Číhošťský zázrak

Číhošťský zázrak je událost, která se ve školních osnovách mohla objevit teprve po sametové revoluci. Odehrála se v malé vesnici Číhošť na Vysočině. O 3. adventní neděli 11. prosince roku 1949 sloužil místní farář Josef Toufar v číhošťském kostele Nanebevzetí Panny Marie mši svatou, když tu se náhle pohnul půl metru vysoký kříž nad oltářem – podle očitých svědků z řad farníků se vychýlil ze strany na stranu. Farář stál v tu chvíli k oltáři zády, takže o události nevěděl, dozvěděl se o ní od účastníků mše až několik dní poté. Zázračný pohyb kříže dosvědčilo rovných 19 očitých svědků.

Tímto se daly do pohybu události, které vedly k neuvěřitelné lidské i národní tragédii, svou brutalitou a nesmyslností si v ničem nezadávající s praktikami nacistického režimu, který byl poražen jen pár let předtím.

Číhošťský zázrak, který uchvátil všechny věřící, se brzy rozkřiknul. Do Číhošti se začali sjíždět poutníci a církevní představitelé z celé země. V té době ovšem také začínaly v zemích komunistického bloku protináboženské represe. Komunistický režim prahnul po kompromitujících materiálech, aby mohl s církevními představiteli započít politické procesy. Netrvalo dlouho a zpráva o číhošťském zázraku se dostala i k uším Státní bezpečnosti. Na podnět iniciativy okresního komunistického sdružení se v přestrojení za poutníka do Číhošti vydal příslušník StB z Jihlavy. Událost byla posouzena jako vhodná záminka pro zahájení proticírkevních represí a komunistickou propagandu. Farář Toufar byl obviněn ze zinscenování zázraku, 28. ledna v Číhošti zatčen a uvězněn ve Valdicích.

Při výslechu Toufar obvinění, že křížem pohyboval pomocí technického zařízení, nejprve odmítnul. Po několikatýdenním opakovaném vyslýchání, spojeném s brutálními nátlakovými praktikami, na konci února podepsal vykonstruované přiznání. Později, při revizi případu v 90. letech, bylo toto přiznání soudním znalcem zpochybněno. Text stylisticky neodpovídal předchozím Toufarovým vyjádřením.

Státní bezpečnost se rozhodla využít Toufara pro „rekonstrukci zázraku“ a natočení propagandistického filmu. V noci na 24. února byl zmlácený Toufar znovu dopraven do číhošťského kostela, kostel obsadili příslušníci StB a pod rouškou tmy začalo natáčení, o němž místní farníci neměli vědět. Získaný materiál měl posloužit pro dokumentární film „Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení.“ Dokument ukazoval, že farář spáchal na věřící podvod tím, že kříž uvedl do pohybu pomocí mechanického zařízení maskovaného květinovou výzdobou oltáře. Což byl nesmysl z podstaty věci, protože květinová výzdoba v kostele o adventu není liturgickými pravidly povolena. Na schodech na kazatelnu musel být zmučený Toufar podpírán, ve filmu byl použit pouze jeho dvouminutový záběr na kazatelně, na ostatních záběrech už byla jeho postava pro velmi špatný zdravotní stav hrána doublérem. Dokument byl v 50. letech promítán jako propaganda v kinech a dodnes je ke zhlédnutí na YouTube.

Poté byly uloženy pod dlažbu v lodi téhož kostela, kde se celý příběh začal. Jméno faráře Toufara nese nový kostelní zvon a do Vatikánu byla zaslána žádost o Toufarovo blahořečení.

Uspokojivé racionální vysvětlení číhošťského zázraku doposud chybí…