Úvodník – MVDr. Martin Grym

Zvěrokruh 12/2020 18.12.2020

Milé kolegyně a milí kolegové,

letošní rok nebyl rozhodně tuctový. V únoru dovršila Komora 100 let klopýtavého vývoje, ale kromě pokřtění almanachu žádné větší veselice covid-19 nedovolil. Možná nám Prozřetelnost naznačuje, že sto let je na mejdan málo.

Pozoruhodnou událostí roku 2020 bylo korespondenční hlasování do orgánů Komory. Ačkoli zatím nelze mluvit o volbě de iure dovršené sněmem, trendy jsou jasné a neoddiskutovatelné. Všechno v životě (a v posledku i život sám) jednou exspiruje, a to se stalo i nemalé části dosavadních funkcionářů představenstva Komory.

Způsob spravování věcí veřejných roky zavedeným způsobem se vyčerpal a členstvo důrazně vyjádřilo vůli ke změně.

Stát se obětí této změny ale není samo o sobě nijak diskreditující. Osobně dobře vím, že ani já se svými postoji neobstojím věčně a datum mojí spotřeby se s každým dalším volebním obdobím přibližuje. Když jsem v roce 2012 do představenstva nastupoval, docházelo díky frymburskému zemětřesení k podobnému obrodnému procesu jako nyní, i když změna nebyla tak nekompromisní. Za volant tenkrát usedl Honza Bernardy a s temperamentem sobě vlastním sešlápl plyn až k podlaze. Vrhali jsme se do různých více či méně důležitých nevyhnutelností: řešili novelu zákona o Komoře, jednali se všemi možnými i nemožnými politiky, zaváděli pasovou agendu, najímali lobbisty, narychlo sháněli nový komorový velín. Byla to opravdu hektická doba. Hodně jsem se naučil, hodně jsem zažil a vděčím za to Honzovi.

Když se ale ohlédnu zpět, člověka až zarazí, jak malá efektivita práci funkcionáře představenstva doprovází. Hodiny jednání bez hmatatelného efektu, stovky hodin příprav na něco, co se nakonec zásahem neočekávaného podělá. Právem se pak členové na své vyslance dívají vyčítavě a chtějí skládání účtů.

Jsem upřímně rád, že si tyto zkušenosti a pocity budou moci zažít i čerství vítězové korespondenčního hlasování do představenstva. Hlavou mnohých z nich nyní zajisté probíhá otázka „Co nám to ten pošuk zase káže?“. Je jasné, že určité zkušenosti jsou nepřenosné a každý se k nim musí dopracovat svépomocí. Velmi bych si přál, aby nadšení z nových výzev v průběhu nastávajících dvou let neochablo a závěr volebního období nebyl doprovázen úprkem do bezpečí facebooku.

V prosincovém čísle Zvěrokruhu bych vás chtěl upozornit na přílohu, která má skromně připomenout neuskutečněné a neuskutečnitelné oslavy 100. narozenin české veterinární stavovské organizace. Věnujte prosím pozornost i změnám v pojistné smlouvě, a tudíž pojistným podmínkám, které přináší paní makléřka Zdeňka Hanelová. Bez zajímavosti nejsou ani novinky z jednání Evropské veterinární federace (FVE) kolegů Karla Daniela a Jana Bernardyho. Pro odpočinkové čtení u chutného nápoje pak nelze nedoporučit další ze setrvale čtivých příspěvků Lucie Nejedlíkové (tentokrát výjimečně na nehřbitovní téma). Zatrpklejší staromilci najdou útěchu v eseji Katky Sviták Novozámské.

Přeji vám v čase Vánoc a Chanuky tolik potřebné zklidnění. Do nového roku 2021 bych vám rád popřál, abychom se dočkali konce doby covidové a dočkali se ho ve zdraví. Věnujme vzpomínku těm z našich řad, kteří dobu postkoronavirovou již nezažijí. Novému představenstvu přeji, aby naděje voličů v něj vložené nezklamalo. Čerstvým a bafuňářskou rutinou nezatíženým členům orgánů Komory, aby nemuseli procházet obvyklou deziluzí plynoucí ze svárů rozličných názorů a postojů šestnáctihlavého draka. Aby dokázali navázat na to dobré a zlepšili to nepovedené.

Mluvme spolu, komunikujme, vysvětlujme si své postoje, nehádejme se, nenadávejme si. Jen nasloucháním druhému a konstruktivní snahou se dobrat dohody můžeme veterinární obec posunout žádoucím směrem.

V Brně 19. listopadu 2020

Martin Grym

Zpět na výpis