Úvodník – MVDr. Martin Zelinka

Asi naše vysoká životní úroveň, co nás přestává tlačit k tomu, abychom se aktivně zajímali o to, co a jak dělají lidé, na které jsme delegovali „starost o naše starosti“, a také přetlak informací různé kvality, zejména pak negativních, servírovaných masmédii, který v nás vyvolal „syndrom umakartu“, tedy nezájem to vše vnímat.

Není to ale úplně pravda. Podívejme se na naši Komoru a uvidíme, že je zde čím dál zjevnější názorová rozdílnost mezi starší a nově nastupující generací veterinářů. Od 90. let do dneška došlo k výrazné přeměně skladby léčených zvířat, k razantnímu nárůstu počtu žen oproti mužům v této profesi, vzniku nových forem podnikání a také rychlému rozvoji informačních technologií a techniky vůbec.

Obávám se, určitá část představenstva to buď nezaznamenala, a nebo to není ochotna akceptovat. Z toho taky zřejmě vyplývá tvrzení kolegy Daniela, že zvyšování prestiže je především v rukou jednotlivých veterinářů a nikoliv Komory jako takové. A odvolává se na to, že v Komoře už působí nějaký ten pátek…

Jenže doba, kdy byli pan doktor, lékárník, veterinární lékař a farář městskými celebritami, je defi nitivně pryč. Na jejich místa nastoupil Dr.Google a globalizace. Ať chceme nebo ne , na tuto situaci musíme reagovat, ne rezignovat! Začněme konečně plně využívat nové technologie a jejich prostřednictvím se aktivně zapojme do veřejného života. Nemám tím ale na mysli pořady typu veterinární poradna v sobotním Receptáři. Toto je úkol pro Komoru, nikoliv pro jedince. Ta by měla právě prostřednictvím volených zástupců aktivně objasňovat veřejnosti naši úlohu a hájit pozice a zájmy soukromých veterinářů. A tady bychom si měli uvědomit, zda setrváme v zaběhnutém a nebo něco změníme. V případě změn může jít o změnu osoby, strategie, případně obojího. Nevím, zda je to dobou setrvávání v různých vrcholných orgánech (Poslanecké sněmovně, prezídiu Komory apod.) či věkem, ale člověk časem přestane vnímat a nebo, a to je ještě horší, přezírat vox populi. Hlavní příčinou této „papalášské choroby“ je nejspíš setkávání se s obdobně institucionálně povýšenými jedinci, kteří se navzájem utvrzují o své společenské prestiži a důležitosti, bez ohledu na realitu a skupinu lidí, kterou reprezentují. Podmínky v podnikatelské džungli jsou čím dál tvrdší a do hry přicházejí fi nančně silné korporace ovlivňující správu věcí veřejných ve svůj prospěch. A právě proto je tady úloha Komory mnohem významnější, než byla kdy dříve a nemůže se omezovat pouze na organizování plesů nebo sportovních akcí.

Co se týká prestiže povolání – veterinární lékař tam vůbec nefi guruje, přičemž humánní lékař je dlouhodobě na čele popularity. Bohužel, co se týká žebříčku povolání zatížených sebevraždami, pak tam veterináři spolehlivě vedou.

Spoléhat se výhradně na taktiku apaisementu nikdy nefungovalo a fungovat ani nebude, a jak jsem se měl možnost přesvědčit, co by řadový člen Komory, který už v ní je nějaký ten pátek je (přesněji od jejího znovuzrození v roce 1992), nikam jsme se zatím významně neposunuli.

Komora by měla být hlavní šancí, jak si uchránit privilegia a prestiž naší profese. Proto je nejvyšší čas předat pomyslnou štafetu mladším kolegům, aby Komoru přizpůsobili době, ve které žijeme a pro budoucnost, ve které budou pracovat zejména oni. A že se budou dopouštět chyb? Ale kdo nikdy nechyboval? Člověk se učí hlavně chybami a na těch svých nejlépe!

Doufám, že soudnička nebude jediným příspěvkem tohoto měsíčníku, který si přečtete a se všemi se těším na shledanou 14.11. na sněmu v Brně, který bude probíhat v duchu oslav 100. výročí vzniku Komory, ale co je ještě důležitější bude to sněm volební. Tak přijeďte všichni!

Martin Zelinka