Obraz na titulce – Wilhelm Leibl; Malíř Sattler se svou dogou
Zvěrokruh 3/2021 21.03.2021
Wilhelm Leibl
Klenba hlavní chrámové lodi má výšku šedesát jedna metrů a věže se pnou do výšky 157 metrů. Wihelm opouští brzy školu a nastupuje do učení u místního zámečníka. Jeho talent mu ale nedovolí se zámečníkem stát. Ve dvaceti letech 1864 začíná studovat na Královské umělecké akademii v Mnichově u tří profesorů – Alexander Strähuber, Arthur Georg von Ramberg a Hermann Anschütz. Po třech letech si najímá s dalšími malíři ateliér v Mnichově – jsou to: Theodor Alt, Rudolf Hirth du Frenes a Johann Sperl. Z tohoto období pochází obraz Vyobrazení paní Gedon, díky kterému se Wilhelm Leibl spřátelil s významným francouzským impresionistou Gustavem Coubertem. Leibl odjíždí v roce 1870 na krátký studijní pobyt do Paříže, kde poznává díla dalších francouzských malířů té doby. Nejvíce mu ale učaroval Édouard Manet. V Mnichově kolem sebe vytvořil okruh stejně smýšlejících malířů – patřili sem Wilhelm Trübner, Carl Schuch, Theodor Alt, Karl Haider a Hans Thoma. Po třech letech 1873 se Leibl stahuje do ústraní a stěhuje se do Horního Bavorska, do města Bad Aibling. Princ Luitpold Bavorský ho jmenuje královským profesorem a v roce 1895 se Leibl účastní Velké berlínské výstavy umění, kde mu je udělena zlatá medaile. Leibl nebyl příliš pevného zdraví, často postonával a trpěl srdečními a dechovými obtížemi. V květnu 1900 odjíždí do Bad Nauheim a nastupuje léčebnou kůru. Jeho zdravotní stav se ale zhoršil, byl převezen na kliniku ve Würzburgu kde také 4. prosince téhož roku umírá na vodnatelnost. Pochován byl na hlavním hřbitově ve Würzburgu a jeho celoživotní přítel, malíř Johannes Sperl, byl v roce 1914 uložen do téhož hrobu. |
