Komora si připomíná třicáté výročí od svého porevolučního znovuzaložení

V září letošního roku uplyne třicet let, co Česká národní rada přijala zákon č. 381/1991 Sb., čímž zřídila Komoru veterinárních lékařů ČR. Komora tak navázala na svoji předchůdkyni – Zvěrolékařskou komoru – jejíž sté výročí od založení jsme si připomněli v loňském roce. Jaká byla tedy cesta k zřízení profesní organizace veterinárních lékařů, která započala již před více než třiceti lety?

Na rozdíl od své předchůdkyně, která zastřešovala zvěrolékaře jak z Česka, tak i Slovenska, probíhala porevoluční jednání o zřízení veterinárních komor již zvlášť.

Polistopadový vývoj

Na Slovensku se záhy začaly tvořit při jednotlivých okresních veterinárních správách aktivní spolky Verejnosť proti násiliu a již 14. prosince 1989 vytvořil Akčný výbor veterinárnych organizácií na Slovensku pripravný výbor pre oživenie činnosti Spoločnosti. Snaha výboru byla završena sjezdem Slovenskej spoločnosti veterinárnych lekárov dne 21. 6. 1990 v Košicích, na kterém byly zvoleny pracovní komise, předsedové Spoločnosti, členové revizní komise a byly též navrženy některé změny. Dne 13. října 1990 proběhl v Košicích celoslovenský Snem pracovníkov veterinárnej starostlivosti, který ukončil činnost Akčného výboru veterinárnych organizácií a zvolil odbornou komisi pro přípravu vzniku Komory veterinárnych lekárov SR. V průběhu roku 1991 se stanovilo dočasné prezídium, které převzalo práci od odborné komise a zahájilo přípravy zákona. Dne 26. ledna 1992 tak mohl proběhnout v Bratislavě ustanovující sněm, který přijal kompletní stanovy KVL SR, zvolil své první orgány a prezidenta MVDr. Mariána Gajdoše.

Na české půdě ve srovnání s vývojem na Slovensku probíhala první jednání pomaleji. V prosinci 1989 začalo vznikat Občanské fórum ve veterinárních organizacích, které podporovalo politické změny tehdejší doby a naslouchalo požadavkům studentů. Dne 5. prosince 1989 otiskly Zemědělské noviny článek, který si v plném znění může čtenář přečíst na protější straně, „Co chtějí zvěrolékaři?“ od MVDr. Františka Fejfara, který v sedmi bodech shrnoval požadavky veterinárních lékařů a vybízel k zahájení dialogu o oživení Společnosti veterinárních lékařů. Ta zahájila svoji činnost po svém ustavujícím sjezdu v dubnu 1969, kdy politická situace v ČSSR byla ještě ovlivněna Pražským jarem, jako odborově zaměřené zájmové sdružení usilující v souladu s celospolečenskými zájmy o zvýšení úrovně veterinární medicíny na všech jejich úsecích.

Tvorba programu Zvěrolékařské komory

Během roku 1990 byl předložen k diskusi program o zřízení Zvěrolékařské komory. Komora se měla stát demokratickým, nezávislým a dobrovolným spolkem sdružujícím všechny profese veterinární medicíny. Hlavní náplní programového prohlášení měla být především ochrana veterinářů před zvůlí a nátlakem, materiální a morální pomoc. Základními organizačními jednotkami se měly stát pobočky, které sdružovaly členy na jednom místě nebo u jednoho zaměstnavatele. Valné shromáždění mělo mít v kompetenci změny ve struktuře veterinárních orgánů, ve veterinárním školství a ve veterinárních ústavech a institucích. Také by se mělo vyjadřovat k organizačním činnostem. Výkonnými orgány se měly stát jednotlivé komise. Profesní, která dbá na dodržení medicínské etiky, zvěrolékařského slibu, ustaví stavovský soud a podílí se na tvorbě a dodržování zákonů; vědecko-odborná zajišťující informovanost členů o vývoji veterinární vědy doma i v zahraničí prostřednictvím publikací, seminářů a konferencí; sociální, jež má zaručovat maximální společenské jistoty svým členům, ustaví rehabilitační subkomisi k prošetření poškození kolegů a zajištění jejich rehabilitace. Zajistí i pojištění ve zvěrolékařské činnosti; společenská, která bude rozvíjet styky se zahraničními společnostmi a institucemi, organizuje pracovní zájezdy a pobyty, sportovní činnost atd.

Mezitím občanské fórum veterinárního střediska Brno-venkov požadovalo, aby veterinární služba přešla z resortu ministerstva zemědělství a výživy pod ministerstvo pro ochranu životního prostředí. Hlavním důvodem pro tento požadavek byla tehdejší podřízenost veterinární služby, což ztěžovalo výkon státního dozoru. Kromě toho veterinární činnost zasahovala i do působnosti např. ministerstva zahraničního obchodu, lesního a vodního hospodářství, zdravotnictví, a proto bylo považováno zařazení do nadresortního vládního orgánu za logické.

Vzhledem k tomu, že v hlavních směrech byla stanoviska a názory veterinární veřejnosti shodná, byl v Brně, jakožto centru veterinárního dění v ČSR, ustaven Akční výbor veterinárních pracovníků ČSR. Ten se dne 12. 1. 1990, kdy se konala jeho ustavující schůze na VŠV, postavil do role mluvčího Veterinárního občanského fóra. Na této schůzi byl zvolen zástupci jednotlivých veterinárních správ výbor pro přípravu privatizace veterinární služby. Výbor zároveň měl sloužit jako oponentní sbor pro přípravu nové koncepce veterinární péče.

Na konci léta a na podzim roku 1990 byly všem veterinárním organizacím rozesílány materiály o KVL ČR. V informačním zpravodaji SVS ČR č. 11/90 byl otištěn návrh zákona o KVL určený k projednávání v ČNR. Mezitím také přišly veterinárním lékařům v ČR přihlášky do Komory. Na podzim roku 1990 byly rovněž naplánovány volby na okresních správách a v regionech a zde zvolení delegáti se měli zúčastnit Valného shromáždění.

Přípravný výbor

Dne 29. 9. 1990 se na VŠV v Brně sešli delegáti z Čech, Moravy a Slezska, aby projednali otázky spojené se založením KVL ČR a zvolili její přípravný výbor. Diskuse přítomných se zaměřila především na činnost budoucí Komory a otázky související se členstvím, zejména šlo o to, zda členové Komory budou pouze privatizovaní veterinární lékaři nebo všichni zájemci z oboru veterinární medicíny včetně vojenských veterinárních lékařů. Na závěr jednání zvolili delegáti 21členný přípravný výbor Komory veterinárních lékařů ČR ve složení: MVDr. Jiří Dousek, MVDr. Zdeněk Dvořák, MVDr. Zdeňka Dvořáková, MVDr. Luboš Chadim, MVDr. Bohuslav Chloupek, CSc., MVDr. Eduard Jiran, CSc., MVDr. Vladislav Kopečný, MVDr. Jaroslav Kuja, MVDr. Vlastimil Labaj, MVDr. Jiří Lacina, MVDr. Josef Martínek, MVDr. Jiří Mikeš, MVDr. Karel Mühlbauer, MVDr. Václav Naxera, MVDr. Otakar Němeček, MVDr. Jiří Popelínský, MVDr. Martin Russ, MVDr. Jaroslav Salava, MVDr. Jaroslav Šonka, MVDr. Miroslav Valouch a doc. MVDr. Zdeněk Věžník, CSc. Do čela výboru byl postaven poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění MVDr. Jiří Lacina.

Přípravný výbor na svém jednání v Praze dne 10. 1. 1991 rozhodl o konání ustavujícího sněmu s volbou prezidia a orgánů KVL ČR a stanovil registrační poplatek ve výši 200 Kčs. Do konce dubna 1991 měla proběhnout okresní předvolební shromáždění k sestavení volebních návrhů kandidátů do presidia a všech orgánů Komory. Právo účasti na předvolebním shromáždění a na ustavujícím sněmu Komory měli pouze řádně zaregistrovaní členové, kteří zaplatili registrační poplatek.

Zákon o Komoře veterinárních lékařů ČR

Přípravný výbor během svých zasedání v Praze a Brně nachystal návrhy vnitřních předpisů budoucí Komory a návrh zákona, který prošel 16 verzemi. Nejvíce byla diskutovaná témata týkající se definice veterinární léčebné a preventivní činnosti, povinného členství a postavení zaměstnaných veterinárních lékařů.

V květnu 1991 byl návrh předán MVDr. Němečkem jako poslanecký návrh poslanců ČNR v podobě návrhu zásad, poté jako paragrafované znění parlamentního tisku. Návrh zákona bylo třeba schválit do plánovaného jednání ustanovujícího sněmu dne 1. října 1991, proto bylo požádáno předsednictvo ČNR o udělení souhlasu k projednání zákona ve zkrácené 10denní lhůtě. Požadavku ČNR vyhověla, proto se již budoucí komorový zákon mohl projednávat běžným legislativním postupem.

Celkem bylo na půdě sněmovny podáno 29 pozměňovacích návrhů a pro tento jejich velký počet bylo nakonec jednání přerušeno. Z nepřijatých návrhů šlo zejména o otázky povinného členství v Komoře, kdy poslanec Stanislav Klimeš požadoval ustanovení o povinném členství ze zákona vypustit. Proti požadavku poslance Klimeše vystoupil místopředseda ústavně- -právního výboru Miloslav Výborný, protože cit.: „zákon by pak postrádal smysl, neměl by ten význam, který mít má, neboť pak by ke zřízení takové Komory veterinárních lékařů vůbec nebylo třeba přijímat zákon a postačilo by, aby ke sdružení těchto lékařů ve veterinární péči došlo podle zákona o sdružování občanů. Ústavně-právní výbor a posléze i společná zpráva se snažily při konečné redakci zákona co nejvíce přiblížit tento zákon v jeho struktuře už přijatému zákonu ČNR o lékařských, stomatologických a lékárnických komorách, z důvodu praktického používání a jednoty právního řádu v oblastech, které jsou si podobné, a to tam, kde to jen trochu bylo možné“.

MVDr. Němeček ve svém návrhu povinného členství zdůraznil, že cit.: „Státní veterinární správa ČR zejména v tomto smyslu přenáší část organizačních povinností při poskytování veterinární péče ve smyslu zákona č. 87/1987 Sb. na konstituovanou Komoru veterinárních lékařů ČR. Nebude- -li členství obligatorní, pak zákon o Komoře veterinárních lékařů pozbývá smyslu. Veterinární lékaři nebudou vstupovat do Komory veterinárních lékařů, pak nemusí dbát etických norem povolání, nebudou se dobrovolně podřizovat disciplinární pravomoci“.

Po přerušení jednání zahájili členové přípravného výboru diskuse s poslanci v ústavně-právním výboru a v kuloárech, aby je získali pro podporu návrhu Komorového zákona. Nakonec dne 11. září 1991 byl přijat zákon České národní rady o Komoře veterinárních lékařů ČR (110 poslanců bylo pro jeho přijetí, 2 proti a 8 se hlasování zdrželo). Česká národní rada se usnesla, že se zřizuje Komora veterinárních lékařů jako samosprávná stavovská organizace sdružující veterinární lékaře, jejímž úkolem je dbát o to, aby všichni vykonávali své povolání na vysoké odborné úrovni v souladu s etikou, stanovenými zákony a řády. Ve schválené podobě byl zákon platný až do novelizace v roce 2004.

Ustavující sněm

Ustavující sněm KVL ČR se sešel dne 1. 10. 1991 v Paláci kultury v Praze a tím položil základ pokračovatele Zvěrolékařské komory založené v roce 1920. Jednání sněmu se zúčastnilo přes tisíc delegátů (prameny se v přesném počtu různí a uvádí buď číslo 1112, případně 1600), sněm zvolil představenstvo (21 členů), revizní komisi (7 členů) a čestnou radu – čestný soud (9 členů).

Představenstvo na své první schůzi zvolilo tajným hlasováním prezidentem Komory doc. MVDr. Zdeňka Věžníka, CSc., pracovníka VÚVeL v Brně, viceprezidentkou MVDr. Zdeňku Dvořákovou. Kancelář Komory byla umístěna v prostorách VÚVeLu.

Díky této usilovné práci se mohla Komora po dlouhých čtyřech desetiletích opět znovu zrodit jako fénix z popela a zahájit svou záslužnou činnost.

Literatura:

Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky, roč. 1991.

Zemědělské noviny, roč. XLV, č. 286, 5. prosince 1989, Brno.

Veterinářství, roč. 39–41, 1989–1991.

Zvěrokruh. Časopis Komory veterinárních lékařů ČR, roč. I.–XXVII. (1994–2020).