Cestovatelské nákazy přenosné ze zvířat

Světová veřejnost nedávno s napětím sledovala osudy výletní lodi Hondius, jejíž někteří pasažéři se v jižní Americe nakazili hantavirem. Úmrtí tří lidí v důsledku této nákazy a onemocnění dvanácti dalších nám připomnělo, že při cestování mimo obvyklé prázdninové rezorty se mohou vyskytnout i onemocnění přenosná ze zvířat na člověka, s nimiž běžně nepočítáme.

Hantaviry nejsou výhradní specialitou exotických destinací. Onemocnění velmi ojediněle vyskytuje i Česku. Evropské kmeny hantaviru se ovšem na člověka přenášejí výhradně z hlodavců, přenos mezilidským kontaktem není možný, a smrtelný průběh onemocnění je velmi vzácný. U pasažérů lodi Hondius šlo ovšem o kmen Andes, schopný přenosu z člověka a na člověka, u něhož je současně mnohem vyšší úmrtnost nemocných lidí. Tento kmen se vyskytuje výhradně v jižní Americe a přenáší ho hlodavec křeček ocasatý.

Světoznámou a celosvětově rozšířenou nákazou přenosnou ze zvířat na člověka je vzteklina. Každý cestovatel by měl vědět, že situace Česka jako země velmi dobře kontrolující výskyt vztekliny je spíše výjimečná: ve východní Evropě, v Africe, Asii, a jižní Americe je nutné počítat s rozšířením vztekliny v masovém měřítku nejen u divokých zvířat, ale i u psů a koček. Dokonce i v zemích s vysokou úrovní veterinární medicíny, jako jsou USA a Kanada, se vzteklina běžně vyskytuje u volně žijících zvířat, i když u domácích zvířat je naštěstí vzácná. Zcela prosté vztekliny jsou Austrálie, Nový Zéland, Japonsko a některé izolované ostrovní státy, jako Mauricius, Seychely, Kapverdy a tichomořské ostrovy. Celosvětově, a to i v Evropě včetně Česka, je rozšířen virus vztekliny netopýrů.

Co z toho plyne pro cestovatele? Milovníci dobrodružných cest po Africe, Asii a Americe by měli určitě využít možnost nechat se proti vzteklině naočkovat. I do masově navštěvovaných hotelových rezortů v Thajsku, na Srí Lance nebo na Bali však pronikají volně žijící opice (převážně makakové) nebo toulaví psi, navyklí žebrat u turistů potravu. Základní zásada kontaktu s takovými zvířaty je pokud možno žádný kontakt nepřipustit, opice a psy nehladit, záměrně je nekrmit a nijak je k sobě nelákat. Pokud je opice příliš dotěrná, raději se rychle vzdálit a případně jídlo, které držíme v ruce a kterého se opice dožaduje, zahodit na zem. V opačném případě hrozí, že nás opice bude pronásledovat, aby se jídla zmocnila. Opice přitom může člověka poranit, což je základní vstupní brána pro přenos nejen vztekliny, ale i jiných nákaz.

Důvodem, proč se vyhýbat blízkému kontaktu s opicemi, je i raritní, ale velmi nebezpečná možnost nákazy opičím herpesvirem. Makakové, jenž jsou zároveň nejběžnějším druhem opice, jsou častými hostiteli tohoto viru. Nevyvolává u nich žádné nebo jen velmi mírné příznaky, u člověka je ale infekce opičím herpesvirem potenciálně smrtelná.

Opice ve střední a západní Africe jsou zdrojem opičích neštovic, rovněž přenosných na člověka. Jejich výskyt u lidí (tzv. M-pox) v posledních letech roste.

Volně žijící zvířata jsou i přírodním rezervoárem nákaz přenášených na člověka prostřednictvím komárů, jako je žlutá zimnice, dengue, chikungunya a zika (hlavním přírodním rezervoárem jsou opice), nebo západonilská horečka (rezervoárem jsou ptáci) a japonská encefalitida (rezervoárem jsou ptáci a prasata). Proti některým z nich existuje očkování, obecně je ale záhodno se v tropech proti komárům chránit repelenty a moskytiérami, a to i z důvodu přenosu jiných, čistě lidských nákaz (např. lymfatická filarióza, lidská malárie).

Úplně bez rizika není ani kontakt s hospodářskými zvířaty. V zemích Blízkého Východu je dobré pamatovat na virus MERS (Middle East Respiratory Syndrome). Pokud někomu MERS připomíná SARS, je to správně: v obou případech jde o koronavirové respirační nákazy, přičemž dnes již vymýcený SARS-CoV-1, původem z cibetek, byl jakýmsi předchůdcem neblaze proslulého viru SARS-CoV-2, známějšího jako Covid-19. Virus MERS se vyskytuje u velbloudů převážně v zemích Arabského poloostrova, a je přenosný na člověka s obdobnými příznaky, jako Covid-19. Opatrnost je nutná především v místech s velkými shromaždišti velbloudů, jako jsou tržiště.  

Může nás těšit, že díky systematickému úsilí úředních i praktických veterinárních lékařů došlo v Evropě k vymýcení dříve obávaných smrtelných zoonóz hospodářských zvířat, takže pojmy jako anthrax, brucelóza nebo vozhřivka máme napůl zapomenuté ve stejné skupině jako dýmějový mor. Není to ale zdaleka samozřejmost. Vozhřivka (malleus), nákaza koní potenciálně smrtelná pro člověka, je stále aktuální v Asii, Africe a jižní Americe. Sněť slezinná (anthrax), postihující domácí i volně žijící přežvýkavce a lichokopytníky, je běžná především v zemích s tradičním pastevectvím v Africe a Asii, ale nevyhýbá se např. ani USA. Zde se vyskytuje endemicky v tradičních dobytkářských státech, jako je Texas, Colorado, Idaho a Minnesota. Téměř po celém světě se vyskytuje brucelóza skotu. Ve vyspělých zemích (USA, Kanada, Austrálie) je velmi utlumená systematickými veterinárními programy, stále je tam však častější než v Evropě, kde je prakticky vymýcená. I zde platí, že nejpostiženější jsou země třetího světa.

Prevencí přenosu těchto nákaz na člověka je především konzumovat potraviny živočišného původu pouze z důvěryhodných zdrojů, nepít nepasterizované mléko a vyhýbat se pochoutkám z nedostatečně tepelně upraveného masa. Anthrax lze přenést i kontaktem s kůží z postiženého zvířete, proto není rozumné kupovat kožedělné výrobky na trzích v zemích s vysokým výskytem této nákazy (Afghánistán, Etiopie, Mongolsko, Kyrgyzstán).

Celkově lze jedině doporučit před cestou do exotických destinací navštívit některé z center cestovní medicíny a poradit se zde o vhodné prevenci sestavené na míru konkrétní cílové zemi. K návštěvě není potřeba žádná žádanka praktického lékaře a poskytovaný servis je komplexní, včetně vhodného očkování, předpisu antimalarik a sestavení cestovní lékárničky.

Cílem této stati v žádném případě není odradit čtenáře od cestování. Naopak, cestování je všestranně obohacující, rozšiřuje obzory a poskytuje širší perspektivu běžnému životu. Základním atributem vydařené cesty do exotiky ovšem je: nebýt večer ve zprávách. Znamená to přistupovat s pokorou k rizikům a nejít jim zbytečně naproti, včetně rizik kontaktu s neobvyklými nákazami, pokud je to alespoň trochu možné.

MVDr. Veronika Grymová