COVIDové ozvěny

V průběhu uplynulých měsíců zaznamenala veterinární profese nejen řadu obecně známých problémů souvisejících s dopady koronavirového onemocnění samotného nebo s dopady více či méně logických vládních opatření.

Navíc logicky došlo obecně k silnému posílení vztahů lidí a jejich zvířecích přátel. V době omezení přímých mezilidských kontaktů a jejich nahrazování kontakty virtuálními se není co divit.

Kromě již dříve běžných členů rodiny zaznamenáváme nejen ve venkovských oblastech prakticky všech zemí našeho civilizačního okruhu i podstatné zvýšení počtu dříve hospodářských zvířat, nyní ovšem chovaných jako zvířata společenská. Což přináší například zajímavý legislativní propletenec ve vztahu k používání veterinárních léčiv registrovaných (tedy včetně doporučení dávkování, stanovení ochranných lhůt atd.) pro takto chované kozy, prasata či ovce.

Tato zvířata ovšem vesměs nejsou chována pro mléko a téměř nikdy nekončí pod nožem řezníka. Legislativní omezení používání léčiv pro taková zvířata ovšem vede k suboptimálním možnostem jejich léčby. Některé evropské země řeší tyto komplikace společně podepsanou deklarací chovatele a veterinárního lékaře, že tato „hospodářská zvířata“ chovaná jako „pets“ nejsou a nebudou nikdy využívána k produkci potravin živočišného původu.

Ta má stanovit, že například pes nesmí být utracen, aniž bylo přečteno jeho mikročipové označení, zjištěno jestli nepochází z útulku a jestli není možné jej tam vrátit nebo předat dostupné charitativní organizaci, která by se o něj mohla postarat. Britská komora (RCVS) vyjádřila souhlas – s výhradou, že je vždy nutné bránit okolnostem, které by potenciálně mohly zvýšit množství zbytečně utracených zvířat, ale zároveň vyjádřila obavu, že zmíněný legislativní postup může vést k narušení klinické nezávislosti praktických veterinárních lékařů a neoprávněně je zaplést do případných majetkových sporů, nezamýšleného kriminálního jednání či je vystavit finančním sankcím.

Řešení vidí v novém ustanovení profesního řádu (Guide to Professional Conduct), které by měli respektovat všichni praktičtí veterinární lékaři: před provedením eutanazie přečíst mikročip a ověřit původ zvířete tehdy, kdy – podle jejich odborného úsudku – není utracení psa nutné z důvodu jeho zdravotního stavu nebo jeho současného či budoucího welfare.