| Časopis Zvěrokruh 3/2021 | Společenská rubrika - povídka |
Lucie Nejedlíková 
Psal se rok 1963, kdy ve vedení provinčního JZD třítisícových Slušovic na Zlínsku stanul šestadvacetiletý agronom František Čuba. Nesporně vynikající manažerské schopnosti “baťovského typu” a tichá zákulisní podpora tehdejšího režimu dovedla podnik až na vrchol, který neměl jinde obdoby. V roce 1989 pro JZD pracovalo pět tisíc zaměstnanců, družstvo čítalo sedm tisíc družstevníků, honosilo se obratem sedmi miliard a 800 miliony zisku. Zaměstnanci družstva brali několika násobně vyšší platy než jinde v Československu. Ať už je pozadí úspěchu jakkoli kontroverzní (státem udělované výhody, přivírání očí legislativců, role StB, aj. během let diskutované faktory), nelze Františku Čubovi upřít manažerský talent, potencovaný workoholismem. Měl jasnou podnikatelskou vizi a uměl si zajistit přízeň všech potřebných, nad sebou i pod sebou. Přízeň mocných si získával protislužbami a dary, uměl namotivovat zaměstnance.;
| Inspirován zlínským krajanem Tomášem Baťou zvolil pro řízení lidí metodu “cukru a biče”. “Vyhlásil totální zákaz alkoholu na pracovišti a tvrdě kontroloval pracovní kázeň. Kdo nenastoupil včas, nedostal ten den práci ani mzdu. Kdo družstvo opustil, už nedostal šanci vrátit se zpět. Dal navíc li- dem pocítit odpovědnost za výsledky. Vypsal systém denních odměn, zavedl tabule cti a členění na kolektivy, které mezi sebou soutěžily. Kdo obstál a vyřešil mezní situaci, mohl přeskočit na pozici svého šéfa. Přetahoval schopné lidi z celé republiky. Kdo vydržel v družstvu aspoň deset let, měl nárok na štědrý důchodový program včetně obědů a večeře za dvě koruny a rekreace. “ píše se v článku na iDNES. | | 
... socialistický rádobykapitalismus a jeho výdobytky, které nástup skutečného kapitalismu nepřežily |
Paradoxně hlavní zdroj obratu zemědělského družstva tvořila z 90 % přidružená výroba – vyráběly se zde insekticidy, pneumatiky, jogurty a v 80. letech i počítače. Probíhal čilý export/importní ruch do SSSR, Vietnamu, ale i do západních zemí – Itálie, Francie, či Kanady či Jižní Ameriky.
Z malých neznámých Slušovic se stala “oáza kapitalismu” v socialistickém Československu. V místním obchodním domě zásobeném “tuzexovým zbožím” mohli zaměstnanci platit platebními kartami, které vydávala banka zřízená zdejším JZD.
| Slušovice získaly dostihovou dráhu, měly vlastní leteckou společnost Air Moravia a vybudovaly testovací okruh pro západoněmeckou automobilku Audi. Na konci 80. let byla jako obchvat centra Slušovic zbudována čtyřproudá dálnice (“Gorbačovka”), po které se jezdí dodnes. Pojem JZD Slušovice, coby “výstavní síň socialismu”, leč fungující vlastně na kapitalistických principech, zůstane jednou provždy v paměti jako lehce bizardní fenomén naší historie. | | 
| |
