Co by měl veterinář vědět o syndromu barona Prášila
Co je to syndrom barona Prášila? Syndrom barona Prášila (neboli Münchhausenův syndrom) je v humánní medicíně dobře popsaná duševní porucha, kdy pacient předstírá somatické nebo psychické problémy ve snaze upoutat na sebe pozornost zdravotnického personálu a vynutit si intenzivní diagnostiku a léčbu.
Proč se tento syndrom jmenuje podle barona Prášila?
Název poprvé použil britský lékař Richard Asher v roce 1951. Vycházel ze zkušenosti s pacienty, kteří byli přijímáni pro dramatické akutní stavy, které si sami vymýšleli nebo navozovali. Sám baron Prášil, plným jménem Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen, byl německý baron, voják a cestovatel, který vstoupil do ruské armády, se kterou válčil proti osmanským Turkům. Po návratu z bitev vyprávěl fantastické historky o svých neuvěřitelných dobrodružstvích. Mezi jeho nejznámější patří let na dělové kouli, cesta na Měsíc na rychle rostoucím bobu či únik z bažin tím, že se sám vytáhl za vlasy.m
Jak souvisí tento syndrom s veterinární medicínou?
Existuje tzv. Münchhausenův syndrom v zastoupení (by proxy), kdy rodič schválně poškozuje své dítě, aby s ním poté vyhledal lékařskou pomoc a vynucoval si tak složitou diagnostiku a léčbu. Ve veterinární medicíně jsou dobře popsané případy chovatelů, kteří poškozují své zvíře (nejčastěji psa nebo kočku) a poté vyhledávají veterinární pomoc, s veterinárním lékařem erudovaně diskutují a požadují instrumentální a laboratorní vyšetřování.
Jakým způsobem chovatelé v těchto případech poškozují své zvíře?
Typickým příkladem je případ z roku 2017, kdy veterinární sestra opakovaně injekčně aplikovala svému kokršpanělovi inzulin, čímž u něj vyvolávala křeče, záchvaty a komatózní stavy. Poté požadovala na veterinárním pracovišti, kde jako sestra pracovala, urgentní ošetření a léčbu. Sestru nakonec odhalili sami lékaři kliniky, protože si všimli, že kdykoli má jejich zaměstnankyně volno, vrátí se se svým psem vykazujícím nevysvětlitelnou symptomatologii. Mezi další popsané příklady patří případy, kdy chovatel schválně podával svému zvířeti různé toxické látky, infikoval mu ránu, kontaminoval moč určenou na vyšetření atd.
Jak lze tento syndrom odlišit od prostého týrání zvířat?
Případy Münchhausenova syndromu v zastoupení (MSBP) zpravidla naplňuji následující kritéria: (1) zvíře je opakovaně prezentováno s nevysvětlitelnými obtížemi bez stanovení diagnózy; (2) klinické příznaky nekorelují s anamnézou; (3) onemocnění vymizí či se příznaky zmírní poté, co se zvíře oddělí od chovatele, kupříkladu při hospitalizaci; (4) zvíře je opakovaně prezentováno s neobvyklými příznaky, které nejdou logicky vysvětlit; (5) pracovní diagnózu lze postavit pouze na anamnéze podané chovatelem, nikoli na objektivních nálezech; (6) nevysvětlitelný úhyn zvířete doma.
Jaké jsou další podezřelé okolnosti související s tímto syndromem ve veterinární medicíně?
Typický chovatel s MSBP lže a vymýšlí si. Jeho motivací bývá svést lékaře na scestí, bavit se diagnostickými potížemi a získávat tím nad odborným personálem převahu. Časté je pravidelné střídání pracovišť, nebo se naopak chovatel snaží veterinárnímu lékaři vlichotit a označuje jej za nejlepšího a vyhlášeného odborníka. Tito chovatelé můžou být velmi dobře medicínsky informovaní, veterinárnímu lékaři obdivně naslouchají, kladou kvalifikované dotazy a náruživě a rádi s veterinárním lékařem diskutují. Projevují velkou snahu zvíře opakovaně vyšetřovat a léčit, přičemž klinický obraz je většinou záhadný, nekoreluje s anamnézou a dochází k nevysvětlitelným exacerbacím. Veterinární lékař se může svou intenzivní snahou pomoci zvířeti „loajálního, upřímného, vzdělaného a pozorného“ klienta značně potrápit, neboť se mu přes veškerou snahu nedaří stanovit diagnózu a zvíře vyléčit.
Lze chovatele s MSBP nějak charakterizovat?
Tyto chovatele lze rozdělit do třech kategorií: (1) Závislí na veterinární péči – tito chovatelé jsou přesvědčeni, že je jejich zvíře nemocné, vymýšlejí si proto příznaky a vyžadují diagnostiku ošetření zvířete; (2) Vyhledávači pomoci – sami u svého zvířete aktivně vyvolávají příznaky a jsou veterináři velmi vděční, když se mu podaří je potlačit (např. podají zvířeti laxativum a prezentují zvíře s průjmem); (3) Aktivní škodiči – sami u zvířete vyvolávají vážné až život ohrožující příznaky a po veterináři požadují, aby veterinární lékař zvíře léčil, přičemž léčbu různě sabotují (např. vyvolají silný průjem laxativy, přičemž předepsaná léčiva zvířeti schválně nepodávají, o čemž ale veterinárnímu lékaři lžou).
Je Münchhausenův syndrom v zastoupení ve veterinární medicíně častý?
Není, nicméně s těmito klienty se lze v praxi čas od času setkat. V jedné britské studii udalo 1000 veterinárních lékařů 448 případů podezřelého poranění zvířete bez vysvětlitelné příčiny, přičemž šest veterinárních lékařů vypovědělo, že podle popisu tohoto syndromu jsou přesvědčeni, že se s MSBP ve své praxi již setkali.
Použitá literatura:
Aleš Urban, Jiří Masopust. Münchhausenův syndrom. Medicína pro praxi. 2004;2;81-84. Ashlie McAnally. Munchausen syndrome by pet proxy‘ vet nurse spared jail after poisoning her own dog. Daily Record, 22. 9. 2017. Jennifer Woolf. Hurting Pets for Attention. Veterinary partner. 9. 10. 2002 Myrna Milani. Problematic client-animal relationships: Munchausen by proxy. Can Vet J. 2006 Dec; 47(12): 1161–1164.
