Veterinární léčivé přípravky s obsahem ivermektinu
Případy, kdy lidé vyžadují veterinární léčivé přípravky s obsahem ivermektinu, se po zveřejnění článků o jeho možné účinnosti při léčbě onemocnění COVID-19 množí. Veterinární lékaři zaznamenávají poptávku po těchto přípravcích prakticky denně, dokonce se setkávají i s nevolí až verbální agresivitou lidí, kterým odmítnou takový léčivý přípravek vydat.
Veterinární léčivé přípravky nejsou určené pro léčbu lidí, a to ani ve výjimečných situacích. Toto upravuje Zákon o léčivech, konkrétně par. 8 (Používání léčivých přípravků při poskytování zdravotních služeb) – použít je možné registrované nebo v určitých případech i neregistrované humánní léčivé přípravky, nikoli veterinární. Veterinární lékař navíc není oprávněn k poskytování zdravotních služeb (laicky řečeno nesmí léčit lidi), poskytuje pouze veterinární péči.
Veterinární léčivé přípravky mohou vést k poškození zdraví nebo i ke smrti člověka, a to i v případech, kdy obsahují léčivou látku, která se používá i v humánní medicíně. Tyto léčivé přípravky jsou vyrobeny s ohledem na druh zvířete, u kterého mají být používány, mohou obsahovat pro člověka nevhodné pomocné látky nebo nevhodnou dávku. Pomocné látky a léková forma hrají důležitou roli při vstřebávání léčiva do organismu, množství účinné látky v dávce může být pro člověka škodlivé. V případě použití ivermektinu při terapii COVID-19 u člověka navíc dosud neexistuje žádná schválená dávka, informací k této léčbě je zatím velmi málo. Člověk se tak při laickém stanovení dávky například při použití pasty pro koně s obsahem ivermektinu může snadno předávkovat. Ivermektin může ve vyšších dávkách způsobit nervové nežádoucí účinky, navíc může ovlivnit účinky jiných současně užívaných léčiv, a naopak jiná současně užívaná léčiva mohou mít za následek zvýraznění nežádoucích účinků ivermektinu.
Při léčbě onemocnění COVID-19 tak patří i ivermektin výhradně do rukou humánního lékaře, který o léčbě u konkrétního pacienta rozhoduje.
