Reakce na úvodník ze Zvěrokruhu č. 1/2020
Jan Pokorný
Když se do lesa volá, tak se z lesa ozývá
Vážení členové KVL,
dovolím si zde zareagovat na úvodník otištěný v předminulém čísle, napsaný prezidentkou KVL Radkou Vaňousovou.
Zatímco prezidentka se dle svých slov v úvodníku v poslední době setkala „s lidmi (neveterináři), kteří Komoru upřímně nenáviděli“, mně se nějak daří od chvíle, co jsem do Komory v roce 2002 vstoupil, každým rokem potkávat stále více lidí (veterinářů), kterým je Komora upřímně ukradená a dokonce se množí i případy, kdy lidé (veterináři) svou vlastní Komoru upřímně nenávidí.
Možná by prezidentku a představenstvo mělo trápit víc právě toto, než že cizím lidem leží Komora v žaludku.
Odvážně začíná odstavec, jak jsou mnozí veterináři jistě překvapeni, „že Komora není jen 1x měsíčně časopis ve schránce“. Opravdu? Vážně okolo sebe mnoho takových veterinářů máte? Já tedy nikoli. Asi jinej gang. A v další větě už trochu v rouše sci-fi s prvky hororu toto tvrzení podkresluje jakýmsi zaklínadlem o řešení „věcí, které přesahují každodenní dění v ordinacích“. Tak možné to je. Už v tom našem představenstvu sedám druhým rokem a je pravdou že většina toho, co řešíme, zcela přesahuje dění nejen v ordinacích. A možná v tom bude ten zádrhel. Možná by pro sílu a jednotnost Komory, o kterých náhle před volbami začala snít naše prezidentka, bylo naopak potřeba začít se z ústředí zajímat o každodenní dění v ordinacích.
Krásně je také v prezidentčině úvodníku napsáno, jak je načase oživit regionální organizace. Tuším, že prezidentka, viceprezident a většina představenstva nevykonávají své mandáty první volební období. Obávám se dokonce, že ve většině případů se jedná o nesčetná volební období, ve kterých oba dlouhodobě působili. V těchto souvislostech slovo „načase“ pobírá až makabrózní nádech.
Je zajímavé, že již několikrát jsem se snažil otevřít téma právě z této množiny, tedy že máme-li něco změnit, je bezpodmínečně nutné začít pracovat směrem dovnitř. Tedy věnovat část kapacit na kontaktování členů KVL a přenášet přímo a konkrétně výstupy z legislativních procesů do terénu a být tak určitou formou pomocnou rukou pro své členy a zároveň vnímat i potřeby terénu. Nedílnou součástí tohoto tématu pak je dle mého systém přijímání nových členů a jejich uvádění vstřícnou, ustálenou a motivační formou do řad KVL. Zatím jsem byl pokaždé odbyt. A hle, možná první krůčky. Prezidentka bude objíždět jednotlivá OS ausgerechnet před volbami. Inu, jsem sám zvědav, kam všude pak zavítá po volbách.
Rozhodným momentem, který mě donutil k písemné reakci na inkriminovaný úvodník, pak je předposlední odstavec, v němž se dočítáme, jak v rámci roztrženého pytle s legislativou „je nesmírně důležité být u nastavování pravidel“. Opravdu to důležité je! Ovšem má vlastní zkušenost už z dob, kdy jsem v představenstvu nebyl, potencovaná zkušeností, kdy momentálně v představenstvu jsem, je jednoznačná. U nastavování pravidel nejsme! Věci se dozvídáme těsně před tím, než dopadnou (viz poslední akce s novelou zavádějící postgraduální vzdělávání na univerzitě). Dodnes mi není znám funkční aparát, který by nám sloužil jako hlídač předzvěstí chystaných změn. A pokud už něco vyjednáváme, působí to těžkopádně, nepružně a v podstatě nakonec začne převládat myšlenka – raději to nechme být, ono to nějak vyšumí.
V tomto kontextu řeči o důležitosti být u nastavování pravidel z pera postu prezidentky KVL působí pouze jako líbivá slova v předzvěsti blížících se voleb. Kdyby tomu tak nebylo, už přeci hodnou řádku let zpátky po prvních průšvizích a prohrách s legislativou bychom u toho byli. A nemuseli bychom teď tady čachrovat s tím, „jak je nesmírně důležité“, ale mohli bychom zde předložit výčet toho, u čeho jsme byli a jsme a co jsme vyjednali a dokázali.
Otevřeně zde říkám, že jestli něco v představenstvu opravdu funguje a pracuje, pak je to komise mediální (už jen proto, že každý měsíc musí vyjít Zvěrokruh, takže to je nikdy nekončící práce) a komise legislativní (kdo pročítáte zprávy komisí /nedělám si iluze/, dáte mi za pravdu, protože kdyby nic jiného, jen zpracování tolika materiálu se neudělá samo). Není od věci si uvědomit, že obě komise mají hlavního společného jmenovatele – dr. Gryma. Můžeme si o něm myslet, co chceme (a také myslíme), ale na rovinu říkám, že mě upřímně děsí představa, co by se dělo, kdyby tu nebyl. Asi opravdu nic. Protože, ať se řeší cokoli, nakonec se to hodí na hlavu Grymovi a ten to dá nějak dohromady. Vše ostatní jsou jen čančrdličky, které neslouží v zásadě k ničemu.
Proto jsem považoval za nutné uvést po přečtení posledního úvodníku i jiný pohled na náš svět svýma očima, které jsou u toho. Protože úvodník prezidentky je plný přání, jež jsou vystavěna na vzdušném polštáři a jen předstírají, že už jsou prakticky skutečností.
Jan Pokorný
