Úvodník – MVDr. Petr Stolář

Bohužel, už ale nemohu souhlasit s jeho druhým názorem, že kdo má vize, měl by jít k lékaři. Přičemž bych chtěl podotknout, že tyto vize jsem se nikdy nesnažil vsugerovat a ani aplikovat na druhé, nebo druhým.

Víte, říká se, že „kdo plánuje, tomu se Pán Bůh směje.“ Jsem přesvědčen, že tomu tak je. Ale aby se člověk mohl pohybovat vpřed, jsou nutné dvě věci v jeho životě – krize a právě tyto „vize“. Ne každá cesta, kterou se vydám, je průchodná, a proto musím mít v zásobě druhou, či další, abych nezůstal stát na místě, ale mohl pokračovat. A o těch možnostech bych měl neustále uvažovat. A když tak, byť zpovzdálí, sleduji dění v komoře, nabývám dojem, že toto nám chybí. Proto mě také velmi zaujal úvodník, který vyšel v čísle 7, a v němž je možno určité náznaky vypozorovat. Když jsem asi před deseti lety – ano nepřeřekl jsem se – uvažoval, jak ukončím moji pracovní kariéru, řeknu vám, zcela poctivě jsem se ve svých úvahách zabýval třemi možnostmi. Jednou z nich byla i možnost vychovat si nástupce. No a když jsem potkal mladého kolegu, který se dle mého, tak nějak potloukal v praxi a úplně nevěděl, co dál, tak jsem ho oslovil. A hledání dalšího kolegy byla už zcela cílevědomá činnost. Založení fi rmy pak už jenom logické vyústění. Je mi ale jasné, že firma a profesní organizace (= politika v malém) jsou věci, které není možno slučovat, jak si to představují i naši vrcholní politici. Proč vás tím ale zatěžuji. Některé styčné body tu lze však najít. Vsadil jsem na mladé. A to samé dle mého názoru by měla udělat i naše komora. Určitě ne všechno, co bylo uděláno, bylo špatné, ale není možné přestupovat na místě. Mladí kolegové, kteří se stali spoluvlastníky firmy, vnesli do práce to, co mi chybělo – elán, entuziasmus, počítačovou gramotnost, komunikaci v cizích jazycích a hlavně chuť do života, něco dokázat, porvat se za dobrou věc. Myslíte si, že to naše komora nepotřebuje? Opak je pravdou. Opět se vrátím k úvodníku kolegy Daniela. Samozřejmě, že prestiž veterinární profese je dána souhrnem prestiží jednotlivých veterinárních lékařů, ale v současné době globalizace a elektronické komunikace je minimálně z poloviny odvislá i od zaštiťující organizace. Nebo souhlasíte s tím, že celá řada vysoce specializovaných úkonů se přesouvá na laickou veřejnost? Určitě namítnete, že politické lobby komora nemohla přelobbovat. Ale existují cesty, jak nedopustit takovou degradaci naší profese. Asi není tajemstvím, že již dlouhodobě nejsou optimální vztahy mezi komorou a veterinární univerzitou. To není také k prospěchu jednoho, nebo druhého, ale ke škodě obou. Mohu pokračovat. Jako teď už téměř bývalý obvoďak. Jste přesvědčeni, že vztahy KVL a SVS jsou ideální a nemusí se na nich dále pracovat? Otázka zní: Jak? Nikoliv z pozice síly jednoho, nebo druhého, ale z pozice rovnocenných partnerů. Myslím si také, že i komunikaci komory vzhledem k nám – prostým členům – by také bylo vhodné změnit. Vůbec nevíme, jak jednají jednotlivě kolegové, které jsme volili. Nebo myslíte si, že je dobré schovávat se za kolektivní rozhodnutí představenstva? Vždyť i zasedání parlamentu je možno v současnosti sledovat přímým přenosem. Klidně bych mohl psát dál. To už je ale zbytečné.Mým zvykem není jenom kritizovat, ale také se snažit v problému orientovat a navrhnout řešení. I minimálně jedno nabízím.

Není tajemstvím, že o letošní volby do představenstva je vyšší zájem než v minulých letech. A také se objevují nová jména, zejména mladších kolegů. Určitě už něco ve své praxi a životě dokázali. Tak mladí zase nejsou. A jistě vědí, do čeho jdou. A chtějí bojovat, nebo lépe řečeno sloužit své budoucnosti. Víte, podle sebe cítím a jsem přesvědčen, že my, dříve narození, už bychom jim to více kazili. Komora potřebuje nové a nadšené tváře. A my, senioři, nesmíme být tímto ukřivděni a házet jim klacky pod nohy. Nezaslouží si to a není to také kolegiální. Uvědomme si, že naše doba již končí a že by nás mělo blažit to, že se našli pokračovatelé naší přece jen krásné profese. Že udělají někdy chybu – Errare humanum est. A pokud je budou dělat neustále? Určitě to nebudou všichni, a ti, kteří budou nepoučitelní, prostě v příštích volbách mají smůlu. Kde je vůle, tam je cesta.

Ještě je tu jedna otázka. Proč jsem nazval svůj příspěvek „Pohled tak trochu z ptačí perspektivy“? Je to jednoduché. Jsem přece spolumajitel veterinární firmy PTÁCY.

Petr Stolář, KVL 0342