O komorách s prezidentem
| Josef Duben Milan Kubek, prezident České lékařské komory: Máme s Komorou veterinárních lékařů mnoho společného.
Asi největším problémem ale je, že stát ten odborný potenciál, které komory mají, řádně nevyužívá. Naše lékařská komora, která je poměrně velkou a sebevědomou organizací, má, bohužel, zkušenost, že pro politiky je pohodlnější jednat za našimi zády s minoritními organizacemi, kterým může něco slibovat, a tím rozkládají lékařský stav. Pro stát je jednodušší komoru obcházet, než se nás snažit přesvědčovat o správnosti toho, co zamýšlí udělat. Myslím, že obdobné problémy mají i ostatní komory, a to nás spojuje. Komory jsou přece povinným připomínkovým místem pro posuzování navrhovaných zákonů a vyhlášek, a přesto se občas zdá, že připomínky či protinávrhy předložené komorami, nikdo snad ani nečetl. Je to pravda. Jsem rád, že se nám celkem nedávno podařilo dosáhnout toho, že komory jsou povinným místem meziresortního připomínkového řízení. Ještě před takovými deseti lety se mnohdy objevil návrh zákona, a my jsme o tom do té chvíle neměli ani potuchy. Dnes se o návrzích dozvíme, avšak často nám stát dává jen velmi málo času, opomíjí, že komory jsou demokratické organizace a vypracovat odborné stanovisko, na kterém je shoda, nějakou dobu trvá. Takových například pět pracovních dnů je opravdu šibeniční termín. Usilujeme o to, abychom nebyli jen tzv. povinným připomínkovým místem, ale abychom byli subjektem, podobně jako jsou ministerstva a kraje, s jejichž připomínkami se předkladatel musí povinně vypořádat! Bylo by dobré, aby toto vzala za své nějaká strana či strany, a tak by se mohlo podařit tento záměr prosadit. Jenže existuje taková? My ve zdravotnictví máme pocit, jako kdyby neexistovala opozice. Vládu za její nečinnost nikdo z politiků nekritizuje. A kvůli tomu se komora dostává do situace, že může být vnímána jako opozice, ale to nám nepřísluší. My bychom měli předkládat své návrhy vládě, ale i opozici. Politici by si měli z našich názorů vybírat to, co jsou ochotní prosazovat. Na vládu, tedy v našem případě na ministra zdravotnictví, by měla tlačit především opozice, ne komora. Zdravotnictví funguje pouze jaksi samospádem. Vláda využívá toho, že je příznivá ekonomická situace, rostou mzdy, roste výběr zdravotního pojištění, ale vůbec nepočítá s budoucností. A my nevíme, co může nastat, co bude dál. Vláda ani ministerstvo zdravotnictví nedělají vůbec nic, co by se mohlo jevit jako vize do budoucna. Vnímáte podobně jako veterinární lékaři digitalizaci jako možný problém? Například elektronické recepty, kde může být na každém uvedena jen jedna položka. Nejsme proti pokroku, digitalizace je přirozený vývoj, souvisí s využíváním počítačů, psací stroje jsou prakticky zapomenuty, ale co nám vadí, to je povinná digitalizace. Všechny vyvíjené systémy by měly přinášet určitou přidanou hodnotu, především vyšší kvalitu zdravotní péče a bezpečnost jak pro pacienty, tak pro lékaře, aby mohli více času věnovat pacientům. Bohužel stát přistupuje k elektronizaci tak, že nám ji ukládá povinně, a tvůrci se tudíž nemusejí zabývat tím, zda jsou systémy uživatelsky přátelské a dokonale funkční. A to je prostě špatně. Klasickým případem jsou elektronické recepty, platí to něco přes rok, zpočátku nefungovaly, naštěstí se podařilo prosadit jeden rok přechodné období, kdy lékaři nebyli nikterak sankcionováni, když psali recepty na papír. Podobná situace nastala s elektronickými neschopenkami, kdy povinnost je vydávat začala platit, aniž bylo možné si to vyzkoušet a ověřit. Nikdo se nezaobírá myšlenkou, že onou elektronizací vznikají lékařům, jak humánním, tak veterinárním, další náklady, a že by bylo nanejvýš vhodné je nějakým způsobem kompenzovat. Musíme si platit služby nejrůznějších IT firem, programy, upgrady, to všechno něco stojí. Vracíme se ještě k zásadnímu smyslu profesních komor… A ještě jednu důležitou věc bych rád zmínil, a to je dohled komory na to, aby všichni pracovníci v oboru splňovali odpovídající parametry pro vstup do profese. Potýkáme se totiž s tím, že se zvyšuje počet cizinců ze zemí mimo EU, kteří v nemocnicích nemohou pracovat, nemají-li složenou aprobační zkoušku, kterou prokáží, že mají minimálně stejné znalosti jako absolvent naší lékařské fakulty. A k tomu připočtěme i znalost češtiny (potvrzenou zkouškou), musejí být přece schopni se domlouvat s pacienty i s kolegy. Nemocnice jsou na tom bohužel personálně špatně, a tak i takovéto pracovníky zaměstnávají a rovnou nechávají samostatně pracovat, bez toho, že by absolvovali odpovídající praxi pod dohledem kvalifikovaného lékaře. Zákon je porušován, ale ministerstvo zdravotnictví s námi odmítá spolupracovat a odmítá Komoře sdělit, kde takovíto lidé pracují a jestli mají onen odborný dohled. My tudíž tento stav nemůžeme kontrolovat a považujeme tuto situaci za obrovský hazard se zdravím občanů. A na tomto stavu se přímo podílí ministerstvo zdravotnictví. Vím, že s podobnými problémy se setkávají také kolegové veterinární lékaři. A ještě k dnešnímu plesu na Žofíně... Je dobré se takto setkávat, že? Určitě ano. Takové solidní organizace, jako jsou naše komory, by měly pořádat plesy. Je to naše morální povinnost, takto podporovat společenský život. Je dobře, když se kolegové setkávají i jinak, nejen pracovně, například takto na plese či na jiných společenských akcích. Naše komora pořádá letos ve spolupráci s Lékařským odborovým klubem již 24. reprezentační ples lékařů českých. A už nyní se těším, že pozvání na náš ples přijme paní prezidentka Komory veterinárních lékařů. Josef Duben |
