Obraz na titulce – George Henry Durrie; Zimní scéna v New Haven, Connecticut

George Henry Durrie

Zimní scéna v New Haven, Connecticut

čili po našem Varholíka, ale i na další protagonisty, jako třeba Jackson Pollock, Robert Rauchenberg, Mark Rothko a další. Ale ať si lámeme hlavu, jak chceme, zřídka si vzpomeneme ne někoho z devatenáctého, nebo nedej Bože z osmnáctého století. Je pravda, moc kumštýřů z té doby Amerika sice nenabízí, ale rozhodně se najdou tací, kteří za povšimnutí stojí. Mezi ně patří i malíř, jehož obraz máme na lednové titulce měsíčníku Zvěrokruh.

Narodil se 6. června 1820 v městečku Hartford, ve státě Connecticut v rodině majitele papírnictví a v tomto městě také prožil téměř celý svůj život. Ačkoliv nikdy nedosáhl slávy jiných reprezentantů americké krajinomalby té doby, z jeho dopisů vyplývá, že žil šťastný život se svou rodinou v místní, poměrně věřící společnosti a nikdy ani po slávě nezatoužil. Kulturně společenského dění v zemi se ale nijak nestranil. Pravidelně vystavoval v New Yorku v Národní akademii.

Krátce studoval malbu portrétu u místního portrétisty Nathaniela Jocelyna (1796 až 1881), a naštěstí zůstal autodidaktem a nepropadl žádnému akademismu. Krajiny, především zimní, které ho později proslavily, tvořily na začátku jeho kariéry pouhé pozadí k jeho portrétům, které mu zajišťovaly dobré živobytí. Jako motiv mu sloužily scény z každodenního venkovského života na farmách v okolí. Na jeho plátnech najdeme všechna roční období, místní tuhá zima se ale na jeho obrazech vyskytuje nejčastěji.

George Henry Durrie se 1841 oženil a odstěhoval do města New Haven, kde prožil zbytek svého života a kde také v pouhých čtyřiceti třech letech zemřel.

K popularitě George Henry Durrie pomohla litografi cká fi rma Currier & Ives, která reprodukovala několik jeho obrazů a ty velice úspěšně prodávala. Ve dvacátém století jsou jeho „zimní obrazy” zpopularizovány především tiskem kalendářů, které visely v mnoha domácnostech.

Obrazy jsou, co se rozměrů týče, relativné malá díla, zřídka přesahují 50 x 70cm a vyzařují klidnou atmosféru a jistou intimitu vyobrazené scény. Vyprávějí příběhy, které jsou pro průměrného pozorovatele příjemné, nekomplikované, dekorativní a barevně jemné jako malovaný porcelán.

Řada obrazů je v soukromých sbírkách, ale i velké galerie se mohou nějakým obrazem se signaturou „George Henry Durrie” pochlubit. Vidět je můžeme ve Smithsonian American Art Museum, Washington, DC,Fine Arts Museums of San Francisco, Museum of Fine Arts, Boston, a pokud by někoho z nás pozval nový americký prezident do Bílého domu, mohli bychom ho požádat, zda by nám také nějakého George Henry Durrie neukázal. Bílý Dům má prý obrazů tohoto malíře několik.