Veselé okénko

Jan Pokorný

Jako člen představenstva budu v tomto okénku nepravidelně až pravidelně informovat čtenáře a zejména své voliče o plnění svého programu a o svém pohledu na události, kterých jsem od zvolení do PV svědkem. Cílem je na sebe co nejvíce upozorňovat a zajistit si tak i po této linii opětovné zvolení v příštích volbách.

Jak se zařizuje, nakupuje a plesá

Minule jsme se zasmáli, někteří snad i nad Glosářem, ale teď už zase k vážné práci. Tak nám sněm schválil jasná pravidla pro sčítání volebních lístků, aby bylo zamezeno věčným povolebním kverulím, jak si to tam stará garda pojišťuje. A hle. Stará garda před hlasováním začala strašit, že jsme malověrní a nemáme potřebnou důvěru a dosud to pokaždé vždycky dopadlo dobře a že takto to vyjde jářku na 700 kolíků. A jaké to bylo pozdvižení, když se ukázalo, že je to cifra z říše něčích hororových snů, což nepřímo potvrdil i přítomný právník, který se zastavil na ani ne desetinové částce.

Sněm také nařídil představenstvu, aby jeho jednání byla nahrávána, a tím se předešlo zpětným reklamacím k zápisům. Již několikrát došlo k rozporům, že, co je v zápise, nebylo řečeno, respektive tam není to, co řečeno bylo. A hle. Licitace pokračovala. Přišla významná výhrůžka, že to znamená pořídit aparaturu za 300 kolíků. Tak jistě, pokud plánujeme organizovat následující summit NATO, určitě se to bude hodit. A taky že jo. Zanedlouho již se snášela nabídka (jedna!, bez dalších konkurenčních) pro KVL od nějaké spřátelené firmy za pouhých 231 kolíků, jako když fikne. Takže jistá úspora tam je, že? Naštěstí se ukázalo, že bude stačit obyčejný diktafon a 2 baterky, obojí zapůjčí dr. Borkovec zdarma. A já bláhový chtěl KVL na vlastní náklady pořídit prostorový mikrofon za 3 kolíky. Byl jsem ale odmítnut. Však ještě uvidíme, rokujeme již za tři dny (15. 1.).

No a před pár dny to vypuklo. Slavný ples na Žofíně. Kdo nebyl, neuvěří. A kdo byl, nezapomene. Já jsem nebyl. A teď to nejsmutnější. Nikdo mi, jako vámi zvolenému zástupci v PV, ani lístek nenabídl, ani gestem nenaznačil (no, naznačil, ale lístky na ples v tom tedy nebyly), přestože jiným nabízeli a i zdarma vydávali.

Ale než mohly zaznít uvítací fanfáry, muselo se stát ještě mnoho zajímavého. Tak předně se ukázalo, že je potřeba, aby představenstvo schválilo záchranný polštář 200 kolíků pro případ, že by nezbedná dcera naší KVL (tedy komorové S. R. O.), sešla na scestí a nějak se nemohla dopočítat výsledku svého hospodaření. A hle. Schváleno!

Pak se ukázalo, že aby tato dcera vůbec mohla zvesela skotačit, musí si nejdříve od matky vypůjčit 850 kolíků. Což o to, že? Když půjčit, tak ale i vrátit! Aha! A co když nevrátí? Když nevrátí, tak nevrátí; zůstane to v rodině. A hle. Schváleno!

Jeden by si řekl, že to by snad mohlo stačit. Ale kdepak, panáčkové. Aby to bylo úplně sichr, musí si matka od dcery nejprve koupit 50 vstupenek, tedy dcera dostat dalších 125 kolíků. A hle! Schváleno!

A hogofogo sláva za peníze nás všech mohla začít! A začala a bylo to určitě ne-za-po-me-nu-tel-né!

Jan Pokorný