Sláva Ukrajině

Protože články, které píši, vyjdou s určitou prodlevou, moc doufám, že tento článek čtete v době, kdy je svět už víc v pořádku a válka na Ukrajině již skončila. Viděla jsem článek o tom, že řada veterinářů se rozhodla ošetřovat ukrajinská zvířata zdarma. Toto i ta velká vlna solidarity mě utvrzuje v tom, že to s námi jako s lidstvem ještě není tak zlé a také, že se jedná o témata, která prožíváme až na pár výjimek všichni. Ráda bych proto sdílela několik svých postřehů.

S čím přichází lidé do psychologických ambulancí?

• Cítí smutek, nejistotu, nevědí, co mají dělat, cítí se bezmocní.

• Pod rukama se rozpadají jistoty – covid-19 nás naučil, že „vzduch není bezpečný, co dalšího teď přestane být bezpečné?“

• Vina za přežití, vina za to, že se mám dobře – i lidé, kteří nemohou ráno vstát z postele a trpí depresí, najednou mají pocit, že vlastně nemají právo mít problém.

• Rusové a Bělorusové, kteří tu žijí nebo sem přichází, se bojí, co bude a také kolik lidí je odsoudí (v duchu kolektivní viny plynoucí z jejich národnosti).

• Psychoterapeutická a psychiatrická péče pro děti je prakticky nedostupná – nabídka dle mého odhadu dosahuje asi 10 % poptávky. Rodiče neví, jak celou informaci tlumočit dětem, což jen stupňuje pocit bezmoci.

• A na závěr velké téma, o kterém hovoří zejména terapeuti – je skvělé vidět tu ohromnou vlnu pomoci, ale i v této oblasti se dá snadno „vyhořet“. Dovedete si představit mít doma někoho navíc třeba měsíc, nebo půl roku? Živit a šatit ho? Hovoří se o tom, že někteří zaměstnavatelé chtějí vytvořit například dětské skupiny, aby ukrajinské maminky mohly pracovat a nebyly limitované péčí o děti – kolik „našich“ matek samoživitelek, ale takové štěstí má? Není to pozitivní diskriminace, která nikdy nedělá dobrotu? Tyto faktory mohou v mojí fantazii vést k tomu, že po vlně pomoci vznikne vlna nespokojenosti.

Co můžeme dělat?

• Snažit se být tady a teď – užívat si maličkostí a čerpat z nich sílu, protože nevíme, co přijde a je možné, že tuto sílu budeme později potřebovat.

• Zaměřit se na tělo – pokud mi není dobře, zastavit se a pořádně se zhluboka několikrát nadechnout, narovnat se a protáhnout. Jít se projít, jít si zasportovat.

• Snažit se dělat věci, které vnímáme jako smysluplné, ale zároveň myslet na svoje limity. Je prima přispět na sbírku, dovézt na sběrné místo potřebné věci, ale je obrovský závazek vzít někoho k nám do společného bytu bez vědomí toho, kdy tato situace skončí.

• Vědět, že každý situaci prožívá jinak – a je to tak v pořádku. Někdo potřebuje mluvit, o tom co se děje, někdo ne. Nehodnotit, co je špatně a co je dobře.

• Zpravodajství si dávkujte – dívejte se například jen na večerní zprávy, moc informací, které nejsou navíc často ověřené, je na škodu.

• Děti cítí, že se něco děje – mluvte s nimi. Říkejte pravdu a informace přizpůsobte jejich věku. Ptejte se dětí, jak by to řešily (mají úžasnou nespoutanou mysl – řeknou vám třeba, že by zlému Putinovi zakázaly videohry, nebo mu zavolaly a domluvily mu). I když svoje plány řešení neuskuteční, je to cesta, jak je zbavovat bezmoci. Říkejte jim pravdu.

• Sdílejte zkušenosti mezi kolegy, přáteli, partnery – mluvit o tom, co to, co se děje, dělá se mnou, jak se cítím a jaké mám zkušenosti, je cenné. Bavit se o pocitech umožňuje je normalizovat.

Praktické tipy

Pro rodiče a pedagogické pracovníky

(Jak) mluvit s dětmi o válce – seminář s Petrou Wünschovou z Centra LOCIKA, které se zabývá duševním zdravím dětí, a s Peterem Pöthem, psychoterapeutem a psychiatrem – dostupné na Youtube.com (https://www.youtube.com/watch? v=gRqvfQnKY-Q)

Materiály v ukrajinštině – zejména infografiky pro ukrajinské děti –
https://www.centrumlocika.cz/novinky/materialy- -o-valce-a-detech-mame-i-v-ukrajinstine-ukrayinska-versiya.