Můžeme pracovat s cookies,
ať víme, jak to na našem webu žije?

Teleordinujete, teledoktore?

Zvěrokruh 1/2021 23.01.2021
  Časopis Zvěrokruh 1/2021
     Informace - zprávy - výzvy
 

Pandemie a související sociální distanc s sebou přinesly rozličné náhražky osobního kontaktu. O slovo se hlásí i telemedicína – pojem významově dost rozostřený

MARTIN GRYM

Evropská veterinární federace (FVE), která měla v této době logickou potřebu se k telemedicínské praxi vymezit a formulovat poziční dokument, k ní přiřazuje následující čtyři kategorie odborné činnosti: distanční konzultace (remote consulting), distanční diagnostiku (remote diagnosis), distanční preskripci (remote prescription) a třetími stranami generovaná medicínská data (thirdparty generated medical data).

Jak na telemedicínu nahlížet

Ačkoli chovám k digitálním technologiím majícím plně nahradit mezilidský kontakt velmi rezervovaný postoj, bylo by hloupé a nesprávné fenomén telemedicíny zcela odsoudit. Jak už to většinou bývá, není telemedicína sama o sobě úplně dobrá či úplně špatná. Jde o její míru.

Distanční konzultace jsou běžnou součástí naší práce (rady po telefonu, po emailu či po sociálních sítích), stejně jako třeba vzájemné sdílení a odborná konzilia nad rentgenologickými snímky, CT či MRI skeny, krevními testy apod. V určitých případech není nic špatného na distanční preskripci (známý chovatel se známým zvířetem potřebuje předepsat dlouhodobě podávané léčivo). Třetími stranami generovaná medicínská data jsou v dokumentu FVE zamýšleny různé přístroje a zařízení na tělech zvířat, která sbírají určitá specifická data a posléze je automaticky odesílají ošetřujícímu veterinárnímu lékaři (kupř. Holterův monitoring apod.). Potud v pořádku.

 
JIŽ MÉNĚ POCHOPITELNÁ JE OVŠEM OCHOTA PROVOZOVAT MEDICÍNU NA DÁLKU V ODBORNÝCH KRUZÍCH
 

Osobně mám ale značný problém s kategorií „distanční diagnostika“. V „telesvětě“ lze totiž de facto používat v diagnostickém procesu pouze dva smysly – typicky zrak (diagnostika přes posuzování fotografi í pacienta či videí je založena téměř výlučně na adspekci) a občas sluch (pes divně sípe). Již vůbec nelze používat hmat (rezistence v břiše) či čich (rána hnisavě zapáchá).

Kvalita chovateli zasílaných materiálů (fota, videa) bývají navíc často velmi nekvalitní a neumožňují tak vyslovení nějakého závěru ani adspekčně. Ačkoli existují případy, kdy lze diagnózu s dobrou spolehlivostí stanovit „pohledem“ na kvalitně zhotovenou fotografi i či ilustračně povedené video, jde o malé jednotky procent, spíše méně.

Proces telediagnostiky je tak oproti standardnímu kontaktu s pacientem významně ztížen, neli znemožněn. Nelze jej tedy podle mého názoru optimisticky považovat za logické vyústění digitalizace v medicíně, která má ambici tvářit se jako plnohodnotná alternativa k medicíně analogové (rozuměj nedigitální, tedy kontaktní).

Telechovatelé a televeterináři

Tendence přenášet veterinární praxi do kyberprostoru zde samozřejmě byla již v době předcovidové. Chovatelé mají telemedicínu rádi (email: Včera nám umřela andulka, nevíte, čím by to mohlo být?). Fotí mobilními telefony, natáčejí mnohaminutová videa, sepisují mnohostránkové anamnézy, aby vše posléze odeslali veterináři s požadavkem na stanovení diagnózy, na návrh léčby a vyslovení prognózy. Mezi nejčastější důvody neschopnosti dostavit se se zvířetem osobně patří: máme to k vám daleko, kočka se bojí přenosky, pes v autě zvrací, nemám auto, já toho papouška nechytnu, jsem na nemocenské, manžel si zlomil nohu a já neřídím, venku je velká zima, velké teplo, velká tma.

U chovatelů je snaha využívat rad na dálku pochopitelná a logická. Šetří to náklady a čas, žádost lze navíc rozeslat více různým pracovištím, takže se lze občas dobrat nejen primárního, ale i sekundárního, terciárního a dalších názorů.

 

Již méně pochopitelná je ovšem ochota provozovat medicínu na dálku v odborných kruzích. A nemám vůbec na mysli občas posloužit radou, doporučením, názorem či odkazem na specialistu. I stálý a dobrý zákazník se občas zeptá emailem, pošle fotografii či popis problému, aby se následně dostavil osobně. Mám na mysli pravidelnou a systematickou diagnostickou činnost doprovázenou návrhem léčby.

Telemedicína jako televarieté

Pozoruhodným telemedikem je kupříkladu Dr. Ross Perry, mezi chovateli papoušků a specialisty na aviární medicínu celosvětově velmi dobře známý australský veterinární lékař. Dr. Perry se za svoji aktivní kariéru velmi dobře etabloval: je autorem a spoluautorem mnoha odborných publikací a článků v uznávaných odborných časopisech,

 

16_tele

 

oceňovaný přednášející na světových kongresech týkajících se chorob exotických ptáků. V závěru své kariéry se ale začal věnovat telemedicíně a na dálku radí chovatelům z celého světa. Uvádím jej jako příklad z toho důvodu, že je s ním v živém kontaktu i jeden z našich dlouholetých klientů, který nám jeho rady zasílá.

Dotaz: Moje andulka špatně sedí na bidle. Odpověď: Mohl by to být spinální tumor. V jeho nabídce je kupříkladu diagnostika z fotografi e trusu za 50 australských dolarů. Z jednoho ptačího plkance skládá diferenciální diagnózy a rozpráví o možnostech léčby nejpravděpodobnější příčiny daného stavu. Připomněl jsem si v této souvislosti scénu ze seriálu Sex ve městě, kde se zoufalá Charlotte Yorková rozhodne navštívit věštkyni, aby se dozvěděla, kdy se provdá. Věštkyně po chvíli zaříkávání rozbije vejce, chvíli v něm čte, a poté rozechvělé Charlottě oznámí, že má pro ní jednu špatnou a jednu dobrou zprávu. Ta špatná je, že Charlotte se nikdy nevdá. Ta dobrá pak, že za 100 dolarů to jde odblokovat.

 
U CHOVATELŮ JE SNAHA VYUŽÍVAT RAD NA DÁLKU POCHOPI TELNÁ A LOGICKÁ
 

Telediagnostika s rozumem

Covid-19 nás nutí dělat různé věci. Mezi nimi je i distanční forma mezilidské komunikace. Podle mého názoru bychom měli tuto skutečnost vnímat jako dočasnou nezbytnost a nedočkavě vyhlížet normální časy. Ozývají se však i nadšené hlasy, že doba covidová zafungovala jako urychlovač digitalizace a on-line komunikace, a že vracet se zpět k osobním kontaktům je politováníhodné staromilství.

Jako správné Husákovo dítě mám rád hudbu 70. let minulého století. Narazil jsem nedávno na naprostou klasiku – záznam z živého vystoupení Deep Purple s písní Child in time z roku 1970.

 

Někdo pod video napsal: No digital fuckery, pure artistry (volně přeloženo: žádné digitální sračky, jen čisté umění).
 

Telemedicína není špatná věc. Mělo by se s ní ale zacházet opatrně. Kontakt s pacientem distanční forma nenahradí, alespoň ne v nejbližších letech. Pravděpodobně ale nikdy. Nenaslouchejme těm, kteří chápou pandemická opatření jako trampolínu, ze které vyskočíme do světa digitalizace a do současného analogového světa se již nikdy nevrátíme. Telediagnostika je bohužel většinou digital fuckery. Až skončí covid, měli bychom zase pokorně vrátit k pure artistry. A setrvat tam, dokud to bude možné.

 

17_grym

Zpět na výpis
Inzerce

Inzerce

Seznam veterinárních lékařů

Seznam veterinárních lékařů

Registr zvířat

Registr petpasů

Časté dotazy

Časté dotazy

Úřední deska

Falešné razítko – MVDr. Vladimír Hodač

Zveřejněno: 13.02.2024
Datum stažení: 13.08.2024
Úřední deska

Kalendář akcí

Právě chroustám data, abych mohl zobrazit kalendář. Chvilku prosím počkejte...
Nejbližší akce
24.02. - 24.03.
Kurz Oftalmologie v praxi malých zvířat Brno 24.02. 9:00 - 24.03.2024 17:00
02.03. - 03.03.
Kurz Měkkotkáňová chirurgie - Modul 4 02.03. 9:00 - 03.03.2024 17:00
Všechny akce