| Lucie Nejedlíková
 Zlaté časy rozkvětu a blahobytu rakousko-uherské monarchie nepřipomínají návštěvníkům Vídně jen okázalé paláce, muzea či stylové kavárny nabízející Sacher - Torte. Živoucím reliktem někdejší císařské pýchy je i nejstarší veřejná zoologická zahrada na světě, která se nachází v komplexu zahrad zámku Schönnbrunn (UNESCO).
Za vznik vděčí nadšenému milovníku přírody a přírodních věd, císaři Františku I. Štěpánu Lotrinskému, manželu císařovny Marie Terezie. Kromě toho, že věnoval řadu exponátů do sbírek vídeňského přírodovědného muzea, nechal si v roce 1752 v zahradách Schönbrunnu zbudovat soukromý zvěřinec. Kruhovitému půdorysu dominoval centrální barokní pavilón ve tvaru osmicípé hvězdy. Z cípů se do stran rozbíhaly cesty, lemované výběhy a voliérami s exotickým ptactvem, gazelami, pštrosy, opicemi a lvy. Císař František s Marií Terezií v pavilónu zvěřince rádi snídali. Pavilón existuje dodnes a je v něm umístěna restaurace. Obliba soukromých zvěřinců provázela habsburský dvůr už ovšem mnohem dříve. Za zmínku stojí první slon v ulicích Vídně. Byl součástí slavnostního průvodu císaře Maxmiliána II., který se vydal po korunovaci za císaře Svaté říše římské ze Španělska usednout do Vídně na trůn. Byl to první slon, kterého v německy mluvících zemích měli lidé možnost v 16. století vidět. O jak fascinující zážitek tehdy muselo jít, dokládá fakt, že až do dnešní doby je možno po trase průvodu nalézt hostince a hotely nesoucí název „ Zum Elephant“. Slon byl ustájen v paláci Kaiserebersdorf (mimochodem – dnes je tamtéž detenční ústav pro mladistvé) a bohužel během roku uhynul. Z kostí jeho pravé hrudní končetiny byla vyrobena stolice pro vídeňského starostu Sebastiana Huetsockera a později se stala majetkem kláštera v Kremži. Maxmilián II. – jako posléze český král – nechal zbudovat zvěřinec i na Pražském hradě (za Jelením příkopem).
Za života Františka I. byl zvěřinec ryze soukromou kratochvílí císařské rodiny. Po jeho smrti se císařovna Marie Terezie rozhodla zpřístupnit zvěřinec i veřejnosti. Brány první veřejné zoo se tak návštěvníkům otevřely v roce 1778. Zoologická zahrada si našla mecenáše i mezi pozdějšími generacemi. Císař Napoleon při svých dvou návštěvách Vídně věnoval zoo prvního klokana, dva laponské koníky a dva bobry. Léto 1828 vstoupilo do dějin jako „vídeňská žirafí horečka“. Do Vídně byla jako dar státu Egypt přivezena z Nubijské pouště (v dnešním Súdánu) první žirafa. Mládě bylo transportováno z domoviny na hřbetech velbloudů, lodí, přes Alpy do Vídně. Vyvolalo ve městě velkou senzaci. Žirafa se stala inspirací pro módní kolekce oblečení, bižuterii, suvenýry i námětem divadelních představení vídeňských divadel (hra „Die Giraffen in Wien“). Až do první světové války se ve Vídni prodávaly populární dortíky s čokoládou a mandlemi s názvem „Giraffeln“. Byl vytvořen i speciální parfém „Esprit a la Girafe“. Bohužel žirafí sameček si Vídně dlouho neužil. O rok později uhynul na následky zranění, které utrpěl během cesty přes Alpy a z kterého se nikdy plně nezotavil. I císař František Josef I. obohatil zoo o řadu dalších „živých dárků“, které mu do Vídně přicházely od spřátelených státníků z celého světa. Při 150. výročí svého vzniku v roce 1902 už vídeňská zoo čítala téměř 500 ptáků a 1800 dalších zvířat. V roce 1906 se ve vídeňské zoo narodilo první slůně. Není bez zajímavosti, že až do roku 1918 byl vstup do zoo bezplatný. Válečné útrapy se nevyhnuly ani vídeňské zoo. Na začátku první světové války chovala zoo kolem 2300 kusů zvířat. Po válce jich zůstalo jen asi 1100. Většina zvířat doplatila na nedostatek dostupného krmení. Meziválečné období vedlo k obnově provozu. V únoru 1945 byla Vídeň, včetně zoo, bombardována Spojenci. Z 3500 zvířat přežilo pouze 1500. Málo známým, ale zajímavým faktem je, že o záchranu zvířat v zoo se zasloužila Rudá armáda. Na konci války po dobu několika měsíců poskytovala zásobování, než bylo zoo schopno obnovit krmení zvířat svépomocí.
V 80. letech, s trendem nástupu zájmu o ekologii a welfare, zájem návštěvníků o zoo začal upadat. Zoo se stala terčem kritiky za nevyhovující výběhy a zázemí „pamatující ještě císařpána“. Velkou zásluhu na modernizaci, která proběhla v 90. letech, měl tehdejší nově jmenovaný ředitel zoo Dr. Helmut Pechlaner.
Dnes se vídeňská zoo rozkládá na ploše 17 hektarů a přivítá více než 1,7 miliónu návštěvníků ročně. Je významným centrem pro chov a ochranu ohrožených druhů zvířat. Návštěvníci zde mohou obdivovat více než 700 druhů zvířat. Oblíbenými zastávkami na prohlídkové trase je polárium s vodními medvědy, tyrolský statek, opičí dům či tropický a deštný prales. Zoo si vysloužila řadu ocenění, od odborníků i návštěvníků. Podle žebříčku Trip Advisoru je 8. nejoblíbenější zoo na světě. Pětkrát po sobě získala cenu Best European zoo Award. Jako jedna z mála zoo na světě získala od Číny páreček pand velkých. Stala se následně jedinou zoo, která chová tento druh přirozeným způsobem. V roce 2016 se ve Vídni narodila první pandí dvojčata v zajetí, bez pomoci člověka. Život v zoo pokračuje dál svým přirozeným tempem i v době koronavirové. Nejcennějším přírůstkem je mládě koaly, které se narodilo již letos v dubnu, ale teprve nyní v září se jej matka uvolila ukázat návštěvníkům.
Procházka vídeňskou zoo je velmi vhodným relaxem zejména v předvánočním období, kdy je možno si sem zajít odpočinout od davů ve městě a vydýchat omanné vůně všudypřítomného svařáku. (zdroj textu – s využitím internetu) |
