. o veterinární péči - vymáhat a dozorovat toto nařízení bude Státní veterinární správa, která se vzděláváním veterinárních lékařů nemá vůbec nic společného

• Prováděcí vyhlášku k postgraduálnímu vzdělávání bude psát ministerstvo zemědělství

• V PN se objevují nové pojmy, které v zákoně nejsou definovány, neobsahuje ani základní parametry vyhlášky

• Od počátku bylo deklarováno, že se bude jednat o vzdělávání nepovinné, nicméně tato nepovinnost bude v zákoně a ještě k ní bude existovat vyhláška

Je nutné upozornit, že stávající označení praktický veterinární lékař je běžně používaný termín k označení veterináře provozující praxi, tedy člena KVL ČR. Toto vzdělání je ovšem pro všechny veterináře, vzhledem k tom, že nakonec byl PN přijat, bude možné ze zákona takto označovat i veterináře, kteří nesmí vykonávat praxi.

Nově navržené označení veterinární lékař specialista může být snadno zaměněno s veterinárním specialistou evropského boardu. Na tomto místě je nutné upozornit, že jsme jednali se zástupci EBVS (European Board of Veterinary Specialisation), kteří se k PN také vyjadřovali a tady si dovolím citovat z jejich vyjádření:

"Návrh udělení atestačního titulu "veterinární lékař specialista" je v přímém rozporu s mezinárodně uznávaným systémem evropského vzdělávání a s ochranou známkou evropský veterinární specialistaTM. Ve státech EU je nepřípustné nebo nežádoucí, aby byl titul veterinární specialista užíván jiným než evropským veterinárním specialistouTM.

Navrhovaný pozměňo vací návrh je krokem zpět v postgraduálním vzdělávání veterinárních lékařů a centralizace vzdělávání na akademickou půdu znevýhodňuje soukromé veterinární lékaře a přehlíží současný evropský směr, legislativu a uznávanou kvalifikaci."

Ještě si dovolím krátkou citaci od advokátů: "Předmětný PN zcela postrádá normativní charakter, neboť pouze konstatuje povinnost vysoké školy organizovat studium pro veterinárního lékaře, ale vůbec těmto adresátům neukládá povinnost toto studium absolvovat. Jde tedy o právní normu, jejíž znění neodpovídá zamýšlenému cíli odvoditelnému z odůvodnění, kdy se má za to, že je nezbytné organizovat ucelené další vzdělávání pro veterináře a jejím důsledkem bude pouze nevymahatelnost sledovaného účelu. Právní norma by byla složitě aplikována a vykládána, neboť již nyní, tak jak je formulována, obsahuje mezery, které by právě prostou aplikací textu právní normy vedly k absurdním či nejasným závěrům."

Závěrem k argumentům se vrátím k dění na půdě Komory veterinárních lékařů v oblasti vzdělávání v posledních letech, především ke schválení novely vzdělávacího řádu. Nově navrhované zaměření postgraduálního a specializačního vzdělávání veterinárních lékařů (PN) výlučně podle druhů zvířat (či skupin druhů zvířat), je zastaralý a nevyhovující koncept, který v současné době neplní požadavky praxe a opomíjí oborové kontinuální a specializační vzdělávání, a který Komora, na rozdíl od Poslanecké sněmovny a Ministerstva zemědělství, již opustila.

Naše stanovisko, zveřejněné na webových stránkách Komory k celému PN bylo v souladu se stanoviskem Státní veterinární správy, ministerstvem školství, EBVS i doporučením advokátní komory. V Poslanecké sněmovně tento PN prošel o 2 hlasy.

Zkusili jsme tedy použít logické argumenty v Senátu. Ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a poté i na plénum Senátu návrh na vypuštění nově schválených odstavců hladce prošel a novela se vrátila zpět do Poslanecké sněmovny jako senátní návrh novely.

Při druhém projednávání v poslanecké sněmovně došlo ke změně názoru zejména v KDU- ČSL a ČSSD. Kdo a jak hlasoval se můžete podívat na http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=71918&l=cz. Ten den se kromě této novely schvaloval také daňový balíček a sociální dávky (rodičovský příspěvek) vrácené Senátem. Senátní návrh nebyl schválen ( ani u jedné z předložených novel, otázkou je zda vůbec někdy taková situaci nastává, už z principu).

Poslanci argumentovali tím, jak to vlastně s námi myslí dobře - s veterináři, kteří se budou vzdělávat a dojde k narovnání vzdělávacího systému s úředními veterinárními lékaři ( vzdělávání hradí stát), s veřejností, která se ve veterinářích konečně vyzná, s univerzitou, které to pomůže a v neposlední řadě také se státem, který to nebude nic stát.

Na závěr tohoto absurdního dramatu, který nám všem má vlastně pomoci, mi dovolte poděkovat všem členům Komory veterinárních lékařů, kteří se do celého legislativního procesu zapojili. Dále pak všem senátorům a poslancům, kteří chápou základní právní princip a to, že do zákona se dávají pouze věci povinné, vymahatelné a věci nepovinné v zákonech nemají co dělat, a už vůbec se na tyto nepovinnosti nepíší vyhlášky.

Radka Vaňousová