Thajské kočky

Je to jedno z nejdéle známých plemen. Už v roce 1330 jsou popisovány kočky ze Siamu, které se nacházely výhradně v palácích siamských králů, v buddhistických klášterech, chrámech a významných sídlech. Mnohdy jsou považovány za siamské kočky „starého typu“, ale plemeno thajská kočka (THA) uznané ve FIFE v roce 2017 je přírodní plemeno s akromelanickým zbarvením pocházející z Thajska.

Thajská kočka je inteligentní, přátelská, zvědavá, komunikativní a má ráda společnost člověka a děti, nemá problémy se psy a jinými kočkami. I když jsou THA pro silnou vazbu na člověka vhodné pro osamělé lidi, není optimální ponechávat kočku často a dlouho o samotě. Lehce se učí aportovat vhodné předměty a chodit na vodítku. Nejsou tak hlučné jako jiné orientální kočky, mají příjemnější hlas a nevynucují si pozornost. Jsou spíše temperamentnější, přesto vhodné k bytovému chovu.

Ze standardů FIFE: středně velká kočka, středně vysoké končetiny, tělo silné, ale ne těžkopádné, délka těla jedenapůlkrát delší než výška končetin. Hlava – středně velký modifikovaný klín, profil s lehkým prohnutím v úrovni očí, pevná brada. Uši – středně velké, vnější linie je pokračováním linie hlavy od brady. Oči – středně velké, oválné, intenzivně modré. Srst – krátká, jemná, akromelanické zbarvení, odznaky ve všech plných barvách i s nespecifikovanou kresbou, žádné bílé skvrny, ne barvy bílá, skořicová, plavá, stříbrná, zlatá. Ocas – dlouhý až k lopatkám, zužuje se k zaoblenému konci.

THA je přírodní plemeno, které se přirozenou selekcí vyvinulo v podnebí Thajska. Vzhledem k tomu, že se jedná o „mladé“ plemeno ve sledovaném, čistokrevném chovu a k rozmnožování byli vybíráni jen zdraví jedinci, zatím u nich nebyly zjištěny žádné geneticky podmíněné choroby. Mají tendenci k menšímu příjmu vody, snížené hydrataci a tím k postižení močového aparátu. Preventivním řešením je krmení mokrým krmivem a sledování dostatečného příjmu vody.

Problémem může být obsedantně kompulzivní chování, kdy kočky žvýkají nejraději vlněné svetry, kabely, papír, dřevo, umělou hmotu a polykají nestravitelné části. Někdy dojde jen k lehce řešitelné obstipaci, mnohdy ale až k ileu. Prevencí je nenechávat kočku s drobnými hračkami a vysledovanými „žvýkacími“ předměty bez dozoru. Nabídnout kočce k okusování zelené – kočičí trávu, nekrmit monodietou, častěji podávat syrové (přemražené) maso v kusech ke žvýkání. Dožívají se až 18–20 let.

THA si v posledních letech získávají oblibu, jsou podobné siamským kočkám, ale ne s extrémními tělesnými znaky, s klidnějším chováním a zatím bez zjištěné genetické zátěže.