| Časopis Zvěrokruh 5/2021 | KOMERČNÍ PREZENTACE |
Správná výživa je pro zdraví kůže nepostradatelná. Normální keratinizace vyžaduje adekvátní přívod živin, které jsou pro zdraví kůže nezbytné. Jde především o vysoce kvalitní proteiny, mastné kyseliny, zinek, měď, vitamin A a vitamíny skupiny B (Chesney 1993). Nedostatek těchto živin ve výživě nebo jejich imbalance je příčinou mnoha kožních onemocnění. Suboptimální výživa kůže má navíc za následek sníženou odolnost kůže proti parazitům, jako jsou blechy, vši, roztoči, stejně tak jako sníženou obranyschopnost proti kožním infekcím (Marks 1991, Chesney 1995, Berardesca 1990). Dostatečný obsah všech těchto základních živin musí být samozřejmostí u moderních veterinárních diet.
Vliv proteinů na zdraví kůže
Kůže je základní ochrannou bariérou těla. Zároveň obsahuje významné množství proteinů, které slouží jako hlavní rezerva těla pro případy neadekvátní proteinové výživy (Müller 1989). Nedostatečná výživa proteiny má za následek řadu onemocnění kůže i srsti (Mosier 1978, Latham 1991). Suboptimální výživa proteiny vede k omezení a ztrátám srsti, snížení její kvality, může způsobit snížení pružnosti a pevnosti kůže (Galbraith 1998, Sahlu 1992, Shimoshima 1988). Základem optimální proteinové výživy kůže jsou vysoce stravitelné zdroje bílkovin s optimální aminokyselinovým profilem (Galbraith 1998, Matheson, 1999). Imunomodulační efekt Omega mastných kyselin
Polynenasycené mastné kyseliny omega-6 a omega-3 mají imunomodulační efekt. Primární omega-6 mastnou kyselinou v kůži je kyselina arachidonová (AA), která může sloužit jako prekurzor mediátorů potenciálně vyvolávajících záněty (White 1995). Je-li dieta obohacena omega-3 mastnými kyselinami EPA a DHA, může být část AA v kůži jimi nahrazena, což má vynikající vliv na zdraví kůže (Schoenherr 1997; Drevon 1992, Waldron 2000). Vysoký obsah EPA a DHA je proto znakem moderních veterinárních diet.
Vztah mezi atopií a potravní alergií
Atopie je definována jako geneticky predisponovaná, zánětlivá a svědivá reakce kůže na alergeny prostředí spojená s produkcí IgE (Chalmers 1994). Potravní alergie je podobná reakce vyvolaná alergeny v potravě, také spojená s produkcí IgE. Obě tyto alergické reakce sdílejí stejné patogenní mechanismy (Ermel 1997; Hillier 2001). Je velmi důležité používat při kožních reakcích hypoalergenní dietu. Ve studiích téměř 33 % atopiků pozitivně zareagovalo na eliminační dietu, a byla u nich tak identifikována potravní alergie (Chesney 2002). Moderní veterinární diety jsou proto hypoalergenní. Faktory ovlivňující rozvoj alergických reakcí
Vliv genetického založení na rozvoj alergií u psů je zatím předpokládán a je nutné ho ještě dále studovat (Chalmers 1994). Z praktických zkušeností vyplývá, že potomci rodičů, u nichž se projevila alergie, trpí příznaky alergie častěji. V současnosti se má za prokázané, že psi s kožní alergií jsou predisponováni k rozvoji atopie (Hillier 2001). U psů se potravinová alergie často projevuje primárními gastrointestinálními příznaky. Navíc někteří psi alergičtí na potraviny s kožními lézemi také vykazují mírné gastrointestinální poruchy (Chesney 2002; Majamaa 1997). Moderní veterinární diety musí proto snižovat riziko potravních alergií. Seznam použité literatury
1. BERARDESCA E et al. Acta Derm Venereol (Stockh) 1990; 70:400-404.
2. CHALMERS SA, et al. Vet Med. 1994;89:326-341.
3. CHESNEY CJ. J Sm Anim Pract 1993; 34:65-71.
4. CHESNEY CJ. J Sm Anim Pract. 2002;43:203-207.
5. DREVON CA. Nutr Rev 1992;50:38-45.
6. ERMEL RW et al Lab Anim Sci. 1997;47:40-49.
7. GALBRAITH H. Proc Nutr Soc. 1998; 57:195-205.
8. HILLIER A, GRIFFIN CE. Vet Immunol Immunopathol. 2001;81:227-231.
9. LATHAM MC. Seminars Derm. 1991; 10: 270-272.
10. MAJAMAA H, ISOLAURI E. J Allergy Clin Immunol. 1997; 99:179-185.
11. MARKS R. In Pathophysiology of Dermatologic Diseases, 2nd ed. McGraw- Hill, NY. 1991; 57-65.
12. MATHESON HB et al Exp dermatol. 1999; 8: 319-320.
13. MOSIER JE. Mod Vet Pract 1978 ; 59 :105-109.
14. MULLER GH In Small Animal Dermatology, 4th ed. WB Saunders, Philadelphia. 1989; 1-48.
15. 15. SAHLU T et al. J Anim Sci.1992 ; 70 : 3188-3193.
16. SCHOENHERR WD, JEWELL DE. Sem Vet Med Surg (Sm Anim) 1997;12:212-222.
17. SHIMOSHIMA C et al. J Nutr Sci Vitaminol. 1988 ; 34 : 67-78.
18. WALDRON MK et al AOCS 2000; S118(Abstr).
19. WHITE PD. Essential fatty acids in veterinary medicine. Mongraph. Bayer Corporation. 1995. Autor: Martin Kvaš,
výživový specialista značky Brit |
