Starej lotr mexickej

Do doby, než jeho popularitu předčil charizmatický Rumcajs z Večerníčku, byl za neslavnějšího českého loupežníka považován Václav Babinský.

Ne všechny úseky jeho dobrodružného života jsou zmapovány. Ví se, že rodák z Pokratic u Litoměřic spatřil světlo světa 20. srpna 1796. Ač rodiče zahradníci, svého nejstaršího syna nechali zapsat ke studiu na litoměřickém gymnáziu. Nezkrotná povaha Václava ale brzy ze studií svedla. Nějaký čas vypomáhal otci v zahradničení, touha po dobrodružství jej nakonec v roce 1816 zavedla do armády. Sloužil u dělostřeleckého pluku. Vojenský dril se nepřekvapivě ukázal být s jeho povahou neslučitelný, stejně jako dril studijní. Po několika letech z armády dezertoval, jako suvenýr si odnesl i vojenskou pokladnu. Vojenskému soudu se mu podařilo vyhnout úspěšnou simulací duševní poruchy. Byl zproštěn vojenské povinnosti a umístěn do nemocnice. Po propuštění se různě bezcílně protloukal životem, až v roce 1830 nalezl konečně smysl svého života. Spolu s několika kumpány založil zločineckou bandu, která nejprve působila na rodném Litoměřicku, postupně pole své působnosti rozšiřovala i do okolních krajů. Banda přepadávala a okrádala pocestné. Václav Babinský byl loupežník poměrně vzdělaný a rafinovaný. Využíval falešných dokladů, byl výmluvný. Proto zřejmě past sklapla až po deseti letech jeho loupežnického počínání, kdy byl zadržen a předveden k pražskému hrdelnímu soudu. Ten jej obžaloval celkem z 12 zločinů, prokázat se mu podařilo ale jen šest z nich. Nejzávažnějším zločinem byla vražda – při loupežném přepadení pláteníka J. P. jej ubodal osmi bodnými ranami. Soud mu vyměřil dvacetiletý trest v tehdy nejtěžším žaláři v zemi – v brněnském Špilberku. Bylo mu tehdy 44 let.

Zda jej tvrdé podmínky žaláře zlomily, či šlo jenom o vychytralou změnu strategie, to se již nedozvíme. Každopádně z nespoutaného rebela se na Špilberku stal pobožný kajícník, pomocník místního kaplana a posléze ošetřovatel nemocných vězňů. Zbytek trestu si po zrušení špilberské věznice v roce 1855 odpykal nedaleko domova, v Kartouzách u Jičína (dnešní věznice Valdice). Zde se také jako pokorně napravený hříšník setkal s jeptiškami řádu boromejek, u nichž po svém propuštění v roce 1861 nalezl azyl.

Kruh osudu se uzavřel a Václav Babinský se stal zahradníkem boromejského kláštera. Součástí kláštera byla i ženská věznice. O zahradu se svědomitě staral a nelibě snášel krádeže vypěstěných produktů. Stal se kultovní postavičkou pražských hospod, kde ve volném čase za útratu ochotně vyprávěl místním štamgastům historky ze svého zbojnického života, pochopitelně smyšlené anebo přikrášlené, to ale nic neměnilo na tom, že byl zdatným a oblíbeným vypravěčem, který to dopracoval až na národní legendu. Po dlouhé nemoci zemřel v klášteře 1. srpna 1879 a je pohřben na bývalém trestaneckém hřbitově za klášterem v Řepích. Kultovní loupežník se stal námětem rovnou dvou předválečných filmů, v seriálu Slavné historky zbojnické z roku 1986 jej ztvárnil Radoslav Brzobohatý. Z lidových písní nemožno nevzpomenout populární odrhovačku „o starém lotru mexickém“, „Jak to doopravdy bylo s Babinským“ Michala Tučného či „Babinskej“ Maxim Turbulenc.