O možnosti sestavení standardu pro základní klinické vyšetření u přežvýkavců
| Jan Šterc Komu budou standardy, normy a návody k užitku? Při pokusu o sestavení standardu pro základní klinické vyšetření u přežvýkavců bylo vycházeno z - několika monografií o chorobách skotu a přežvýkavců, - konzultací se zástupci České buiatrické společnosti, - konzultací s několika kolegy zabývajících se praxí u přežvýkavců. Bylo také vycházeno z předpokladu, že KVL ČR je profesní instituce garantující odbornost svých členů. Proto i standardy veterinární péče (jako dokument, norma nebo předpis KVL ČR) by měly mít oporu v seriózní odborné literatuře. Za seriózní odbornou literaturu jsou považovány odborné oponované publikace (články a monografie). V žádném případě nejsou seriózní odbornou literaturou chovatelské tiskoviny, různé internetové stránky nebo pochybné diskuse na sociálních sítích. Veterinární lékař, jako vysokoškolsky vzdělaný odborník, musí umět pracovat s odbornou literaturou a musí být schopen si vyhledat potřebné informace v odborné literatuře. Z dosavadní diskuse na představenstvu jsem nabyl dojmu, že standardy pro základní klinické vyšetření by měly být jakýmsi "návodem", jak provést základní klinické vyšetření u přežvýkavců. A současně jakousi normou, podle které je povinen postupovat každý veterinární lékař ošetřující přežvýkavce. Tedy seznam diagnostických úkonů, které je nutno provést před každým ošetřením přežvýkavce. Z tohoto pohledu je nereálné takovou normu nebo postup sestavit! Zásadní problém spočívá v tom, že v dostupných monografiích věnujících se chorobám skotu a ostatních přežvýkavců (seznam publikací mohu dodat) je sice popsáno více, či méně podrobně klinické vyšetření přežvýkavců, ale nikde není definován pojem "základní klinické vyšetření". Další závažný problém spočívá v tom, že i kdyby se podařilo definovat základní klinické vyšetření (např. jako změření triasu a orientační vyšetření jednotlivých orgánových systémů), je nesmyslné a nemožné ho provádět v plném rozsahu před každým ošetřením. Uvádím příklady: Kulhající kráva nebo jalovice musí být nejdříve odchycena ve volném ustájení (nebo na pastvě) a vmanévrována do klece. Zde je fixována postižená končetina tak, aby mohla být vyšetřena a ošetřena. Kdy a proč vůbec u tohoto zvířete provádět základní klinické vyšetření v plném rozsahu? Veterinární lékař má ošetřit dojnici se zadrženým lůžkem nebo dojnici postiženou endometritidou. Běžná praxe je, že se provede vyšetření pohlavních orgánů a následné ošetření. Kdy a proč provádět základní klinické vyšetření u tohoto zvířete? Veterinární lékař má vyšetřit dojnici s reprodukčními problémy (dlouho nepřipuštěná, opakovaně nezabřezlá atd.). Má být kromě vyšetření pohlavního aparátu provedeno i základní klinické vyšetření v plném rozsahu? Veterinární lékař má ošetřit dojnici postiženou chronickou mastitidou. Kdy a proč provádět základní klinické vyšetření v plném rozsahu? Přežvýkavec je postižen tympanií. Má se veterinární lékař zdržovat základním klinickým vyšetřením v plném rozsahu? Veterinární lékař diagnostikuje (na základě pozitivního pink šelestu) dislokaci slezu. Následně provede chirurgický zákrok. Mělo být provedeno základní klinické vyšetření v plném rozsahu? Má být základní klinické vyšetření prováděno u každého přežvýkavce před každým preventivním zákrokem, jako je vakcinace, tuberkulinace, medikace krmiva atd.?
Z konzultace se zástupci České buiatrické společnosti vyplynulo (kromě výše uvedeného) také, že je nereálné vytvořit univerzální standardy plošně aplikovatelné pro všechny chovy přežvýkavců. Jednotlivé chovy se liší formou ustájení, uspořádáním, použitými technologiemi pro dojení, krmení atd. Proto se i systém vyhledávání nemocných zvířat, diagnostiky a rozsahu diagnostických úkonů přizpůsobuje podmínkám chovu. Každý veterinární lékař má v daném chovu již dávno vytvořeny algoritmy (tedy jakési standardy) pro diagnostiku, terapii a prevenci a tyto jsou přizpůsobeny dané technologii chovu. Z konzultace s kolegy provozujícími praxi v chovech přežvýkavců vyplynulo, že nepotřebují žádné standardy jako závaznou normu pro to, jak provádět veterinární činnost u přežvýkavců. Vnímali by je jako něco, co jim bude komplikovat praxi. I oni se shodují v tom, že systém diagnostiky, terapie a prevence u přežvýkavců je potřeba vytvořit na podmínky daného chovu. Závěr: Klinické vyšetření u přežvýkavců je vyčerpávajícím způsobem popsáno v dostupné odborné literatuře. Kolegové zajišťující veterinární péči v chovech přežvýkavců mají vytvořeny v jednotlivých chovech systémy (algoritmy) pro diagnostiku, terapii a prevenci. S odbornou literaturou umí pracovat. Umí zavádět zjištěné poznatky do praxe. Zájem o univerzální standardy není. V odborné literatuře není přesně definován pojem "základní klinické vyšetření" u přežvýkavců. I kdyby se ho podařilo definovat, není reálné ho bezpodmínečně vyžadovat před každým ošetřením zvířete. Vytvoření univerzálního standardu pro základní klinické vyšetření u přežvýkavců jako závazné normy, podle které musí postupovat každý veterinární lékař chystající se ošetřit přežvýkavce, je nemožné a zbytečné. Cokoli by se v tomto smyslu vytvořilo, bude kolegům provádějícím veterinární péči v chovech přežvýkavců škodit a komplikovat práci. Vzhledem k výše uvedenému doporučuji ustoupit od zpracovávání standardů pro základní klinické vyšetření u přežvýkavců. Rovněž doporučuji nepokračovat ve zpracovávání dalších standardů veterinární péče u přežvýkavců. Jan Šterc |
