Rezignace MVDr. Jana Pokorného

Vážení,

k dnešnímu dni 2. 4. 2020 rezignuji na výkon mandátu v představenstvu KVL ČR.

Tato doba jasně ukázala, že když ne celá KVL, tak její vedení určitě, je v daném složení a struktuře zcela zbytečný orgán. Nedokáže koordinovaně plnit ani jednu ze svých dvou základní funkcí – důstojně reprezentovat veterinární obec, představovat ji veřejnosti a státu v nejlepším světle a aktivně se podílet se na společenském dění zejména v momentální nepříznivé situaci a na druhé straně zcela rezignovalo na svou úlohu hájit zájmy těch, které zastupuje, tedy soukromé veterinární lékaře, kteří všechny tyto aspekty delegovali v dobré víře na své zvolené zástupce.

Od začátku krize představenstvo v čele s prezidentkou a viceprezidentem nebylo schopno a ani nemělo zájem vytvořit jasnou strategii, podle které se bude postupovat. Členové představenstva nejsou do ničeho řízeně zapojováni. Pokud se něco děje, probíhá to kdesi za oponou pod taktovkou prezidentky a členové představenstva se pak pouze dozvídají náhodné útržky konečných výstupů bez toho, aby měli sami na ně reálný vliv. Nezřídka jsou pak tyto výstupy v rozporu s tím, jaké převažující hlasy zaznívaly během občasných nekoordinovaných e-mailových názorových přestřelek.

Prakticky žádný z návrhů či nápadů nebyl včas a smysluplně projednán a uveden v život. Nestanovily se žádné priority, kterých se budeme držet, nevytvořily se žádné postupy, které se budou naplňovat a nemáme připravené žádné krizové plány, které bychom s předstihem začali připravovat, aby, kdyby došlo na nejhorší, byli jsem již nachystaní. A co hůř, není o to vůbec v řadách představenstva vlastně ani zájem. No co jej tedy máme? Prostě se jen čeká, jak to všechno dopadne. A vůbec nebudu překvapen, že když to dopadne blbě, sliz, po jehož zádech se prezidentka vydrala na výsluní, ji v tom samotnou nechá vykoupat, jen aby si zachránili svou kůži.

Pokud pak prezidentka přichází s nějakými kroky, jedná se o většinou chaoticky náhodné akce akutně reagující na negativní hlasy z členské základny. Motivace takových akcí je pak pochybná a je těžké je chápat jinak než jako sebezáchranu.

Obecně tu panuje systém – prezidentka si někde něco kuje, většina členů PV vůbec netuší co a nikdo není k ničemu puštěn. Výsledek je pak stejný jako to, co se obecně kritizuje na Babišovi. Stihomam – nikoho k ničemu nepustit, aby mou pozici nemohl nikdo ohrozit.

Nedá mi to nezmínit, že jedním z posledních hřebíčků pro můj krok byl a je pro mě nepochopitelný postoj Martina Gryma. Že se k současnému dění bude stavět svým nezaměnitelným způsobem stará garda, to byla jistota. Ale že se do role hrdopyšce, který o těch, co na něj v dobré víře delegovali svůj hlas, aby je v nejlepším duchu zastupoval a hájil, nasouká dobrovolně sám Martin a samovolně o nich rozhodne, že jsou nic a ať jsou raději zticha, to nedokážu stále úplně uchopit a pochopit, ač se to snažím jako názor jednotlivce respektovat. U jednotlivce jednajícího sám za sebe a hodnotícího sám sebe je to postoj legitimní. U delegáta, který má hájit zájmy druhých, je to degradující.

V takovéto struktuře není pro mě místo. Dokud se nic závažného nedělo, mohl jsem to vnímat jako legraci a jako misi, která bude rozkrývat zhůvěřilosti v útrobách představenstva členům KVL, v rámci níž se budu snažit podílet na smysluplných projektech a budu moci přispět k ozdravení složení představenstva po příštích volbách. Jenže teď už to ani legrace není. Raději svou energii budu směrovat tam, kde to dává smysl, než se zde ubíjet v marnosti a nezájmu, o výsměchu ani nemluvě. Myslím, že na místě, které uvolňuji, se těch zbylých pár měsíců bude lépe dařit nějakému kývači a nohsledu v pořadí.

Účast v představenstvu tohoto složení byla zatím tím nejhorším, co mě v životě dosud potkalo. Absolutní neakčnost, prázdnota, odkládání, rozdrobování, bezcílnost, nepředvídavost, nezájem, nadhodnocování svých eg nad společným zájmem, neschopnost a nevůle dotahovat věci do konce, nechuť přizpůsobovat se vývoji společnosti a účastnit se aktivně modelování tohoto vývoje, cenzury, chtivost a zlovůle potlačovat snahu odlehčeně zpřístupňovat dění v PV běžným členů KVL nadnesenou formou, to je jen střídmý výčet celé té zoufalosti, za kterou ještě bobtnají vzájemné nevraživosti, naschvály, podpásovky, předpojatosti, čirá zloba a neschopnost.

Pokud se má něco změnit k lepšímu, představenstvo potřebuje vnitřní reformu, která by se měla zobrazit v novele zákona o Komoře. Jednou z cest by mohla být profesionalizace, tedy činnost v představenstvu na plný úvazek, výrazné zúžení počtu členů, defi nice jednotlivých postů v PV, k nimž by náležely úzké výkonné týmy tvořené kmenovými zaměstnanci KVL. Netvrdím, že je to jediný možný model, mně ale připadá jako nejpřirozenější. Ostatně asi vše, co je alternativou ke klubu 16 zoufalců, z nichž drtivá většina se během volebního období jen veze a ani neví kam, by bylo lepší...

Svou rezignací přejímám odpovědnost za své selhání, kdy se mi při nejlepší vůli a snaze nepodařilo PV přesvědčit, že to, co za probíhající situace činí, respektive nečiní, není v pořádku a nebyl jsem schopen na půdě PV prosadit žádný ze svých návrhů či námětů, co a jak dělat a udělat. Výsledek tak dopadá i na mou hlavu a nezbývá mi, než se k tomu řádně postavit a být tak příkladem ostatním, co ve svých funkcích v PV opakovaně selhávají.

Na závěr chci poděkovat všem, co se mnou měli během mého působení v PV trpělivost a mysleli to se mnou dobře. Zpětně vím, že zdaleka ne ve všem jsem měl pravdu, a že jsem se, ať už z neznalosti nebo horlivosti, nezřídka mýlil. A jsem vděčný každému, kdo byl schopen a ochoten přednést takové argumenty, kterými mě přesvědčil. Nejčastěji to byl Martin Grym.

Bude-li možné, rád bych dotáhl po domluvě s Katkou Návojovou organizaci exotické sekce letošního Vetmeetingu, pokud se uskuteční. A jsem připraven být k dispozici pro případnou organizaci a koordinaci činnosti na základě výsledků dotazníku ohledně dobrovolných možností veterinárních lékařů v rámci krize kolem koronaviru, i když jako asi všichni doufám, že taková situace nenastane, aby to bylo potřeba.

Pokud je zde někdo, kdo na mou rezignaci nazírá jako na své vítězství, nechť si to do podzimu užije. Já si do podzimu budu užívat představ, že už se v novém PV nepotkáme.

Jan Pokorný