Jak na návykové látky z pohledu jejich evidence

Nedávno jsme všichni obdrželi upozornění od Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (ÚSKVBL) týkající se nutnosti evidence vybraných návykových látek. Protože se vyrojila z terénu řada dotazů, co se tedy vlastně má jak evidovat, vznikl tento článek.

Problematiku návykových látek upravuje Zákon o návykových látkách (ZoNL, 168/1997 Sb. v novelizované podobě), Nařízení vlády 463/2013 o seznamech návykových látek včetně novel (toto nařízení nahradilo dříve používané Přílohy k ZoNL) a Vyhláška 72/2014 Sb. o evidenci a dokumentaci návykových látek a přípravků. Problematiku prekurzorů (kam patří např. pseudoefedrin, efedrin apod.) pak upravuje Zákon o prekurzorech drog (272/2013 Sb. v novelizované podobě). Veterinární lékař nepracuje s látkami, pracuje pouze s přípravky obsahujícími návykové látky nebo prekurzory kategorie 1 (což je např. již zmíněný efedrin), proto se řídí pouze ZoNL a prováděcími vyhláškami, Zákon o prekurzorech drog se jej netýká.

Veterinární lékař jakožto poskytovatel veterinární péče je povinen vést evidenci přípravků obsahujících návykové látky v rozsahu vymezeném uvedenými právními předpisy. Prakticky to znamená, že si každý veterinární lékař, který používá léčivé přípravky obsahující látky uvedené níže v seznamech 1 a 5, musí pořídit tzv. evidenční knihu návykových látek. Tuto knihu může zakoupit u svého distributora, evidenční knihy mívají i prodejci zdravotnických tiskopisů. Pozor – existuje více typů evidenčních knih. Veterinární lékaři mohou využít například typ knihy uvedený v obr. 1. Lékárny mají svůj typ evidenční knihy.

evidenční knize je nutné vyplnit hlavičku a uvést podpisové vzory všech lékařů, kteří s léčivými přípravky obsahujícími návykové látky pracují a mohou je tak zapisovat do knihy. Zápis má být učiněn co nejdříve po použití, proto je vhodné, aby na pracovištích s více lékaři každý zapsal použití co nejdříve, aby nedocházelo k chybám v zápisu (obr. 2).

Vlastní zápis se provádí na příslušné stránce do příslušných kolonek (obr. 3). Jako lékárník jsem zvyklá používat červenou barvu pro záznam příjmu a modrou barvu pro záznam výdeje (v lékárně je to jediný možný způsob vedení evidenční knihy), protože tento způsob považuji za přehlednější, proto i na vyobrazeném vzoru zápisů je použito toto barevné rozlišení. Právní předpisy tuto povinnost neudávají, takže pokud jsou všechny záznamy prováděny jednou barvou, nic se neděje. Pokud je během zápisu udělána chyba, nesmí se nic přelepovat, zmizíkovat ani zabarvovat škrtáním, chybné údaje se jednou přeškrtnou, opatří se parafou a správné údaje se uvedou vedle nebo na nový řádek knihy. Stejně tak se nesmí vytrhávat listy – kniha má listy číslované a vytržený list znamená problém při kontrole. Na přelomu každého měsíce je pak potřeba zapsat inventuru.

Evidovat léčivé přípravky obsahující níže uvedené návykové látky lze dvěma způsoby: evidovat celá balení a evidovat jednotky množství (např. 1 ml). Celá balení se evidují tehdy, pokud jsou neporušená vydána majiteli zvířete (např. celé balení fentanylových náplastí), jednotky množství se evidují tehdy, kdy se z originálního balení odebírá (např. injekční buprenorfin).

Do evidenční knihy návykových látek se zapisují přípravky obsahující následující léčiva (uvádím ta, která se při poskytování veterinární péče standardně používají nebo mohou používat, v případě pochybností je možné si zařazení přípravku zkontrolovat dle názvu účinné látky v jednotlivých seznamech výše zmiňovaného nařízení vlády):

Seznam č. 1 omamných látek: Alfentanil, dihydromorfin, etoxeridin, fenazocin, fentanyl a jeho deriváty, hydrokodon, hydromorfon, karfentanil, kokain, methadon a jeho deriváty, morfin, oxykodon, oxymorfin, pheneridin, pethidin a jeho deriváty, properidin, remifentanil, sufentanil, thebain, tilidin.

Z registrovaných HVLP sem patří např. Morphin 1% inj., Fentanyl inj., Suffenta inj., Dolsin inj., Durogesic a jeho generika fentanylu ve formě transdermálních náplastí, z registrovaných VLP pak např. Synthadon inj., Recuvyra inj.

Seznam č. 5 psychotropních látek: amfetamin, buprenorfin, fencyklidin, fenmetrazin, fentermin, flunitrazepam, metamfetamin, metylfenidát, dronabinol.

Z registrovaných VLP sem patří např. Vetergesic inj., Bupaq inj., Bupredine inj., Buprenodale inj.

Léčivé přípravky obsahující uvedené látky je tedy nutné evidovat výše popsaným způsobem, stejně tak se na ně vztahuje povinnost předepsat je na tzv. opiátový recept, tedy recept s modrým pruhem, pokud lékař chce daný léčivý přípravek předepsat. Uchovávají se v nepřenosné uzamykatelné kovové schránce, tedy v trezoru.

Seznam č. 3 omamných a č. 4 psychotropních látek: Do těchto seznamů patří látky jako heroin, LSD, psilocybin, THC, tedy látky přímo zneužívané jako drogy. Nelze je bez povolení používat pro terapeutické nebo pokusné účely, proto se s nimi veterinární lékař nesetká (pomíjím případy abusu).

Určitou výjimkou je difenoxylát, který patří sice do seznamu č. 1, ale současně se na něj vztahuje Seznam č. 8, který uvádí vybrané přípravky s maximální koncentrací návykové látky, které nepodléhají tomuto typu evidence. Reasec tbl (obsahuje difenoxylát a atropin) proto není nutné evidovat v knize návykových látek. Další výjimkou je konopí pro léčebné použití, které patří do seznamu č. 1, je nutné jej v případě použití evidovat výše popsaným způsobem, ale předepsat jej lze pouze elektronicky na tzv. „konopný recept“ (je to jiný druh elektronické preskripce než té v současné době tolik diskutované).

Léčivé přípravky obsahující návykové látky uvedené v Seznamu 2 omamných látek, Seznamu 6 a 7 psychotropních látek není nutné evidovat výše popsaným způsobem. Jedná se o léčiva obsahující látky jako ketamin, tramadol, benzodiazepiny (např. diazepam, midazolam, alprazolam a celá řada dalších kromě flunitrazepamu), barbituráty (fenobarbital, pentobarbital), kodein, etylmorfin a další. Tato léčiva stačí evidovat elektronicky, z elektronické evidence musí být patrný pohyb daného léčiva, tedy jaká šarže a jaké množství léčivého přípravku bylo kdy kterému pacientovi aplikováno, a předepisují se na klasický recept. Jediné omezení je pro tato léčiva v tom, že je nelze předepsat na opakovací recept. Pozor, pro distributory platí jiná pravidla manipulace a evidence návykových látek, proto i když je na dodávce vyznačena poznámka Opiát, to neznamená automaticky nutnost evidence prostřednictvím evidenční knihy návykových látek. Uchovávají se jako běžná léčiva, nicméně doporučená praxe je chránit obzvlášť tato léčiva před zneužitím. Je proto vhodné skladovat tato léčiva tak, aby byla minimalizována možnost jejich krádeže například během vloupání do ordinace nebo na kliniku.

Často diskutovaným bývá problém evidence ketaminu. Ketamin nepatří ani do seznamu 1, ani do seznamu 5, není proto nutné vést jeho evidenci v evidenční knize návykových látek. Je to nicméně látka zneužívaná sama o sobě a není celkem problém z něj vyrobit tzv. tvrdou drogu. Proto se kontroly často zaměřují na evidenci ketaminu. Jeho evidenci není nutné vést v písemné podobě, stačí elektronicky, ale z elektronické evidence musí být jasně patrný pohyb léčiva, tedy kdy, komu a v jakém množství byla konkrétní šarže od konkrétního distributora aplikována. Pokud takovou evidenci program ordinace neumožňuje, je pak nutné vést evidenci písemnou formou.

Další problematickou látkou je efedrin. Efedrin patří mezi prekurzory kategorie 1, pro zacházení s efedrinem jakožto surovinou pro přípravu musí mít lékárna speciální licenci. Proto se může stát, že některá lékárna předepsaný recept na individuálně připravovaný léčivý přípravek (IPLP) s obsahem efedrinu odmítne – tato licence není udělována lékárnám automaticky. Pokud chce veterinární lékař předepsat IPLP s obsahem efedrinu, může jej předepsat na klasický recept. Pokud si veterinární lékař předepíše IPLP s obsahem efedrinu pro potřeby vlastní ordinace a sám je pak vydává majitelům, musí vést evidenci těchto IPLP stejným způsobem, jako evidenci ostatních přípravků obsahujících návykové látky ze seznamů 2, 7 a 8.

Není-li si veterinární lékař jistý, zda se u konkrétního léčivého přípravku musí řídit ZoNL, má možnost podívat se v případě veterinárních léčiv na charakteristiku přípravku na webu ÚSKVBL, kde je uvedena informace, zda přípravek obsahuje návykovou látku, nebo nikoli. V případě humánních léčivých přípravků může na webu SÚKLu zjistit, zda je léčivý přípravek vázán na recept s modrým pruhem, tedy zda obsahuje látku patřící do seznamu 1 nebo 5.

Obr. č. 3.