Státní zakázka efektivněji

Kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace u drůbeže v nové verzi programu chystaného SVS ČR

PETR STOLÁŘ

Koncem prvního březnového týdne roku, kdy se konal první sněm KVL formou drive in, jsem byl požádán kolegyní paní doktorkou Monikou Talafous-Zemanovou, z 2x zvoleného představenstva, abych zhodnotil, jakým způsobem jsou navrženy změny týkající se provádění Metodiky kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace u drůbeže v nové verzi programu chystaného SVS ČR.

Vím, že se o něčem takovém mluvilo v kuloárech KVL v souvislosti se státní zakázkou u velkých zvířat už minulý rok. Protože o drůbeži jsem nikdy nezaslechl ani špitnutí, tak jsem se domníval, že se jí to ani nebude týkat. A tudíž se to nebude týkat ani mne, protože státní zakázku u skotu jsem s výjimkou několika málo kolegů neměl a v následujících letech jsem se ani nemínil o ni ucházet. Bohužel jsem se mýlil. Tak jsem bezmezně důvěřoval členům minulého představenstva, že když oni se o drůbeži přece vůbec nezmiňovali, tak že tam ani nebude. A že by hodlali tuto oblast prozkoumat, nebo nechat prozkoumat, tak o tom nepadlo nikde ani slovo. Sliby se mají plnit, tak jsem se tedy do toho pustil. První věc, která mě zarazila, byla cesta k testovací a vlastně i ostré verzi tohoto programu. Najít ji na stránkách SVS najít bylo téměř nadlidským úsilím. Odkazy byly uschovány někde v textu, jako nejdražší rodinný poklad. Nicméně po určité době jsem je objevil a plný očekávání na něj kliknul, dychtivě očekávaje, kdo, nebo co na mě vybafne.

Trochu jsem sice bojoval na vstupu, protože do uživatelského jména jsem nezadával nulu před vlastním číslem. Ale jak již jistě tušíte, povedlo se. Nevybaf lo na mě nic. Jenom se rozvinula nějaká tabulka. Ani nevím jak, ale po ne příliš mnoha kliknutích jsem v jednom okénku zahlédl text NOP salmonel drůbeže. Ani si nedokážete představit, jak se mi radostí, že vidím aspoň něco důvěrně známého, zatetelilo u srdce. Ale to bylo na dlouhou dobu vše. Nicméně jsem se nevzdával. Až mi zrak padl na větičku: V případě dotazu volejte a byla uvedena dvě jména a dvě telefonní čísla. Byl sice už pátek skoro poledne, ale přesto jsem to první z nich vytočil. A světe div se, na druhém konci aparátu se ozval celkem příjemný hlas asi některého z ajťáků. Představil jsem se, a ani nemusel moc vysvětlovat a byla mi nabídnuta pomoc. Uvítal jsem ji. Z reakce dotyčného jsem zjistil, že asi nejsem první, a asi ani poslední, ale zase nával tu také není. Z jeho vedení jsem si uvědomil, že vždy musím začít tím, co je zelené, a když chci ukončit daný zápis, pak opět zeleným. Když jsem to pochopil, hned mi bylo lépe. (Vysvětlení pro ženy a v mladší generaci pro všechny – jako za mých mladých časů na vojně.)

Tak jsem se naučil udělat zápis chovatele a farmy. No a protože jsem už pocítil určité duševní vyčerpání uvedeným úkonem, tak jsem dotyčnému sdělil, že bych pro dnešek asi skončil, abych si mohl nabyté znalosti nechat zažít. Pochopil to, nic nenamítal, nýbrž souhlasil. Jenom jsem řekl, že bych měl ještě dvě otázky. Ta první jej asi trochu vyvedla z rovnováhy, protože jsem se zeptal, jestli to budou absolvovat i chovatelé, kteří v rámci akce „veterinářem snadno a rychle“ absolvovali nějaké školení, nebo kurz, a třeba odběr vzorků v rámci NOP salmonel drůbeže provádějí sami. Na obou stranách sluchátka se na chvíli rozhostilo ticho. Po chvíli přemýšlení odpověděl, že to mu nikdo neřekl, a že bude muset vznést dotaz. Do programu se prý zvenčí ale nikdo kromě veterinářů nedostane. Z toho jsem pochopil, že chovatelé se tam tedy budou moci dostat jenom nějakým kybernetickým útokem. Ale oni jsou šikovní, určitě to zvládnou, hlavně když mohou dělat něco, co jindy může jenom veterinář. Na moji druhou otázku – jak si mohu to, co jsme vytvořili, uložit, abych to mohl využít při dalším zadávání objednávky – však odpověděl bezprostředně a bez zaváhání. To nejde. Musíte si to vytvořit znovu. Tak v tu chvíli jsem zase oněměl já. Ani nevím, jak jsem se rozloučil, protože i přes deklarovanou únavu začal můj mozek počítat: kolik časů strávím asi psaním objednávek, když máme x farem nosnic RCHM, na každé z nich je průměrně y hal, a na každou halu budu každé tři týdny psát novou objednávku.

Vcelku brzy jsem se ale uklidnil, moje myšlenky se zkonsolidovaly: letos přece ukončím svoji pracovní kariéru a kolegům ve firmě doporučím, aby přijali někoho, kdo jim to všechno bude připravovat. Jak snadné a jednoduché. Jenom jestli jim to budou chovatelé ochotni financovat. A pak jsem si uvědomil, že ani to nemusí problém, v rámci akce „veterinářem snadno a rychle,“ si to přece budou moci dělat sami. A my budeme mít konečně víc času na vystavování oněch nehorázných faktur.