Tornádo očima Komory - reportáž kolegyně MVDr. Můčkové Uzlové

Co jsem zjistila velmi brzy, bylo, že je chaos, nefunguje žádná koordinace záchranných prací. Na krizový štáb bylo téměř nemožné dovolat se. Hned ráno jsem také rozeslala několik e-mailů s nabídkou pomoci. Přes facebook jsem sehnala kontakt na Docasky.cz, odpoledne jsem se telefonicky spojila s paní A. Černou, po kterémžto rozhovoru mi bylo do pláče. Chaos se potvrdil. V terénu se pohybují i lidé, kteří odmítají spolupráci s místními organizacemi (Docasky.cz a SOS kočky Hodonín) a odchytávají zdravá zvířata a odváží je neznámo kam. To, co se na facebooku psalo ráno, že je potřeba, už večer neplatilo. Během dne se mi podařilo sehnat množství léků od MVDr. Tomáše Baňocha z firmy CEVA, za což mu patří velké poděkování. A veliké poděkování patří MVDr. Monice Talafous Zemanové, která mne podržela psychicky, podala informace z KVL a přispěla ke koordinaci. Celý den jsem si kladla otázku, proč v době, kdy vám do e-mailové schránky denně přistává množství různých e-mailů, nepřišel nějaký e-mail z KVS nebo z KVL. Žila jsem až dodnes v domnění, že právě pro takovéto případné živelní katastrofy (nejen pro případy nákaz) jsou veterináři součástí krizového štábu a že pro tyto účely jsou na KVS seznamy místních veterinářů, kterým se zašle žádost o pomoc, a že to KVS nebo KVL koordinuje. Říkala jsem si, že tam zřejmě již veterináři nejsou potřeba. Večer jsem dostala e-mail od MVDr. L. Janouškové a postupně jsme se domluvily, že budu v pátek na Vetpointu v Mikulčicích.

Posléze jsem tam byla ještě další den. Vzhledem k tomu, že jsem tam byla až týden po tornádu, žádné velké akce se nekonaly. Nicméně jsem prohlédla několik zvířat s drobnými poraněními a nebo, a to hlavně, s psychickými problémy. Občas někdo přinesl zatoulanou kočku nebo psa, ale rychle jsme našli majitele. Jednu odchycenou kočku, bez výraznějších zdravotních problémů, si odvezli do SOS kočky Hodonín. Většinu dne jsme vydávali krmivo nebo potřeby pro zvířata lidem bez domova nebo s poničeným domovem pro jejich zvířata. Rozdávali jsem také krmivo lidem s tím, ať rozmísťují misky s granulemi v okolí pro zatoulaná a vyplašená zvířata, která se přes den jistě schovávala. Těžko se popisuje atmosféra ve vesnici, ve které tornádo poničilo tak obrovské množství domů, to utrpení lidí, jak se dívají, jak jim bourají jejich domovy před očima, spí pod stanem a nemají si kam svá zvířata vzít. Poničená vesnice plná lidí a velké techniky, neustálý pohyb a hluk… Jistě si jako veterináři umíte snadno představit, jak na takovéto prostředí reagují psi a hlavně kočky. A jak obtížná bude ještě psychická terapie těchto zvířat. (Mimochodem, včera – tři týdny po tornádu – jsem byla navštívit kamarádku v Lužicích, stále nefunguje elektřina a to neustále hučení elektrocentrál je velmi náročné nejen pro lidi, ale samozřejmě také pro zvířata.)

Také chci poděkovat MVDr. Karolíně Štoselové, která poslala velké množství antiparazitik. Dost kolegů, kamarádů, se mne ptalo jak pomoci, ale protože jsem sama nevěděla, doporučila jsem jim poslat peníze na hodonínský útulek.

A protože jsem si připadala nevyužitá, nakonec jsem řešila pomoc osobně, konkrétním lidem konkrétní pomocí (např. manžel vyrobil boudu pro psa, kterému ji odnesl vítr, a já psa ošetřila apod.).