Obraz na titulce – Carl Spitzweg; Lovec motýlů

Po skončení studia se ve svých dvacetipěti letech rozhoduje pro malířství a o dva roky později, v roce 1833, je přijat mezi mnichovské umělce, aby se záhy na to stal komerčně úspěšným malířem.

Jak bývalo zvykem, podnikl řadu studijních cest a mimo Francii, Itálii a Anglii zavítal i do naší ck monarchie. V roce 1849 navštívil Prahu a seznámil se s řadou pražských umělců - Josefem Mánesem, Josefem Navrátilem a Augustem Piepenhagenem.

Vědomosti, kterých nabyl studiem farmacie dokázal velice dobře zúročit a právě znalosti chemie mu pomohly při výrobě vlastních barev, které mají na svou dobu neobvyklou trvanlivost, a jeho svítivou modř nenajdeme u žádného jiného malíře.

Během svého mládí hodně kreslil a také během práce v lékárně kreslil hlavy zdravých i nemocných všech věkových kategorií. Městečko Straubing, ve kterém působil, je dnes pohlceno Mnichovem, ale v devatenáctém století to byla maloměstská idyla plná malých, úzkých uliček, malebných zákoutí se zahrádkami, studnami a věžičkami. Přechod od mnichovského biedermaieru k pozdnímu romantismu je to, co na jeho malých formátech nacházíme a co nám toto období přibližuje. Jedince ve svém bezprostředním okolí s jeho slabostmi, libůstkami, náladami, radostmi, ale taky smůlou, která k životu jednoduše patří. Laskavý, chápající ale současně i trochu zlomyslný, karikaturně laděný humor najdeme u tohoto malíře poměrně často.

Carl Spitzweg zemřel 23. září 1885 ve věku 77 let na mrtvici. Byl nalezen ve svém mnichovském bytě ve svém oblíbeném křesle. V Mnichově je také pochován.

Chceme-li některé z jeho pláten vidět na vlastní oči, nemusíme do Vídně, Mnichova, Stuttgartu, Lipska nebo Berlína. Pokochat se můžeme v Národní galerii nebo i při výletu do Krkonoš se stačí zastavit v Liberci.