Mikulovské spočinutí
| Lucie Nejedlíková Mikulov – to není spočinutí jen na sněmu. Ani ne dva kilometry pěšky od hotelu Galant se dá zatoulat k poměrně zajímavému místu spočinutí věčnému jednoho dávného „kolegy“ – pruského vojenského zvěrolékaře Gustava Brabanta. Jak se jim to přihodilo? Inu, po vítězství v prusko-rakouské válce – v rozhodující bitvě u Sadové (Hradec Králové) – obsadili Prusové, pronásledující ustupující rakouskou armádu, velkou část Moravy. Dne 22. července 1866 bylo na zámku v Mikulově, za účasti pruského kancléře Otto von Bismarcka, podepsáno prusko-rakouské příměří. Postupně se do Mikulova přesunulo až 45 000 pruských vojáků. Velké přesuny lidí a poválečné vyčerpání v pruské armádě vedly k propuknutí epidemie cholery, které podlehla řada vojáků i civilistů. V samotném Mikulově mezi červencem a zářím 1866 podlehlo choleře přes 200 pruských vojáků.
Jeden z mála dochovaných hrobů patří zmíněnému zvěrolékaři Gustavu Brabantovi. Jde o litinový náhrobek vlevo od centrálního kříže. Z nápisu lze vyčíst, že šlo o jednoletého dobrovolníka pruské armády, sloužícího u gardového dělostřeleckého pluku, původem z Rathenowa v Prusku. Zaujmou letopočty, z kterých si lze vypočítat, že zemřel ve věku pouhých 20 let. Otázkou tedy zůstává, jaká kvalifi kace pro výkon funkce vojenského zvěrolékaře byla tehdy požadována. Že šlo o funkci pro armádu nezbytnou, je ovšem neoddiskutovatelné. Sílu nasazení válečných koní dokládá fakt, že jen v závěrečné bitvě u Sadové padlo několik tisíc koní a jsou pohřbeni spolu s vojáky v hromadných hrobech v lese Svíb. Lucie Nejedlíková |
