Obraz na titulce – Hans Schäufelein; Narození Krista
Hans Schäufelein
Narození Krista
| | Adventní čas, ve kterém se nacházíme, brzy vyvrcholí vánočními svátky, svátky, které budeme letos prožívat jinak než ty předchozí. Možná právě proto bychom si, bez ohledu na to, zda jsme či nejsme pokřtěni, či zda patříme do tábora nevěřících nebo věřících, měli tuto křesťanskou legendu připomínat s větší pokorou. Ilustrace této legendy provedené všemi možnými technikami, legendy o naději a víře v lepší život a svět, provázely všechny předchozí generace křesťanského světa, podobně jako většinu z nás, již od dětství. A i kdyby rčení, že obraz vydá za tisíc slov, neplatilo, je obsah a poselství v legendě obsažené možná oním důvodem, |
proč je výtvarné umění plné interpretací, na kterých umělci všech možných kvalit uchopují toto téma po svém, podobně, jako se tohoto úkolu zhostil ten, se kterým se setkáváme na titulce tohoto čísla.
Dřevoryty, kresby, obrazy, ilustrace, to jsou techniky, s nimiž Hans Schäufelein v šestnáctém století pracoval. Patří mezi ony umělce, jejichž značná část života se ztrácí v čase. Narozen asi v Norimberku (1480/1485), žil v Augburgu, v Nördlingenu, v Jižním Tyrolsku a datum jeho smrti je podobně neurčité jako datum jeho narození. Zemřel 1538, nebo 1540 ve městě Nördlingen.
O jeho životě se první dvě desetiletí toho moc neví. Mezi lety 1503 až 1507 pracoval v Norimberku v dílně, či ateliéru Albrechta Dürera. I když se říká, že není učedníka nad mistra, je Hansi Schäufl einovi Dürerem svěřeno domalování pašijového oltáře pro saského kurfi řta Fridricha III, zatímco Dürer se vydává na svou druhou cestu do Itálie. V letech 1507–1508 pracoval pro dalšího významného malíře Hanse Holbeina staršího v Augsburgu, pak pracuje dva roky na zakázkách v Jižním Tyrolsku a v roce 1515 je jmenován městským malířem ve městě Nördlingen, kde pak působil až do své smrti.
Hans Schäufelein byl ve své tvorbě velice všestranný. Vedle oltářních obrazů se řada jeho děl nachází na radnicích, vytvořil karetní hru, která patří k vrcholným karetním dílům šestnáctého století, a jeho 337 dřevorytů pro mariánský breviář od Ulricha Pindera přispělo k jeho oblíbenosti a dnes bychom řekli i ke komerčnímu úspěchu.
Dnes žijeme v jiném světě než v tom, který vidíme na obraze, ale Vánoce by si pro nás měly zachovat ne-li stejný, tak alespoň podobný obsah. Měly by to být svátky klidu a míru, pokory, svátky naděje a víry v lepší svět, víry v to nejlepší v každém z nás. A to přes všechny civilizační radosti a starosti, jimiž jsme obklopeni, potřebujeme tuto víru asi stejně, jako ji potřebovali lidé v době, kdy Hans Schäufelein tento obraz maloval. A o letošních Vánocích obzvlášť.
A na závěr sloka z jedné méně známé vánoční písně:
“Vzpomínej na ty, co jsou ti blízký,
Starosti pominou, jejich i tvý.
Vydej se za hvězdou, co ti svítí,
za tou, co máš v duši svý.”
