Případ darovací smlouvy

Veronika Grymová

Na revizní komisi se obrátil chovatel psa s velmi závažným obviněním veterinární lékařky, která se podle jeho tvrzení měla dopustit zfalšování darovací smlouvy na jeho těžce zraněného psa. Pes měl být touto smlouvou bez jeho vědomí předán do péče útulku, ačkoli chovatel byl přesvědčen, že byl splněn jeho pokyn k provedení eutanazie

Chovatel popsal, že jeho pes utrpěl po střetu s autem vážná vnitřní zranění, zlomeninu stehenní kosti, amputaci ocasu a mnohočetná povrchová poranění. Po první operaci vnitřních zranění byla vyslovena nepříznivá prognóza a chovatel se proto rozhodnul pro eutanazii. Později se ale dozvěděl, že jeho pes žije a je hospitalizován na jiné veterinární klinice, kde po několika dnech svým zraněním podlehl.

Když zjišťoval, jak k této situaci mohlo dojít, byla mu předložena darovací smlouva s jeho podpisem, kterou měl převést psa do vlastnictví útulku. Uzavření smlouvy mělo být zprostředkováno veterinární lékařkou z kliniky, na kterou byl pes bezprostředně po úrazu přijat a kde byl poprvé operován. Chovatel rozhodně popřel, že by takovou smlouvu podepsal, navíc poukazoval na zbytečné prodlužování utrpení jeho psa, jehož zranění byla neslučitelná se životem.

Chovatel si k věci najal i právního zástupce a podal trestní oznámení. Do policejního protokolu podrobně vypověděl průběh událostí. Po první operaci psa mu operatér sdělil, že stav pacienta je velice vážný a vyhlídky na přežití jsou minimální. Následovat by měla ještě operace pánve a stehenní kosti s odhadovanými náklady 60 tis. Kč. Požádal chovatele, aby se během dopoledne rozhodl, zda chce v léčbě pokračovat, nebo dá přednost eutanazii.

Po poradě s rodinnými příslušníky následně chovatel telefonoval na kliniku, že rodina zvolila řešení nechat psa uspat. Telefon brala MVDr. A, která mu měla sdělit, že věc není možné vyřešit po telefonu a pozvala ho k návštěvě kliniky, mj. též proto, že je nutné uhradit náklady na dosavadní péči. V ordinaci poté vyřídil rozhodnutí rodiny o eutanazii a na recepci uhradil náklady ve výši zhruba 11 000 Kč. O žádné možnosti adopce psa do útulku se údajně nehovořilo.

Krátce po této události si rodina pořídila nové štěně. Po čtyřech dnech ale k rodině stěžovatele přijela chovatelka štěněte spolu se zástupkyní chovatelského klubu. Požadovala navrácení štěněte s poukazem na to, že se dozvěděli, že původního psa dala rodina do útulku. Díky této návštěvě se chovatel dozvěděl, že pes žije. Chovatelka má nyní obavy, aby se tato situace neopakovala i s jejím štěnětem. Štěně proto rodina stěžovatele vrátila, ale ihned kontaktovala zmíněný útulek s žádostí o vysvětlení situace. Útulek sdělil, že pes se k nim dostal na základě darovací smlouvy zprostředkované veterinární lékařkou A, ale nyní je hospitalizován na klinice B. Klinika B stěžovatele informovala, že pacient má po operaci nohy, ale přetrvávají obtíže s dutinou břišní. Stěžovatel ovšem požadoval řešení situace, kdy žádnou darovací smlouvu nepodepisoval a s umístěním psa v útulku nesouhlasí. Na to reagovala telefonicky MVDr. A sdělením, že s navrácením psa nemá počítat, neboť podepsal darovací smlouvu, a nyní jen poškozuje jméno kliniky.

Stěžovatel poté navštívil veterinárního lékaře, ke kterému chodil se psem na běžná ošetření. Ten mu vysvětlil, že účtenka z kliniky A neobsahuje žádnou položku týkajícíStěžovatel poté navštívil veterinárního lékaře, ke kterému chodil se psem na běžná ošetření. Ten mu vysvětlil, že účtenka z kliniky A neobsahuje žádnou položku týkající se eutanazie, ať už v podobě účtovaného úkonu nebo použitých léčiv. Při osobní návštěvě útulku, kterému byl jeho pes darován, mu vedoucí útulku popsal průběh událostí ze svého pohledu: do útulku se měl pes dostat tak, že útulek kontaktovala MVDr. A s informací, že na klinice mají hospitalizovaného zraněného psa, jenž má být utracen, ale ona našla jiné řešení. Útulek jí proto poslal darovací smlouvu, kterou stěžovatel údajně podepsal za přítomnosti MVDr. A a ještě jednoho lékaře. Vedoucí stěžovateli zároveň poskytnul kopii darovací smlouvy, kde je jako dárce uveden stěžovatel s jeho bydlištěm, ale bez rodného čísla. Jako obdarovaný je popsán útulek zastoupený MVDr. A. Stěžovatel ovšem popřel, že by podpis dárce na smlouvě byl jeho. Poté s ním již útulek přestal komunikovat.

Stěžovatel se cítí být poškozen jednak zneužitím svých osobních údajů, jednak společenskou újmou, když se v okruhu chovatelů rozšířila informace, že měl dát psa do útulku.

Vyjádření veterinární kliniky

Sdělení veterinární kliniky, která psa po nehodě přijala a kde pracuje lékařka A, bylo na žádost revizní komise doprovázeno kompletní zdravotní dokumentací pacienta. Vyplynulo z ní, že pacient měl skalpovaný ocas, utrpěl frakturu levého femuru a vícečetnou frakturu pánve, a na břiše byla zjištěna lacerace se subkutánní traumatickou herniací. Hrudník byl bez patologií. Laparotomicky byla zjištěna herniace silně zhmožděného močového měchýře a hematom v retroperitoneu. Skalpovaný ocas byl amputován. Ventrálně od ocasu byla zjištěna trhlina vedoucí až k mukokutánnímu rozhraní anu. Tuto krajinu označil chirurg jako vysoce náchylnou k dehiscenci a komplikacím s hojením.

Během hospitalizace pes nebyl schopen samostatného pohybu, postupně se rozvinula dehiscence rány po amputaci ocasu, která zhnisala a hojila se granulací. Rána v inguinu silně secernovala. Pes začal být i febrilní, ale kontrolní vyšetření krve a USG neprokázalo abnormality. Poté byl pes převezen na kliniku B, kde měla být provedena osteosyntéza femuru.

K problematice předání psa do útulku klinika uvedla, že stěžovatel byl kompletně informován o zdravotním stavu psa. Prognóza byla sice opatrná, ale rozhodně ne infaustní, a stěžovatel s navrženou terapií souhlasil. Pro kliniku bylo překvapením, když druhý den telefonoval, že změnil názor, z rodinných důvodů se nemůže o psa s takto rozsáhlým poraněním starat, a požadoval eutanazii. MVDr. A mu proto jako alternativu nabídla pacienta darovat dobročinné společnosti, která je schopna další péči zabezpečit. Stěžovatel s tímto řešením souhlasil a darovací smlouvu podepsal bez jakýchkoli připomínek. Další postup stěžovatele, kdy zpochybňuje podpis smlouvy, si personál kliniky nedokáže vysvětlit.

Zdravotní dokumentace kliniky B popisuje provedení osteosyntézy levého femuru. Čtyři dny po operaci ale došlo ke zhoršení zdravotního stavu. Byla zjištěna horečka, leukocytóza a nechutenství. Postupně se přidala urémie a efuze v dutině břišní. Probatorní laparotomie prokázala perforující duodenální vřed a peritonitidu. I tento stav se klinika snažila vyřešit, přesto pacient uhynul. Postmortálně byla zjištěna masivní polymorfonukleární nekrotická hepatitida.

Ke spornému darování neměla klinika žádné další informace nad rámec toho, co bylo již dříve popsáno.

Jednání revizní komise

Vzhledem k tomu, že z dosud shromážděných výpovědí nebylo možné jednoznačně určit pravost sporné smlouvy, vyžádala si revizní komise doplňující vysvětlení stěžovatele a zaslala také několik otázek útulku. Stěžovatel v podstatě trval na svém původním tvrzení, že s darovací smlouvou nemá nic společného, neboť pro psa požadoval eutanazii. Jako svůj vlastnoruční podpis verifikuje podpis na textu stížnosti a také na potvrzení plateb kartou, které ponechal na klinice A. Doplnil informaci, že jeho trestní oznámení policie odložila, proti čemuž podal stížnost k dozorujícímu státnímu zástupci.

Útulek vysvětlil, že jej oslovila MVDr. A s tím, že její pracoviště momentálně ošetřuje zraněného psa, jehož stav není beznadějný, ale chovatel odmítá hradit další léčbu a z časových důvodů nemá možnost se o psa starat. Útulek se zavázal přijmout psa za podmínky, že se majitel psa dobrovolně vzdá a podepíše darovací smlouvu. Jako zástupce útulku byla za účelem uzavření smlouvy plnou mocí ustanovena MVDr. A. Rodné číslo dárce na smlouvě nebylo vyplněno, neboť na radu právního servisu útulku tento údaj nepožadují. S ohledem na emotivní atmosféru při uzavírání smlouvy nebyla vyžadována ani identifikace předložením občanského průkazu.

Ani tato doplňující vysvětlení nevnesla do věci světlo. Samotná informace o odložení věci ze strany policie nebyla pro uzavření případu dostačující, protože revizní komisi nebylo známo odůvodnění: vyloučení spáchání trestného činu nijak nevylučuje disciplinární odpovědnost. MVDr. A byla proto vyzvána k osobnímu projednání věci na zasedání revizní komise. Zároveň ji revizní komise požádala o poskytnutí veškerých listin obsahujících originální podpis stěžovatele, které má k dispozici.

Vizuálním porovnáním podpisů stěžovatele na stížnosti a platebních dokladech, které verifikoval jako pravé, se sporným podpisem na smlouvě, nebylo možné potvrdit ani vyloučit, že se jedná o podpis téže osoby. Osobní výpověď veterinární lékařky, kterou potvrzovala vše, co již dříve k věci uvedla písemně, zněla věrohodně, a neobsahovala zjevné rozpory. Na druhou stranu však byly stejně věrohodné i veškeré písemné výpovědi stěžovatele. Revizní komise proto přistoupila k nestandardnímu kroku: přímé konfrontaci stěžovatele s obviněnou veterinární lékařkou při jednání, kdy stěžovatel byl účasten diskuse pomocí telefonu s hlasitým odposlechem. I tato konfrontace byla neúspěšná a stěžovatel trval na své verzi i přesto, že mu veterinární lélékařka poměrně emotivním způsobem popsala nesnáze, kterými musí kvůli této události procházet.

Písmoznalecký posudek

Revizní komise proto přistoupila k radikálnímu řešení a zajistila konzultaci písmoznalce, který by definitivně vyvrátil nebo potvrdil tvrzení stěžovatele. Tento krok byl učiněn zejména proto, aby mohla být veterinární lékařka definitivně očištěna z falešného obvinění, zatímto při prostém odložení případu z důvodu nedostatku důkazů by se nad ní stále vznášela určitá pochybnost. Naopak pokud by znalec vyloučil pravost podpisu stěžovatele, šlo by o nepřijatelné jednání personálu kliniky, z něhož by musely být vyvozeny disciplinární důsledky.

Písmoznalec informoval revizní komisi, že k validnímu posouzení je nutno kromě originálů listin, které je potřeba posoudit, dodat ještě dalších 5-10 originálů jiných podpisů, které dotyčný, jehož podpis se má ověřit, učinil v různých časových obdobích. Revizní komise proto požádala stěžovatele, aby v zájmu pečlivého prošetření jeho podnětu tyto podklady dodal. Vycházela přitom z předpokladu, že pokud vznesl natolik vážné obvinění včetně najmutí advokáta a podání trestního oznámení, bude v jeho zájmu spolupracovat a potřebný srovnávací materiál obstarat.

Stěžovatel ovšem na tuto žádost nijak nereagoval a i přes upozornění, že pokud nebude mít revizní komise požadované listiny k dispozici, bude nucena věc odložit jako neprůkaznou, již dále s revizní komisí nekomunikoval.

Revizní komise proto obvinění MVDr. A z falšování darovací smlouvy vyhodnotila jako nedůvodné.

Veronika Grymová