Zážitky z praxe
Květoslava Mahelková
Anamnéza – je to pes manželky, která ho velmi miluje, pes má krev na penisu. Tak jsem psa prohlížela a jak jsem měla ve zvyku (studenti na praxi) jsem svá zjištění říkala nahlas. Ano, tady je nějaké poranění, není hluboké, vypadá to spíše jako od zubů, ale ne psích, spíše lidských řezáků. Ale to nebude problém, mírná desinfekce to rychle zhojí. Pán zrudnul, popadl psa ze stolu a utekl z ambulance – bez zaplacení. Jen jednou jsem se rozčílila až k nepříčetnosti a na klienta řvala. Bylo o víkendové službě, v čekárně několik pacientů. Z brány mě volali, že jde nějaký rozčílený pán bez zvířete. Pán se přihnal a křičel – zachraňte mé dítě, vy mi musíte pomoci. Už jsem myslela, že se jedná o nějaké pokousání, když pán křičel – potřebuji psí sádlo. Když vy tady zabíjíte psy, musíte mít psí sádlo. Neudržela jsem se, na pána řvala společně s čekajícími lidmi a vykázala jsem ho z veteriny. Překvapivější byla jiná historka. Kolega z obvodu, který se zabýval pouze hospodářskými zvířaty mě řekl, že má přítelkyni, na kterou chce udělat dojem a ta má nemocného psa. Protože on se chorobami psů nezabýval, požádal mě o spolupráci. Měla jsem slečně vysvětlit (dcera význačné brněnské osoby), že kolega je vynikající specialista, ale momentálně je zaneprázdněn mimo Brno. Přišla super moderně oblečená, nádherná, tehdy cikánka, nyní rómka, opravdová krasavice. Začala líčit zdravotní problémy psa – vomitus, diarhoe. Za slova, která k tomu použila by se červenal i dlaždič. Ale vše bylo vyřešeno ke spokojenosti. Za vychválení kolegy jsem od něj dostala neobvyklou, téměř černou růži. Na dotaz, kde ji získal, řekl, že ji ukradl v jedné obci před národním výborem. |